Podnikání

Prostějovští Židé vedli ke konci 16. století čilý obchodní styk v rámci Moravy, ale i se vzdálenou cizinou, jak o tom svědčí historické doklady. Obchodovali zde s dobytkem, obilím, vlnou, dále s dražšími barevnými sukny a hedvábím z Německa, kramářským zbožím ve Vídni a Benátkách, čistým peřím. Kromě obchodníků, hokynářů a kramářů zde byli poté i sklenáři, mečíři, vačkáři, ale též knihař, soustružník, jehlař, pasíř, šenkýř či muzikant.

V letech 1602 – 1605 v Prostějově fungovala hebrejská knihtiskárna Isaka ben Arona Prostitze zvaného R. Issaak Drucker, který zde vytiskl čtyři hebrejské knihy. Z Prostějova také pocházelo několik židovských tiskařů a sazečů.

Od 17. století začali prostějovští Židé navštěvovat týdenní trhy v královských městech Olomouci, Brně a Jihlavě, kde měli sklady, kanceláře a směnárny.

Počátky manufakturní výroby oděvů

Veith (Feith) Ehrenstamm

Veith Ehrenstamm

V oblasti hospodářské a podnikatelské zanechali prostějovští Židé velmi významnou stopu pro další vývoj města. Veit Ehrenstamm, jehož otec, obchodník s textilem Salomon Jakob Ha-Levy, se v rod 1752 usadil v Prostějově a v roce 1787 přijal rodové jméno Ehrenstamm, převzal podnik roku 1790 a dovedl jej k nebývalé prosperitě. V roce 1801 založil společně s tkalcovským mistrem Františkem Plotzem první manufakturní výrobu jemného sukna a kazimíru, přičemž ve svém závodě vybaveném moderními stroji dovezenými z Anglie a Nizozemí zaměstnal na tisíc dělníků. Tovární budova stála na rohu Újezdu a Nádražní ulice naproti kostelu Milosrdných bratří na tehdejším Olomouckém předměstí. Se svojí rodinou se následně jako první židovský obyvatel přestěhoval do bytu areálu své továrny, která se nacházela mimo židovské ghetto. Jeho synové, kteří podnik převzali, však firmu brzy dovedli ke krachu. Veith Ehrenstamm byl také velmi vzdělaný, patřil k aktivním stoupencům židovského osvícenství a byl proslulým znalcem Tóry. Působil i v charitativní a sociální oblasti. Je pohřben na starém židovském hřbitově v dnešní Studentské ulici.

Ve 2. čtvrtině 19. století se židovští podnikatelé stali tvůrci prostějovského soukenického a bavlnářského průmyslu. Výroba bavlnářských tkanin byla převážně organizována tzv. nákladnickým způsobem, kdy podnikatel opatřoval domácím tkalcům bavlněnou přízi a odebíral od nich hotové zboží.

Mayer a Ignác Mandlovi

Po Veithovi Ehrenstammovi učinil největší průlom v dosavadní historii oděvní výroby Mayer Mandl, nejstarší ze synů Mosese Mandla, který si zřídil ke svému prosperujícímu obchodu již roku 1838 také obchod se starými oděvy. Později získal od vrchnostenského úřadu v Plumlově povolení také obchodu s novými oděvy. Zahájil tak rozsáhlou výrobu nových oděvů, nakoupil množství starých vojenských uniforem, které domácí krejčí přešívali na obleky.

V polovině 19. století působilo v Prostějově 135 židovských textilních podnikatelů, kteří nový obor výroby oděvů, jenž přinesl městu světový věhlas, zcela ovládli. K největším oděvním firmám patřili kromě bratří Mandlů: Zweig a Rosenthal (zal. 1880), Blau a Heilig (zal. 1903), Féher a Grünwald (zal. 1907), B. Iltis (zal. 1924). Majitelé se sdružovali ve Spolek velkokonfekcionářů, jenž se později přeměnil na Spolek oděvních průmyslníků, jehož předsedy byli postupně: Adolf Pollak, Mořic Ballek, Vilém Grünwald, Gustav Steger, Berthold Iltis, Rudolf Berger.

Mimo to v Prostějově existovaly další židovské firmy. Výroba prádla L. Meitner (zal. 1905), klobouků Stern a Lenkawitz (zal. 1911), vlněného zboží S. Hirsch (zal. 1867), H. Altar (zal. 1860), pleteného zboží a punčoch K. Katz (zal. 1895), obuvi V. Lösegeld (zal. 1898), Wolf (zal. 1876), sladovny Haas (zal. 1884), Hamburger (zal. 1868), likérky S. Pollak (zal. 1843), A. Weigl (zal. 1830).

Průmyslová konfekční výroba na Prostějovsku se v prvních desetiletích své úspěšné působnosti orientovala zejména na výrobu pánských a chlapeckých oděvů. V roce 1898 se sortiment výroby rozšířil také na dámskou konfekci. První konfekční firmou, která se rozhodla zavést v Prostějově dámskou konfekci, byla Eidler a Eisler. V dalších letech pak zavedly dámskou výrobu i další prostějovské firmy. V roce 1909 se na dámskou výrobu zaměřovalo šest firem: Ernst a Fritz Ballek, Kaufmann a Placko, Heinrich Plaček, Hugo Wolf, Jan Michálek a Weiss a Hammerschlag.

Gustav Sborowitz

dobová veduta – Státní okresní archiv Prostějov

Firma byla založena v roce 1898 pod názvem „Gustav Sborowitz“ a toto jméno jí zůstalo až do roku 1913, kdy byl k firmě přibrán nejstarší syn Max a oficiální název byl změněn na „Gustav Sborowitz a syn“. V roce 1921 se stal spolumajitelem firmy i Fritz Sborowitz a později i dva další synové Hans a Bruno. Po smrti Gustava Sborowitze v roce 1928 vedení firmy převzali všichni čtyři bratři. Název firmy byl v roce 1933 změněn na Sbor., Gustav Sborowitz a syn, tovární výroba oděvů všeho druhu. Pod tímto názvem existovala až do roku 1924, kdy byla arizována a předána Němci L. Mittelbauerovi.

Tento podnik jako první zaváděl dílenskou výrobu oděvů s velmi důslednou dělbou práce a s uplatněním důležitých zkušeností i techniky ze zahraničí. Stalo se tak v roce 1928 a tento primát není pouze prostějovský, ale vztahuje se na celou tehdejší republiku. Umístění továrny bylo v ulici Olomoucká číslo 23. V současné době je objekt v soukromém vlastnictví a je upraven k bytovým účelům.

Bez zajímavosti není ani fakt, že dříve než G. Sborowitz započal v roce 1901 tovární výrobu konfekce, provozoval obchod se starým i novým šatstvem. První šicí dílnu měl ve dvoře kasáren, v místě, kde dnes stojí prostějovská radnice.

Menší židovské konfekční závody

Hermann Berger & comp.

dobová veduta – Státní okresní archiv Prostějov

Tato firma byla založena v roce 1876 a do roku 1933 vyráběla pánské, chlapecké a dětské oděvy a od roku 1933 i dámské pláště. V době 2. světové války přebral arizací firmu Rudolf Hinne. Za okupace pak firma vyráběla speciální kožené oděvy pro německou brannou moc. Po osvobození zde konfekční výroba nebyla obnovena, nemovitost byla zčásti pronajata a zčásti zůstala prázdná. Později byl dům adaptován pro potřeby tiskárny, v současné době je sídlem městské policie a centrální spisovny prostějovského magistrátu.

Sloga

Firma byla založena v roce 1920 jako společnost s ručením omezeným, kdy získala koncesi na výrobu pánských a chlapeckých oděvů „po továrnicku“. První sídlo bylo na Masarykově náměstí č. 13 a odpovědným zástupcem byl její náměstek Emanuel Weiser. V roce 1921 pak postavila novou tovární budovu na Svatoplukově ulici č. 23. V roce 1930 prodala firma Sloga budovu s veškerými sklady firmě Františka Rolného.

Zikmund Kaufmann

dobová veduta – Státní okresní archiv Prostějov

Firma na výrobu pánské konfekce Zikmunda Kaufmanna si pro svou činnost postavila v roce 1930 v Kollárově ulici č. 11 obytný a tovární dům. Co do počtu zaměstnanců patřila k menším podnikům a zabývala se výrobou pánské konfekce. Jako židovský majetek byla továrna během okupace pod nucenou správou Otty Vogla. Po válce pokračoval v sériové výrobě konfekce mladší syn původního majitele Vilém Kaufmann, který se vrátil z tehdejší Palestiny. V roce 1948 byla znárodněna a její majetková podstata byla začleněna stejně jako u většiny ostatních do národního podniku Oděvní průmysl Prostějov. Objekt bývalé továrny je v současnosti sídlem firmy PARROT.

Brod & Frankl

Tato firma byla založena v roce 1899 a patřila k nejvýznamnějším oděvním podnikům v Prostějově. Vyráběla pánskou a chlapeckou konfekci, specialitou byla výroba dětských oblečků. V roce 1910 si podnik postavil v Havlíčkově ulici č. 28 vlastní tovární budovu, kterou už v roce 1919 prodal oděvnímu dělnickému družstvu Prvoděv. Činnost podniku byla ukončena v roce 1935.

Moriz Ballek & Bruder

dobová veduta – Státní okresní archiv Prostějov

Moriz Ballek se původně zabýval obchodem s hotovými oděvy. V roce 1892 získal oprávnění k tovární výrobě pánské konfekce. Brzy se zařadil mezi velké oděvní podniky v Prostějově. Specialitou tohoto závodu byla výroba dětského ošacení. Za první světové války zakládaly velké oděvní podniky v Prostějově šicí dílny, ve kterých vznikaly vojenské stejnokroje. Moriz Ballek si takovou dílnu zřídil v letním sále hostince U Broučků u místního nádraží. Po válce tento typ dílen zanikl. Stejný osud jako ostatní válečné šicí dílny stihl brzy i továrnu Moriz Ballek & Bruder, zde byla výroba ukončena v roce 1926.

Další podnikatelé židovského původu

Bratři Winterové

dobová veduta (v roce 1941 byla vynucenou kupní smlouvou sladovna prodána veřejné obchodní společnosti „G. Naefeke in Hamburg“) – Státní okresní archiv Prostějov

V roce 1873 koupili bratři Karel a Bruno Winterové městský pivovar se sladovnou a v roce 1875 v něm zahájili provoz. Specialitou pivovaru bylo pivo „Král Ječmínek“. Pivovar byl v provozu do roku 1913, kdy se výroba zastavila. Majitelé se však nadále věnovali výrobě sladu, který v té době získal světovou proslulost a vyvážel se do všech pěti kontinentů. V bývalých prostorách pivovaru Bruno Winter založil továrnu na výrobu knoflíků pod firmou Kornolith, a. s. Prostějov. Bruno k tomu v těchto prostorách zřídil výrobu marmelády a tovární zpracování ovoce a zeleniny, která fungovala mezi lety 1918 – 1943. Sladovna byla roku 1941 arizována německým průmyslníkem G. Naefekem. Bruno Winter a jeho manželka spáchali v roce 1942 před nástupem do transportu sebevraždu. Karel Winter byl zavražděn v koncentračním táboře Osvětim. Po osvobození roku 1945 byla firma jako „německý podnik“ konfiskována a byla v ní zavedena národní správa. V roce 1948 byly všechny samostatné sladovny znárodněny a začleněny pod národní podnik Obchodní sladovny se sídlem v Olomouci. V průběhu mnoha let došlo k několika reorganizacím sladařského průmyslu. V roce 1989 byl pak tento koncernový podnik změněn na podnik státní a v rámci privatizace v roce 1991 se transformoval na akciovou společnost Obchodní sladovny se sídlem v Prostějově. Prostory sladovny slouží svému původnímu záměru dodnes, slad zde vyrábí soukromá sladovna Castello, která navázala na tradiční výrobu bratří Winterových.

Podrobně o sladovně a jejím současném provozu píše na svých stránkách současný majitel.

Bruno Winter byl nejen zdatný podnikatel, ale také mecenáš, muzeu věnoval vzácnou sbírku hodin. V roce 2018 mu bylo uděleno čestné občanství.

Julie Wolfová a synové

dobová veduta – Státní okresní archiv Prostějov

Zakladatelkou firmy na výrobu houněné a kožené obuvi byla obchodnice s textilem Julie Wolfová. Její synové Kamil a Moritz vybudovali v roce 1862 na náměstí Dr. E. Beneše č. 16 (dnes náměstí E. Husserla) provozovny, ve kterých Kamil Wolf začal vyrábět domácí obuv. Moritz Wolf se svou matkou se věnovali obchodu s textilem. Když v roce 1932 Moritz zemřel, byl do firmy přijat jako obchodní zástupce a vedoucí výroby Emanuel Wolf, který dokonce zavedl strojovou výrobu kožené obuvi. V době nacistické okupace byli majitel firmy Kamil Wolf i Emanuel Wolf odvlečeni do koncentračního tábora v Terezíně, kde Kamil zahynul. Emanuel Wolf se v roce 1945 vrátil. Frima byla za války arizována jako židovský majetek a novým majitelem se stal Alfred Posch. Po osvobození v roce 1945 byla na firmu uvalena národní správa. Rozhodnutím Okresního národního výboru v Prostějově se stala národním správcem firma Baťa , n. p. Zlín. Po utvoření národního podniku KOTVA Krasice sloučena s majetkovou podstatou n. p GALA. Sídlem zůstaly Krasice. Státní podnik GALA, Prostějov – Krasice byl v roce 1993 zprivatizován a transformován na akciovou společnost.

Mandl a Kohn

dobová veduta – Státní okresní archiv Prostějov

Firma veřejných společníků Mořice Mandla a Maxe Kohna se zabývala výrobou slaměných klobouků, později se specializovala na výrobu dámských klobouků. Prvotním sídlem jejich závodu byla Rejskova ulice č. 45, v roce 1920 se pak firma přestěhovala do Olomoucké ulice č. 5. Název firmy po přestěhování zněl Mandl a Kohn v Prostějově, výroba slaměných klobouků. Ve 30. letech 20. století existovalo v Prostějově 13 výrobců plstěných a slaměných klobouků, z toho šest továren. Tento zmíněný podnik bohužel patřil k těm, kterým se nepodařilo čelit hospodářským problémům doby, a proto byla výroba v roce 1937 ukončena.

M. & T. Ries

dobová veduta – Státní okresní archiv Prostějov

V roce 1884 založil Markus Ries v Prostějově první hanáckou parní továrnu na zápalky. V roce 1912 se firma transformovala na akciovou společnost Hélios a o rok později byla výroba zápalek ukončena a továrna zrušena. V roce 1914 koupila objekt sirkárny známá prostějovská firma Wichterle a adaptovala ji pro svůj provoz. V roce 1946 se stala součástí národního podniku Agrostroj, v roce 1949 byl objekt zbourán.

dnešní vzhled továrny bratří Bauerových

Bratři Bauerové, továrna na výrobu oděvů a pytlů

Podnik byl založen v roce 1921 na základě živnostenského oprávnění z 15. 7. 1921 pod názvem Bří Bauerové, tovární výroba oděvů a pytlů, Prostějov, veřejná obchodní společnost. Společníky byli Ludvík, Josef a Rudolf Bauerovi. Jednalo se o konfekční továrnu zaměřenou na výrobu vrchních oděvů pánských, chlapeckých a dámských kromě šatů. Firma většinou pracovala s domácími krejčími, kterým ustřižené a vybavené zboží bylo předáno ke zpracování. V roce 1939 byl do firmy dosazen Treuhänder Adolf Winter. V roce 1940 byla firma arizována a změnil se název na Adolf Spielvogel, továrna na oděvy, komanditní společnost, Prostějov. Novými vlastníky se stali Adolf Spielvogel, Else Jurna a Erich Spielvogel. Za války vyráběla oděvy také v mechanických dílnách podniku. Po osvobození bylo zařízení továrny odvezeno Rudou armádou jako válečná kořist. 5. 3. 1948 byla zavedena národní správa Oděvního podniku Prostějov a zmocněncem byl Ervín Jiskra. Vyhláškou ministerstva průmyslu z 27. 6. 1948 byla firma začleněna do národního podniku OP Prostějov. Dnes budova slouží jako mateřská škola.

Deutschland a Jassinger, výroba dámských a dětských oděvů

Podnik byl založen v roce 1924 a do obchodního rejstříku Krajského soudu v Olomouci byl zapsán 12. 4. 1924. Firma sídlila v Prostějově, v Palackého ulici č. 8–10. V roce 1926 po smrti Deutschlanda přistoupil do firmy jako veřejný společník Samuel Fuchs.V roce 1938 zaměstnávala 34 vnitřních zaměstnanců , 79 domácích krejčí a 10 kožešníků. V roce 1939 byl do firmy dosazen Treuhänder Karl Juraschek a po něm Alois Gorblich. V roce 1941 byl podnik jako židovský arizován a zapsán do obchodního rejstříku 4. 4. 1941 jako Kluge a syn, veřejná obchodní společnost, továrna na dámské pláště. Veřejnými společníky se stali Julius Kluge a Gerhard Kluge. Podnik vyráběl dámské a dívčí pláště. Původně pracoval jen s domácími krejčími, ale za okupace zřídil také pásovou výrobu v podniku a pro německý červený kříž zhotovoval uniformy. Po osvobození byla výměrem ONV v Prostějově z 5. 7. 1945 u podniku zavedena národní správa OP Prostějov. Výměrem Zemského národního výboru v Brně z 10. 7. 1946 byl ustanoven správcem Jaroslav Hájek, ředitel OP Prostějov. Firma byla jako německá konfiskována (výnos  ONV Prostějov z 30. 7. 1946) a výměrem ZNV v Brně z 18. 5. 1948 byla zavedena národní správa OP Prostějov. Z bývalých společníků zemřel Samuel Fuchs v koncentračním táboře a Samuel Jassinger odjel do Paříže, kde měl továrnu na oděvy. Sestra Samuela Fuchse žijící v Krakově Vincenta Kiesielewska a Samuel Jassinger  žádali po osvobození o restituci majetku. Z veřejných zájmů byla zamítnuta a vyhláškou ministerstva průmyslu z 27. 6. 1948 byla firma znárodněna a další vyhláškou z 29. 6. 1948 byla začleněna do národního podniku Oděvní průmysl Prostějov. V budovách potom sídlilo generální ředitelství podniků oděvního průmyslu a Střední odborné učiliště oděvní.

Zajímavou osobností byl továrník Bernhard Back. Podnikal v bavlnářské výrobě v Dolním Rakousku. Od roku 1829 měl tkalcovnu v pronajatých místnostech prostějovského zámku. V dražbě získal bývalou Ehrenstammovu továrnu a v roce 1841 obdržel tovární oprávnění k tkalcování bavlny v Prostějově. Měl zde sto padesát tkalcovských stavů a zaměstnával tisíc osob. Spolumajitelem tkalcovny byl Hermann Zweig. V roce 1843 získal B. Back tovární koncesi k výrobě cukru a sirupu z cukrové šťávy. Do roku 1852 tedy fungoval v bývalé Ehrenstammově továrně cukrovar. V roce 1852 si část budovy pronajal Salomon Zweig a provozoval tkalcovnu (12 tkalcovských stavů). Po zániku cukrovaru od roku 1858 fungovala v budově oděvní továrna firmy Mandlových.

V padesátých a šedesátých letech 19. století vzniklo několik tkalcovských firem, například Elhar Back, Albert Jacques Mayer, Hermann Altar, A. Abel, S. Hirsch, a A. Wolf. Velké firmy Hirsche a Wolfa přenesly po roce 1870 svoje působiště do Svitav a  Šternberka. Tkalcovská výroba však postupně upadala a začaly vznikat oděvní továrny. Vedle Mandelovy továrny vznikly továrny Joachim Pollak (zal. 1873), David Schwarzmann (zal. 1874) a Hermann Berger (zal. 1876).

Výroba prádla: A. Husserl a syn (1881)

Výroba obuvi:  Hans Hollek, Rudolf Stern a spol., Adolf Weinlich, Julie Wolfová a syn,

Výroba klobouků:  A. Müller, Neumann a synové, Kohn a Stern & comp., Hermann Glass, Kohn a Mandl, A. Mayer a syn a další.

Tiskaři

Ignác Rottberger (1834–1914) pocházel z Budapešti a začátkem šedesátých let 19. století se usadil v Prostějově. 18. 6. 1862 získal koncesi knihtiskaře. Tiskárnu provozoval na Zámeckém náměstí č. 133 v Hamburgerově domě (nyní Pernštýnské nám. č. 6) a v roce 1873 ji přestěhoval do vlastního domu na Hlavní náměstí č. 25 (nyní T. G. Masaryka č. 6). Jeho společníkem byl Josef Groák, který působil v Olomouci.

V roce 1878 založil v Prostějově tiskárnu vyučený knihvazač Jakub Neumann. Zaměřil se na tisk vizitek, obálek a drobných tisků. V roce 1877 získal Rottberger koncesi pro provozování knihkupectví. V obchodě prodával také školní potřeby, časopisy, učebnice, modlitební knížky, kalendáře a papírenské zboží. Zpočátku měl knihkupectví ve svém domě, od roku 1889 na Zámeckém náměstí č. 11 (Schmausův dům). V roce 1890 od něj obchod koupil jeho zaměstnanec Jan B. Pechtl.

Rottberger získal další koncese, například knihvazačskou, na prodej galanterního zboží, učebnic, modlitebních knih, svatých obrázků a kalendářů. V Prostějově vydával a tiskl první německé noviny Bote aus der Hanna (1863–1865), později tiskl týdeník Prossnitzer Wochenblatt, Prossnitzer Wochenschrift (od r. 1875) a Deutsche Stimmen aus Mähren (od r. 1882). Německé noviny mnohdy napadaly české politické odpůrce a docházelo i k žalobám. Po změně politické situace, kdy v roce 1892 převzala moc v Prostějově česká strana a němečtí obchodníci a živnostníci byli omezováni, prodal Rottberger 31. 12. 1894 knihtiskárnu židovskému tiskaři v Prostějově Nathanu Pollakovi. Prodal také svůj dům a v roce 1899 se s manželkou odstěhoval do Vídně, kde v roce 1914 zemřel.

Obecně židovská komunita díky své píli, ctižádosti a obchodnímu nadání dokázala během generací vytvořit základ pro vznik stěžejního ekonomického zaměření Prostějova. Vznik konfekčního průmyslu můžeme přisuzovat právě židovským obyvatelům. Existence tohoto odvětví přispěla k nebývalému věhlasu a rozkvětu města. Označení Prostějova jako „města módy“ lze jednoznačně považovat za židovský odkaz mnoha dalším (nejen) prostějovským generacím.

zdroje: z diplomové práce Radka Poledníčka (Olomouc 2013)

Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém

kniha Maud Beerové Co oheň nespálil

fota: Státní okresní archiv, Muzeum a galerie v Prostějově