Starý židovský hřbitov

starý židovský hřbitov v dnešní Studentské ulici

Mezi ulicí Studentská a Reálným gymnáziem a základní školou města Prostějova se nachází plocha starého židovského hřbitova, kde bylo v letech 1801 až 1908 pohřbeno kolem dvou tisíc prostějovských obyvatel. Židé po staletí přispívali k rozvoji města, kterému se díky početné a vzdělané místní komunitě říkalo „hanácký Jeruzalém“.

Židovství představuje specifický způsob života a hodnotový pohled na svět. Mimořádná úcta patří v judaismu životu a náleží i tělu, z něhož život vyprchal a které opustila duše. Hlavním požadavkem židovského pohřbu je uložení zesnulého do země a zajištění neporušitelnosti hrobu a celého hřbitova. Z těchto důvodů se prostějovská židovská obec vždy bránila likvidaci svého pohřebiště.

V průběhu nacistické okupace se změnila správa Prostějova. Byla zrušena i prostějovská židovská obec a hřbitov byl konfiskován říšskými institucemi. Na přelomu června a července 1942 byli téměř všichni židovští obyvatelé města odvlečeni do Terezína. O rok později německý starosta Maxmilián Girthkupuje celé pohřebiště pro potřeby Prostějova. V posledních letech okupace byly náhrobky městem rozprodány jako stavební nebo kamenický materiál a pohřebiště bylo nenávratně zdevastováno.

Po osvobození nebyl hřbitov s ostatky vrácen prostějovské židovské obci, ale byl využíván jako hřiště. V 50. letech zde stávaly kolotoče a další zábavné atrakce. V letech 1970–1974 byla při jižní straně původního hřbitova postavena škola. Na ploše pohřebiště byl zbudován park a záložní parkoviště.

Po osvobození nebyl hřbitov s ostatky vrácen prostějovské židovské obci, ale byl využíván jako hřiště a park. V 50. letech zde stávaly kolotoče a další zábavné atrakce. V letech 1970–1974 byla při jižní straně původního hřbitova postavena škola. Na ploše pohřebiště byl zbudován park a záložní parkoviště.

památník na starém židovském hřbitově

Na základě iniciativy prostějovské rodačky Maud Michal Beerové z Izraele a bývalého ředitele zdejší školy PhDr. Václava Koláře nechalo město Prostějov na plochu hřbitova instalovat v roce 2001 památník, jehož autorem je Ing. arch. Blahoslav Adamík.

Podle židovské tradice vyžaduje místo s lidskými ostatky úctu živých. Proto v roce 2013 vznikla pod vedením rabína a filantropa Louise Kestenbauma iniciativa za důstojnou úpravu hřbitovní plochy, která současně řeší potřeby fungování navazující obytné čtvrti a sousední školy. Ministerstvo kultury ČR prohlásilo hřbitovní plochu kulturní památkou v roce 2016.

Vizualizace rehabilitace starého židovského hřbitova

nový náhrobek rabína Horowitze

Na tomto místě byla pohřbena řada významných osobností. Byl mezi nimi i vrchní prostějovský rabín Cvi Jehošua Horowitz (asi 1754–1816), k němuž odkazuje nově instalovaný náhrobek.

Hřbitov je místem posledního odpočinku mnoha dalších významných osobností židovského původu. Připomeňme si alespoň některé z nich:

Na hřbitově našli místo svého posledního odpočinku např. vlastníci velkých tkalcovských firem v 50. a 60. letech 19. století Elkan Back, David Bill Albert Mayer.

Lékař Dr. Med. Gideon Brecher (14. 1. 1797–12. 5. 1873) bydlel v židovském městě v domě č. 42. Byl prvním Židem z Prostějova, který studoval medicínu (chirurgii a porodnictví dokončil v Budapešti roku 1824, doktorský titul získal v Erlangenu 1849), lékař a učenec, který napsal několik vědeckých prací se sociální a náboženskou tématikou. Za svou činnost v době cholerové epidemie roku 1866 obdržel písemné poděkování prostějovského městského zastupitelstva. Jeho nadační dům, který založil roku 1869 v ulici Sádky č. 2, fungoval ještě ve 20. a 30. letech 20. století, kdy v něm žilo průměrně 12-14 starších židovských občanů. Po 2. světové válce a prodeji obou synagog si tam členové židovské obce zřídili modlitebnu. Využívali ji do roku 1973, roku 1981 ji prodali Křesťanským sborům. Syn Adolf Brecher byl spisovatel a fyzik a žil v Olomouci. Na hřbitově je pochovaná také Gideonova manželka Josefína.

Podnikatel, armádní dodavatel a továrník Feith Ehrenstamm (1763 – 15. 10. 1827) obchodoval různými druhy zboží a surovin, součástmi armádní výstroje, potravinami. Po založení vlastní továrny obstarával zásobování armády suknem. Prodával sůl a tabák, provozoval velkoobchod vínem a obilím, zásoboval pevnosti, vlastnil palírny, pronajímal si daně a mýta, půjčoval peníze. V Prostějově založil roku 1801 první továrnu na sukno a kazimír. Její budova v ulici Újezd č. 2 byla prvním dvoupatrovým domem ve městě. Jako první žid bydlel i se svojí rodinou v areálu továrny mimo ghetto v křesťanské části města. Jeho dům v dnešní Uprkově ulici č. 20 byl první dvouposchoďovou budovou v židovském ghettu. V blízkosti synagogy v dnešní Demlově ulici nechal roku 1814 postavit nadační dům, sloužící jako škola. Jako nejbohatší žid své doby vlastnil devět nemovitostí a své rodině zůstavil v hotovosti nebo v realitách 124 000 zl. Továrnu zdědili synové Jakob, Adolf a Samuel, kteří ji po pěti letech přivedli do konkursu a zkrachovali.

Jeho čtvrtý syn Leopold Ehrenstamm (28. 2. 1801–8. 2. 1833) zemřel předčasně a měl hrobku poblíž honosné tumby svého otce. V muzejních sbírkách se dochovala litinová náhrobní  váza se symbolem nekonečnosti – hada požírajícího sama sebe – Urobora, kterou na výstavě uvidíte. Leopoldova manželka Karolína (10. 6. 1810 Břeclav – 9. 4. 1873 Brno) byla dcerou významného cukrovarnického podnikatele Löbla Kuffnera z Břeclavi.

Zástupci místního průmyslu – Hermann Glass (1865–10. 8. 1905), spolumajitel firmy Gustav a Hermann Glas na výrobu slaměných klobouků a košíkářského zboží na Petrském náměstí č. 8, Moritz Glass (24. 11.  1823 Prostějov – 20. 1. 1904 Prostějov), majitel barvírny tamtéž, a Moritzova manželka Netti (3. 7. 1826 Prostějov – 24. 4. 1901 Prostějov) byli rovněž pohřbeni v této lokalitě, stejně jako obchodník obilím Moses Hamburger (1786–1849) a jeho manželka Josefa (Pessl, 1791–1856).

Mezi zástupci duchovního života nalezneme mezi pohřbenými zdejší rabíny nebo představitele ješivy, vyšší školy pro studium Talmudu. Prvním z nich je Jehošua Charif Horowitz (1735?–1816), rabín v Jemnici a v Třebíči, od roku 1811 20. prostějovský rabín, syn slavného moravského zemského rabína Šmelke Horowitze, a stejně jako on představitel chasidského hnutí.

Dalším zde pohřbeným byl 25. prostějovský rabín Dr. Phil. Emil Hoff (29. 12. 1842 Nitra – 22. 2. 1897). Vystudoval gymnázium v Kroměříži a pražskou univerzitu. V letech 1866–1870 působil jako kazatel v Pinkasově synagoze v Praze. Od srpna 1870 až do své smrti roku 1897 zastával místo 25. prostějovského rabína. Zároveň vyučoval na místní reálce židovské náboženství. Je autorem české učebnice dějin starověkého Izraele. Syn Josef (1870 Praha – 1943 Terezín) byl rabínem v Bzenci, Šumperku a Úsově. Dcera Sofie (31. 8. 1869 Praha – ?), strávila své dětství v Prostějově, kde se jí dostalo pečlivé výchovy. Již od 13 let se intenzívně věnovala literární činnosti – publikovala v olomouckých, brněnských a vídeňských novinách. Roku 1890 vydala svazek povídek s názvem „Gut gemeint.“ Po sňatku s Eduardem Szegö roku 1892 spisovatelství zanechala. Žila v Segedíně, později v rumunské Kluži.

Moses Katz Wanefried (zemř. 1850), žák Chatama Sofera, vedl prostějovskou ješivu od konce 20. let 19. století až do své smrti roku 1850, kdy podlehl choleře. Kromě své zámožnosti proslul také velkou učeností, kterou prý předstihoval všechny prostějovské Židy. Jeho vzdělanost přitahovala do Prostějova studenty zblízka i zdaleka. Kromě studia Talmudu se pod jeho vedením věnovali i studiu jiných vědních oborů. K jeho žákům patřili např. pozdější kazatel v Lipsku a ve Vídni Adolf Jellinek, nebo Moritz Eisler, ředitel německožidovské školy v Mikulově.

V seznamu pohřbených se nacházejí další drobní či větší obchodníci a podnikatelé, jejichž stručný přehled nabízíme:

Obchodník střižním a módním zbožím, ale v jiné době také plodinami a železem, Abraham Adolf Husserl (11. 11. 1827 – 24. 4. 1884) byl otcem později slavného filosofa Edmunda Husserla. Karl Katz (12. 1. 1843 Prostějov – 10. 10. 1906), spolumajitel firmy Karl a Ignaz Katzovi – továrny navýrobu bavlněného prádla a oděvů, později na výrobu pleteného zboží a punčoch, založené roku 1883, která se nacházela v Rejskově ulici č. 30 a 32. Po Karlově smrti podnik převzala jeho manželka Friederike Katzová (zemř. 1933). Moritz Lasus (26. 7. 1852 Prostějov – 18. 4. 1905), obchodník módním zbožím. David Lösegeld (nar. 1841 Krakov – 19. 7. 1905 Prostějov), obchod s koši z vrbového proutí, slaměnými košíky a papuči, výroba papučí a plátěné obuvi, Brecherova 8. Emanuel Löw (23. 1. 1835 Prostějov – 28. 12. 1907), od roku 1891 provozoval továrnu na výrobu bavlněného zboží.

Obchodník starými oděvy Moses Mandl (1792–1862), otec Mayera a Ignáce Mandlových, zakladatelů konfekčního průmyslu v Prostějově. Jakob Neumann (16. 3. 1836 Hranice – 28. 10. 1906), knihtiskař a knihvazač, majitel papírnictví a kartonáže, od roku 1878 provozoval rychlotiskárny, od roku 1902 tiskárnu. Joachim Pollak (20. 8. 1820 Prostějov – 21. 1. 1878), majitel oděvní továrny, manželka Liset (nar. 15. 9. 1818 Prostějov).

Markus Ries (1. 11. 1830 Gross Uditz, Trenčín – 10. 11. 1895), manželka Therese (15. 10. 1830–10. 4. 1896). Firmu na výrobu sirek Erste Hanna Dampf-Zündwaaren Fabrik in Prossnitz, M. & T. Ries ve Vrahovické třídě 23 založil roku 1884. Podnik vyráběl od roku 1889. Zpočátku zaměstnával asi 30 žen a celkem asi 40 osob, později se počet dělníků zvýšil na 70. Sirkárna využívala stroje na parní pohon, výroba zápalek se prováděla ručně. V monarchii měla silnou konkurenci. Po Markusově smrti ji roku 1896 převzali synové Moriz a Hugo a od 1902 ji vlastnil jen Moriz. Roku 1912 proběhla fúze se společností Sirkařská a. s. Helios a podnik v Prostějově tím ukončil svou činnost. Tovární objekt odkoupila pro svoje účely firma F. Wichterle.

Paul Rottberger (23. 6. 1878 – srpen 1901), syn tiskaře Ignatze Rottbergera (1834–1915 Vídeň), který se utopil v Bad Ischl v Rakousku. Amalia Schlesinger (10. 8. 1821 Prostějov – 8. 2. 1900 Prostějov), rozená Zweigová, vdova po Albertovi (Aronovi, zemř. 20. 11. 1867 Prostějov), nájemci pivovaru v Pňovicích. Adolf Schnabl (18. 4. 1817 Prostějov – ?), vdovec, učitel hudby. Bernhard Schreiber (24. 4. 1814 Prostějov – ?), obchod bavlněnou přízí, manželka Emilie  (nar. 24. 9. 1842 Prostějov). Josua Schreiber (9. 6. 1769–24. 9. 1831), manželka Gittel (1767? –1832?), švagr Feitha Ehrenstamma a jeho společník v podnikání.

Dr. Med. Hirsch Schrenzel (4. 5. 1832 Lemberk – 28. 8. 1888 Prostějov), lékař v Prostějově, manželka Netti, rozená Spitzerová (14. 2. 1851 Prostějov – 23. 8. 1888 Prostějov), syn Hugo (11. 3. 1873 Prostějov – 8. 8. 1904), zřítil se u Gosau v rakouských Alpách. Ignaz Schwarz (2. 8. 1820 Prostějov – 13. 3. 1908), obchodník krátkým zbožím, manželka Johanna (10. 11. 1828 Prostějov – 4. 7. 1902). Isak Leb Spitzer (10. 3. 1813 Prostějov – 30. 9. 1896), předříkávač v chrámu, manželka Elka (Katti), rozená Zweigová (8. 2. 1823–30. 3. 1896).

Michael Alexander Steinschneider (1782–1831), zeť F. Ehrenstamma, manželka Nanette (10. 7. 1784–21. 3. 1863). Edvard Steinschneider (9. 5. 1848 Prostějov – 29. 8. 1899), obchodník střižním zbožím. Ignaz Türkl (20. 4. 1820 Bzenec – 17. 1. 1902), obchod uhlím, manželka Cilli, (nar. 3. 5. 1823 Prostějov).

Moses Zweig (asi 1750–1840), otec Markuse a Michaela a dalších deseti dětí, z nichž šest zemřelo velmi brzy po narození, prapraděd spisovatele Stefana Zweiga a praděd dramatika Maxe Zweiga.

Michael Zweig (1784–1831), nejstarší Mosesův syn a Markusův bratr, otec osmi dětí, z nichž dvě zemřely v dětství (Bella a Eva) – s první manželkou Paulinou měl dva potomky – syn Hermann měl v Prostějově továrnu; s druhou manželkou Katti šest dětí – Netti provdaná za svého strýce Markuse; Salomon; Elka provdaná za Abrahama Schlesingera, Malka za Arona Schlesingera; Eduard, majitel továrny na výrobu barchetu. Praděd spisovatele Stefana Zweiga.

Markus Zweig (6. 4. 1796–13. 4. 1889), obchodník tkalcovským zbožím, děd dramatika Maxe Zweiga. S manželkou Netti (Esterl, 30. 6. 1811 Prostějov – 20. 4. 1904 Prostějov) měli 11 dětí, z nichž čtyři zemřely v útlém věku. Dospělosti se dožili: Emilie, provdaná za Moritze Kohna; Michael – majitel továrny na česaný barchet; Eduard – právník, dvorský a soudní advokát ve Vídni; Sigmund a Ignaz – továrníci vyrábějící barchet v Prostějově a později sladovníci v Olomouci; Moritz – vývozce másla a vajec Olomouci; Gustav – advokát a poslední starosta židovské obce v letech 1913–1919.

PhDr. Marie Dokoupilová

Několik fotografií starého židovského hřbitova:

O likvidaci starého židovského hřbitova píše podrobně PhDr. Marie Dokoupilová ve své práci Zánik druhého židovského hřbitova .

PhDr. Marie Dokoupilová se věnuje i poválečným restitucím starého židovského hřbitova.

Zásadní rozdíly mezi zrušením křesťanského hřbitova a likvidací sousedního židovského hřbitova popisuje ve své práci PhDr. Karel Kavička