se narodil 20. července 1902 ve Zborovicích v okrese Kroměříž a zemřel 23. dubna 1945 v německém Kasselu
Pocházel rodiny řídícího učitele, který byl členem a cvičitelem Sokola. Sňatek uzavřel s Boženou, rozenou Pechtorovou z Kroměříže a usadili se v Prostějově v roce 1927. Měli dvě děti, dceru Naděždu (1928 – 2019) a syna Milana (1935 – 2015). František Adámek pracoval jako bankovní úředník, později se stal společníkem firmy Adámek a Kaštil na výrobu oděvů v Prostějově. Aktivně se zapojil do činnosti České obce sokolské v Prostějově. Stal se starostou tělocvičné jednoty Sokol I v Prostějově. V době nastupujícího fašismu se proti nacistům v dubnu roku 1939 zformovala odbojová polovojenská organizace Obrana národa. Organizovaná činnost byla rozvíjena pracovníky z krajského vedení Obrany národa. Jako přímí organizátoři a velitelé byli vybráni bývalí důstojníci Československé armády. Úkolem bylo naplňování rámcových kádrů, zajišťování zbraní, munice a vojenského materiálu, dále obsazování důležitých vojenských a civilních objektů, předávání zpráv o nepříteli. Odbojovou organizaci v Prostějově vedl profesor gymnázia Dr. Josef Čermák a podplukovník František Václavek za pomoci spojek bratrů sokolů Františka Adámka, Soběslava Kýra, Bohuslava Pacholíka a dalších. František Adámek měl na starosti ze tří obvodů obvod Severozápadní. Již v průběhu budování Obrany národa na Moravě zasahovalo gestapo. Nejprve byli zatýkáni vedoucí pořadatelských sborů na okrese.
Existuje anonymní varující dopis z června roku 1940 adresovaný přímo Františku Adámkovi do sokolovny v Prostějově poukazující na jeho sledování gestapem kvůli starostenství v Sokole a na provokující řeč na akademii – jeho protest a intervenci u advokátů ohledně zabrání sokolského stadionu včetně nářadí a odmítavém postoji k požadavkům Hitlerjugend ohledně sokolského majetku. Pisatel v dopise uváděl osoby, kterým již pomohl a vybízel ke složení postu starosty a k případnému ukrytí se. František Adámek toto kategoricky odmítl.
Byl zatčen 26. srpna 1940 na prostějovském velitelství gestapa. Potom byl vězněn v Olomouci, Breslau, Wohlau, Landsbergu a v Kasselu, kde 23. dubna 1945 zemřel v prvních dnech svobody po přežití pekla, na následky pětiletého mučení v koncentračních táborech.
V jarních měsících roku 1945 vysílali v rozhlase pořady s návody, jak se připravit na návrat vězněných osob, zejména jaká jídla připravovat. Rodina Františka Adámka žila toužebným přáním a nadějí na vřelé shledání. Přišly dva dopisy. Jeden úřední, potvrzující smrt listinou vyhotovenou Stavovským úřadem kliniky královny Eleny v Kasselu. Druhý dopis přišel o něco později. Psala jej ošetřovatelka ze sanatoria v Kasselu, řádová sestra Margaretta, která citlivě popisovala poslední dny a hodiny Františka Adámka, jehož myšlenky patřily milované rodině.
Za jeho bojové zásluhy při osvobození Československé republiky mu byl 8. června 1948 udělen Československý válečný kříž 1939 in memoriam. Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce v budově sokolovny na Skálově náměstí. Dále je připomínán v publikacích, například ve sborníku Vojtěcha Přívala Prostějovsko za války – a to ve stati Jana Kühndela, v knize Jana Přidala Sokolský odboj na Moravě v letech 1939-1945, v pamětní brožuře vydané sokolskou župou prostějovskou Svým nesmrtelným a také na válečném hrobě – pomníku Prostějovské obce sokolské na Městském hřbitově v Prostějově.
zdroj: rodina Františka Adámka