Když mne paní Mária Volárová na podzim 2023 telefonicky kontaktovala a informovala mne o tom, že připravují další ročník Festivalu židovskej kultury v Novém Meste nad Váhom a že řeč bude také o rodákovi z nedalekého Plumlova Josefu Weissem, přiznám se, že jsem nevěděla, o koho jde. Paní Mária nám jako prostějovskému spolku Hanácký Jeruzalém, popularizujícímu židovskou historii města totiž nabídla možnost vystoupit na festivalu s přednáškou právě o tomto významném člověku.
A protože Plumlov je na skok od Prostějova, tak se vcelku logicky nabízelo, že by neměl být problém vypátrat něco ze života člověka, který se narodil nedaleko odtud.
Byla to atraktivní výzva, a tak jsme se pustili do pátrání. Kde začít? Kde jinde, než v Plumlově.
Plumlov
Plumlov se nachází v kopcovitém terénu na rozhraní Drahanské vrchoviny a Hané. Leží asi 8 km západně od Prostějova, kdysi nazývaného podle početné židovské komunity „hanácký Jeruzalém“ (mimochodem právě tento historický přídomek nyní jsme si zvolili pro název našeho novodobého spolku).
Historie městečka Plumlov, jehož původ spadá do konce 13. století, je hlavně spjata s panstvím šlechtických rodů, a to pánů z Kravař, Pernštejna a Lichtenštejna.
Ze začátku 17. století je známé nejstarší vyobrazení pečeti městečka, konkrétně z roku 1602.
Kroniky Plumlova zmiňují řadu významných kulturních osobností, které zde spatřily světlo světa; například spisovatelku a autorku Vojtěšku Baldesarri Plumlovskou (nar. 1854), spisovatele Vojtěcha Vitáska (nar. 1863) nebo naivního spisovatele Václava Svobodu Plumlovského (1872).
Zmínku o dalším významném rodákovi a pozdějším rabínovi Josefu Weissem jsme však v plumlovských zdrojích nenašli. Vlastně ani žádné jiné zmínky o existenci židovské komunity v Plumlově.
Jak tedy dál?
Jako vždy. Obracíme se na studnici cenných informací o židovské komunitě v Prostějově, bývalou historičku prostějovského muzea, dr. Marii Dokoupilovou. A díky radám paní Volárové také zprostředkovaně na Radka Tomečka z Uherského Brodu (vždyť Josef Weisse měl do Nového Mesta nad Váhom přijít právě z Uherského Brodu, tak by tam zmínky o něm mohli mít!).
Naše volání o pomoc nezůstalo nevyslyšeno, proto díky erudici, ochotě a pomoci těchto dvou historiků nezůstane život Josefa Weisse, respektive jeho moravská stopa zahalena úplným tajemstvím.
Tak tedy to, co oba pro nás tak důležití historikové zjistili a našli v dostupných pramenech, shrnujeme zde:
Josef Weisse se narodil 23. listopadu 1812 v Plumlově na Moravě a zemřel 2. prosince 1897 v Novém Mestě nad Váhom, tehdy Rakousko-Uhersko. Navštěvoval talmudskou školu Davida Buchheima v Kojetíně.
Poté studoval šest let v Praze, kde absolvoval pedagogická a akademická studia spolu s Moritzem Steinschneiderem a Leopoldem Löwem. Měl velký zájem o hebrejskou literaturu a poezii. Proslul jako německo-moravský rabín a překladatel.
Pro talmud tóra školu, kterou jako nový druh náboženské školy založil v Prostějově jako první na Moravě roku 1838 (druhou založili roku 1839 v Mikulově), sepsal nové osnovy, které znamenaly odklon od tradičního studijního plánu v moravských chederech.
Místo mechanického memorování rabínské literatury se zaměřily na pochopení hebrejské bible i modliteb. Tato škola nahradila předchozí školu cheder a kromě náboženských témat, učila např. biblickou geografii, židovské dějiny, hebrejskou stylistiku, mluvnici a poezii, aramejskou gramatiku, rabínské komentáře. Usilovala o získání kvalitních učitelů.
Na této škole učil Weisse až do roku 1841, poté se stal ředitelem v Přerově. Později vykonával funkci rabína v Kostelci v Čechách a v letech 1850–1854 (1855) byl rabínem v Kyjově. Je to stejné období, kdy měl údajně působit v Uherském Brodě, zde se však o něm prameny ani literatura nijak nezmiňují, natož jako o uherskobrodském rabínovi.
Za jeho rabinátu v Kyjově došlo k významné události zaznamenané v kyjovských zdrojích. V roce 1852 zde byla postavena nová synagoga.
Zdá se tedy, že Uherský Brod je jako místo jeho působení uveden omylem.
Josef Weisse byl také členem výboru pro moravsko-židovské záležitosti s Abrahamem Placzkem a třemi komunitními vůdci.
V letech 1841 až 1850 psal pro časopis Julia Fürsta Der Orient pod pseudonymem Lebena. Psal zprávy, studie a recenze o židovské historii a literatuře.
Josef Weisse se oženil s Charlotte Donatovou. Jejich syn Arnold byl publicistou ve Vídni a Hamburku, syn Samson Weisse (1857–1946) rabínem v Berlíně, jejich dcera Dorothea se provdala za Moritze Grünwalda, rabína v Hamburku.
V roce 1855 odchází Josef Weisse do Nového Mesta, kde zakládá židovskou střední školu.
Etapa života Josefa Weisse v Novém Meste nad Váhom je již mnohem lépe zmapovaná, nicméně pokusili jsme se doplnit alespoň částečně bílé místo z jeho života na Moravě.
S tímto příspěvkem o moravském působení Josefa Weisseho jsme vystoupili v Novém Meste nad Váhom na 4. ročníku Festivalu židovskej kultúry.
Zde videoohlédnutí za festivalem








Jana Gáborová, členka spolku Hanácký Jeruzalém, zdroje: Marie Dokoupilová, bývalá historička Muzea a galerie v Prostějově, p. o., Radek Tomeček, muzeum J. A. Komenského v Uherském Brodě, Hana Bartková, spolek Hanácký Jeruzalém