Ludvík Bauer (1885–1942) byl konfekční továrník a měl významné postavení v odborných sekcích oděvního průmyslu. Od roku 1922 byl předsedou Svazu českých oděvních průmyslníků, dále pracoval ve Sdružení českých odborných průmyslníků, sekci oděvního průmyslu v Prostějově. Byl posledním předsedou sekce.
V roce 1928 si rodina (manželka Irma rozená Hostovská, byla sestrou spisovatele Egona Hostovského, synové Zdeněk a Petr) nechala postavit obytný dům v ulici Pod Kosířem č. 1 navržený brněnským architektem Bohumírem F. A. Čermákem v anglickém stylu. Patřil jim také nájemní dům ve Fanderlíkově ulici č. 14 postavený v roce 1938 podle návrhu architekta Eduarda Žáčka. Továrna se nacházela blízko jejich domu v ulici Hanačka 3 (nyní mateřská škola).
Na chodu firmy se významně podíleli mladší bratři Rudolf (1887–1944) a Josef (1889–1942) Bauerovi. Rudolf Bauer si nechal vybudovat nájemní obytný dům v Kollárově ulici č. 10 podle návrhu prostějovského rodáka, inženýra architekta Artura Steckelmachera. Projekt z roku 1929 byl realizován v roce 1930 v anglickém stylu. V Prostějově podnikal také jejich nejstarší bratr Karel Bauer (*1877), byl obchodníkem a výrobcem pytlů. Celá rodina Bauerova se stala obětí holocaustu. Na pamětní desce v obřadní síni nového židovského hřbitova v Prostějově je uvedeno dvanáct jmen. Ludvík a Irma zahynuli v Treblince, jejich synové Zdeněk a Petr rovněž, Rudolf s manželkou Emilií zahynuli v Osvětimi, jejich syn Jaroslav v Terezíně, Josef Bauer a manželka Růžena v Malém Trostinci stejně jako dcera Erna a Karlův syn Pavel s manželkou Gertrudou. Přežila jen dcera Rudolfa Bauera Vlasta Bauerová (*21. 1. 1925), profesí švadlena. Za války byla deportována do koncentračního tábora v Osvětimi a nakonec do Bergen-Belsenu. Zde byla zachráněna při osvobození koncentračního tábora 15. dubna 1945. Po návratu žila v Prostějově a byla národní správkyní továrny bratří Bauerových (od 13. 11. 1945 do 5. 3. 1948). Potom údajně žila ve Švédsku.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém
Vzpomínky na rodinu Bauerových
Maud Beerová: Co oheň nespálil (Prostějov 2005)
Bratři Bauerovi, synovci spisovatele Hostovského, pocházeli z Čech, byli čeští Židé a ne sionisté jako my ostatní, ani do hodin náboženství nechodili, ani do templu, proto jsem se s nimi seznámila, až když začaly fašistické diskriminace a jim nezbylo, než se s námi začít stýkat. Bydleli ve vile na Hanačce, jednou jsem k nim byla pozvaná.
Sergej Machonin: Příběh se závorkami (Alternativy) (Brno 1995)
Asi deset metrů od našeho bytu v Součkově vile na Hanačce stála solidně navržená vila rodiny Bauerovy s vybíhajícími hranami z černých kachlí a s velkými bílými okny. Pan Bauer se od píky vypracoval na majitele textilní továrničky. Byl bodrý tělnatec výrazně židovských rysů. Měl neobyčejně, jaksi zamyšleně krásnou ženu. Měla tvář starozákonního anděla, nádherné zapadlé tmavé oči a neklidné prameny rusohnědých vlasů. Z paní Bauerové vždycky vyzařoval zamyšlený smutek, měla tu krásu v obličeji bolestně poskládanou. Připadala mi jako noblesa a urozenost sama. Bauerovi vedli uzavřený a laskavý rodinný život. Paní Bauerová se občas vídala s maminkou, byly si navzájem sympatické. Pár dní po okupaci přinesla mamince těžké černozlaté úzké stóry s prosbou, aby je uchovala do lepších časů. Všechny Bauerovy, dospělé i děti, odvezli do koncentračního tábora a zabili. Stóry čekaly celou válku, nevím, co se s nimi nakonec stalo. Paní Bauerová se jmenovala dívčím jménem Hostovská. Byla sestra Egona Hostovského. Egon o ní mluvil po válce jako o milované sestře. Několikrát jsem se s ním viděl, asi dvakrát jsme seděli spolu s přáteli u vína v hospodě. Měl v obličeji stejný bolestný výraz jako paní Bauerová.