Vrchní prostějovský rabín (1754? Ryžval – 1816 Prostějov)
Rabi Cvi Jehošua HaLevi Horowitz pocházel z významného rabínského rodu Horowitzů. Působil jako vrchní rabín v Jemnici, Třebíči a Prostějově. Jeho otec Šmuel Šmelke, slavný chasidský rabín a kabalista, zastával v letech 1773 až 1778 úřad moravského zemského rabína v Mikulově. Proto i s osudem jeho syna je spojeno působení chasidského hnutí na Moravě.
Horowitz byl uznávanou rabínskou autoritou a předsedal i rabínským soudům v důležitých náboženských otázkách. Je rovněž autorem dvou knih Smichat Moše a Chidušej Hariboš, v nichž komentuje a vykládá texty Talmudu a židovského náboženského zákona.
Rabín Cvi Jehošua Horowitz se narodil pravděpodobně v roce 1754 jako jediný syn rabína Šmuela Šmelkeho v době, kdy jeho otec zastával úřad vrchního rabína v polském Ryžvalu. Svá jména Cvi a Jehošua dostal při obřízce po zesnulých dědech z otcovy i matčiny strany. Jeho matkou byla Šajndel Bune, dcera rabína Jehowui HaLeviho, jenž byl duchovní autoritou v polském městě Rzezawa. Jeho otec byl synem rabína Cvi Hirsch Horowitze z Charkova. Již v útlém mládí si získal uznání pro svůj bystrý úsudek při výkladu Tóry a vysloužil si pojmenování Reb Jehošua Charif. Oženil se se svou sestřenicí Miriam, dcerou rabína Pinchase HaLeviho Horowitze, jenž je autorem slavného díla Haflaáh a zastával úřad vrchního rabína ve Frankfurtu nad Mohanem.
V roce 1773 doprovodil Horowitz svého otce do Mikulova. Po jeho úmrtí působil v letech 1778 – 1783 jako vrchní rabín a předseda rabínského soudu v Jemnici. V letech 1787 – 1800 byl vrchním rabínem a předsedou rabínského soudu v Třebíči, kde se proslavil svými kázáními. Někdy po roce 1807 (pravděpodobně v roce 1811) byl zvolen vrchním rabínem v Prostějově, kde 16. listopadu 1816 ve věku 62 nebo 63 let zemře. Byl pochován na starém židovském hřbitově u dnešní Studentské ulice. Rabín Horowitz měl se svou manželkou Miriam dvě dcery a syna. Dnes ve světě žije řada jejich potomků.
Spolek pro rozvoj náboženské etiky
Horowitzovu náboženskou činnost v Prostějově zajímavým způsobem dokládá kniha Spolku mladých mužů (Chevrat Noarim), která byla před časem znovuobjevena v archivu Židovského muzea v Praze. Spolek byl kolem rabína Horowitze založen v roce 1812 a jeho členové se měli s jeho pomocí učit náboženské etice (Musar). Zachoval se seznam 82 členů a stanovy spolku o 24 paragrafech, které jsou psány směsicí hebrejštiny a jidiš. Smyslem organizace bylo nejen pilně studovat slova Tóry, ale také vést život podle morálních zásad. To ostatně dokládají i Horowitzem napsaná slova pod stanovami, kterými rabín stvrzuje, že bude o šabatu učit členy spolku židovské etice (Musar) pouze za podmínky, že se budou bez vytáček jeho slovy řídit i ve svých činnech.
Členové spolku se zavazovali, že si budou pomáhat v těžkých či důležitých životních situacích. Pokud by někdo např. onemocněl a nemohl hradit své léčebné výlohy, pak jej spolek podpoří sbírkou. Obdobně si členové měli pomoci i při přípravě na svatbu. V knize spolku se nachází i prohlášení, které je věnováno péči o prostějovské židovské teenagery, kteří podle signatářů zvláště o letních dnech lelkovali v ulicích a dělali hlouposti. Spolek je chtěl více vést ke studiu Tóry.
z brožury Zaniklá zahrada života vydané při příležitosti stejnojmenné výstavy (autoři: PhDr. Marie Dokoupilová, Ing. Tomáš Jelínek, Ph. D.)