S prostějovskou rodačkou Michal Maud Beerovou, rozenou Steckelmacherovou, sedím v jejím Tel-avivském bytě a naslouchám vyprávění o životě v předválečném Prostějově. Postupně procházíme kopie čtyř alb, v nichž se ukrývají nejen rodinné fotografie, ale třeba také osobní zápisky z koncentračního tábora Terezín.
„Tady jsou moje kresby z lágru, tady zápis z hodiny německé literatury. A tady moje výpisky ze slohových prací,“ říká Maud.
Některé ze slohových prací zařadila i do knihy Co oheň nespálil vydané ve spolupráci s prostějovským muzeem v roce 2005. V současné době je kniha rozebrána, spolek Hanácký Jeruzalém, jehož je Maud čestnou členkou, se pokusí zajistit v příštím roce dotisk.
„Všechny svoje vzpomínky jsem ale v knize nepublikovala, jsou příliš osobní,“ dodává Maud. Svěřila je však badatelům muzea holokaustu v USA.
„Originály jsou tak nyní v rukou historiků. Včetně alb s rodinnými fotografiemi. Jsem ráda, že o ně projevili zájem,“ přemítá Maud a nezastírá, že minulost, život v Prostějově, deportace do koncentračního tábora, povraždění většiny její rodiny a odchod z poválečného Československa je něco, co je pro ni stále živé.
„Nemine snad jediný den, kdy bych si nevzpomněla na Prostějov, na svoje milované prarodiče i na svou první lásku – Hermanna. Je to všechno už tak dávno, ale je to ve mně hluboce a pevně uloženo. Pořád nemůžu pochopit, proč se všechna ta zvěrstva odehrála a zároveň si nedokážu vysvětlit, proč zrovna já jsem měla to štěstí přežít. Dostala jsem od života šanci a myslím, že jsem ji nepromarnila. Mám dnes velkou rodinu, děti, vnoučata, pravnoučata… V mysli se ale často vracím do svého někdejšího domova – do Prostějova,“ uzavírá Maud.
Jana Gáborová, členka spolku Hanácký Jeruzalém