Narodil se 23. 11. 1812 v Plumlově v rodině chazana (tj. kantora v synagoze) Izáka Samuela Weisseho (1789–1876), pozdějšího kroměřížského familianta a badatele a Miriam. Nejprve asi studoval soukromě u Jakoba Steinschneidera ( 1782–1856) v Prostějově, jehož dům sloužil osvíceným Židům ve dvacátých a na začátku třicátých let 19. století v Prostějově, kteří zde nadšeně přijímali hebrejštinu a hebrejskou literaturu (žákem a švagrem J. Steinschneidera byl Gideon Brecher, Jakobův syn Moritz Steinschneider 1816–1907 byl později známým orientalistou a hebrejským bibliografem v Berlíně).
Potom navštěvoval ješivu vedenou rabínem Davidem Buchheimem v Kojetíně (rabínem zde byl v l. 1822–1832, potom působil v Hranicích a Uherském Brodě, kde r. 1841 zemřel). Následně absolvoval pedagogická a akademická studia v Praze společně s Moritzem Steinschneiderem a Leopoldem Löwem, S nimi a dalšími moravskými rodáky, kteří sdíleli přesvědčení o nutnosti kritického zkoumání judaismu, navázal celoživotní přátelství. Jeho učitelem v Praze byl Leopold Zunz, zakládající člen berlínského Spolku pro židovskou kulturu a vědu (Verein für Kultur und Wissenschaft der Juden), který krátce působil také jako kazatel pražského Spolku pro upravenou izraelitskou bohoslužbu (Verein für geregelten Gottesdienst der Israeliten). Leopold Zunz výrazně ovlivnil jeho vědecké zájmy.
J. Weisse psal životopisy rabínů a projevoval intenzivní zaujetí pro hebrejskou literaturu a poezii. U příležitosti otevření prostějovské hebrejské školy v roce 1838 napsal hebrejskou báseň (vyšla v KJ, roč. 1845, č. 2). Psal do Kerem chened a Kochavej Jicchak a přispěl i do moderního komentáře k Bibli Moše Izraele Landaua. Dále přispěl kritickým esejem do 4. svazku komentáře Gideona Brechera ke Knize Kuzari od Jehudy ha-Leviho. Byl oceňován jako významný vzdělanec a filantrop.
V Prostějově probíhala diskuse o směřování židovského vzdělání. Diskutovalo se o tom, jak přiblížit mládeži židovské zvyky i jak skloubit znalosti Talmudu s kritickou schopností reagovat na různé podněty doby. Byla zde tradiční německožidovská škola cheder a v roce 1830 vznikla talmud tóra vzdělávající chudé a osiřelé židovské děti. Měla vlastní učitele a sídlila v budově, kterou obci odkázal Veit Ehrenstamm. Přispívali na ni členové obce a úředně byla v roce 1830 i schválena.
Byla zde snaha ji změnit v moderní hebrejskou školu. Reformou se zabýval Gideon Brecher, který viděl, že tradiční náboženská výuka mládež od zachovávání židovských zvyklostí odrazovala. Varoval také před přílišným racionalismem a říkal, že náboženství se především věcí duše a že jakákoliv vzdělávací reforma musí nalézt vhodnou rovnováhu mezi racionalismem a emocemi. Vznikal nový druh náboženských škol s kvalifikovanými učiteli a pedagogicky vyhovujícím učebním plánem, které měly nahradit chedery a soukromé učitele. První taková škola vznikla v roce 1838 v Prostějově.
Na místo ředitele školy přijalo představenstvo prostějovské židovské obce tehdy šestadvacetiletého rodáka z Plumlova Josefa Weisseho, jehož úkolem bylo také nově zkoncipovat školní osnovy.
Osnovy, které Weisse zavedl, představovaly ostrý odklon od tradičního studijního plánu v moravských chederech. Snažily se zajistit, aby se židovští studenti namísto mechanického memorování rabínské literatury učili s pochopením hebrejskou Bibli a také šabatové, sváteční a denní modlitby. Zvláštní pozornost věnovali základům hebrejské mluvnice, považované za samostatný obor a nezbytný předpoklad pro pochopení zásadních textů judaismu. Při studiu Bible byly před čistě halachistickými oddíly upřednostňovány narativní části. Na rozdíl od tradiční výuky v chederech, kde se začínalo knihou Leviticus, Weisseho osnovy jako první předkládaly knihy Genesis, Exodus, Numeri a Deuteronium a suchopárnou, rituály obtěžkanou část Leviticus nechávaly na později. Zaměřovaly se také na Proroky a Spisy, které byly v chederech do značné míry opomíjeny. Kromě toho při studiu – nikoliv jen při memorování – modlitební knížky si žáci brali na pomoc německý překlad. Nejprve se učili denní modlitby, teprve poté šabatové a příležitostné sváteční. Toto řazení odpovídalo primárním cílům osnov sestaveným tak, aby si žáci nejprve osvojili základy a poté plynule přistoupili k náročnějším a méně obvyklým předmětům.
Výuka Talmudu nebyla ústředním bodem učebního plánu. Povinnost studovat Talmud připadala pouze studentům, kteří plánovali rabínskou dráhu – a to teprve poté, co zvládli základní učivo v gramatice a studiu bible a modliteb. Od čtvrtého roku docházky vyučoval tyto žáky Hirsch Fassel, který jim předával znalosti o talmudu i o praktickém a obřadním právu.
V Prostějově také působila tradiční německožidovská triviální škola. Právě její učitel Šimon Bree vnímal školu talmud tóra jako ohrožení svého živobytí a usiloval o to, aby ji gubernium zavřelo. Využíval také strachu gubernia z racionalismu a lhostejnosti, když upozornil na domnělé kontakty Josefa Weisseho s židovskými reformátory v severním Německu. Tvrdil, že osnovy Weisse převzal přímo ze stránek Allgemeine Zeitung des Judenthums. Proti škole vystupoval dále inspektor prostějovského školského obvodu Ignatz Kirchner, který viděl ve Weisseho osnovách „dlažební kámen na cestě k bezbožnosti a rebelii, jež povede k zániku a oslabení duchovních schopností dětí, nikoliv však k jejich osvětě, uklidnění a užitečné životní píli“. Ke škole se rovněž negativně vyjádřil moravský zemský rabín Nehemias Trebitsch. Vnímal ji jako odklon od tradičních forem židovského vyučování i jako přímé ohrožení vlastní rabínské autority. Existence této školy podle něj je bezprecedentní, nepotřebná a nezákonná. Navzdory pedagogickým, právním a náboženským argumentům předkládaným Breeem, Kirchnerem a Trebitschem zaujalo gubernium k hebrejské škole v Prostějově velmi pozitivní postoj. Zdaleka ji nevidělo jako překážku německožidovské škole, naopak ji považovalo pro prostějovské Židy za nepostradatelnou. Zvláště příznivě pohlíželo na Weisseho, přestože Bree i Kirchner se ho snažili ze všech sil očernit. „Josef Weisse má mezi židovskými obyvateli mimořádně dobré jméno, a to pokud jde nejen o hebrejský jazyk, Bibli a Talmud, ale také o oblast hebrejské stylistiky a poezie, aramejské gramatiky, rabínských komentářů, biblické geografie a židovských dějin,“ shrnulo gubernium ve své zprávě.
Od roku 1841 působil jako ředitel obecní triviální židovské školy s německým jazykem vyučovacím v Přerově. V Přerově si asi všiml nadání Salomona Kleina ( *23. 3. 1833 Přerov + 17. 3. 1900), syna přerovského rodáka Judy Kleina a rodačky z Úsova Sáry Wasservogelové. Klein byl rabínem v Sentu ( viz studie M. Marady).
Dále jako rabín v Kyjově ( od r. 1845). Od roku 1841 do roku 1850 pod pseudonymem Lebena jako spolupracovník Julia Fürsta publikoval v časopise Der Orient. Berichte, Studien und Kritiken für jüdische Geschichte und Literatur. V roce 1849 byl také členem třináctičlenného Výboru pro záležitosti moravských Židů (Comité für die mährisch-jüdischen Angelegenheiten) na základě zvolení valnou hromadou v Mikulově 23. 4. 1849. Ten měl připravit nadobecní stanovy židovských obcí, které měly podnítit rozkvět duchovního náboženského života na Moravě
Od roku 1855 až do své smrti zastával funkci rabína v Novém Městě nad Váhom ( maď. Vágújhezy, něm. Waag- Neustadt). Založil tam reálku a zapsal se jako reformátor vzdělání. Zde 2. 12. 1897 zemřel.
Rodina a rod
Manželkou byla Charlotte Weisse rozená Donat (*1821 Přerov + 5. 4. 1911 Vídeň) známá jako Helena, dcera Joachima Donata, byla pohřbena v Novém Městě n. V.
Jejich syn Dr. Arnold Weisse (nar. asi 1842 + 24. 8. 1910 Vídeň) byl novinářem ve Vídni a v Hamburku.
Syn Dr. Samson Weisse (1857– 1946) – manželka Elisa, byl rabínem v Dessau a Berlíně, jeho dcera Dorothea provdaná na rabína v Jungbunzlau a Hamburgu Moritze Grünwalda.
Literatura a zdroje
Jméno rabína Josefa Weisseho není bohužel uváděno v žádných přehledných publikacích – viz Jiří Fiedler: Židovské památky v Čechách a na Moravě (Praha 1992), publikacích Jaroslava Klenovského Židovské město v Prostějově (Brno – Prostějov, 1997) a Encyklopedii židovských památek Moravy a Slezska (Praha, Grada Publishing, a.s., 2018). Mnohé informace jsou kusé. Žádnou informaci o něm bohužel nenajdeme ani v nedávno vydané publikaci Židé v českých zemích, společná cesta dějinami (eds. Kateřina Čapková, Hillel J. Kieval, vydalo Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2022). Nejvíce poznámek o J. Weissovi je uvedeno v knize Michaela L. Millera Moravští Židé v době emancipace (Praha 2015). Základní životopisné údaje jsou jen na Wikipedii a okrajově v různých článcích. Rodokmen Josefa Weisseho je v databázi GENI.
Michael L. MILLER, Moravští židé v době emancipace, Lidové noviny, Praha 2015, s. 99–100, 102, 135–136, 137, 138, 273.
Dušan RIEGL, Židovská náboženská obec v Kojetíně a její rabíni, Kojetínský zpravodaj, roč. V, č. 2, únor 2004, nestr.
Týž, Židovská obec v Kojetíně a její rabíni, Židé a Morava, sborník z konference, Kroměříž, 12. 11. 2003, s. 182–188 (s. 184).
Miroslav MARADA, Z Přerova do Senty, Židovský příběh Salomona Kleina, Sborník Státního okresního archivu Přerov, 2012, s. 47–52.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém