Na Wolkerově ulici u někdejšího čísla 20 (dnes již dům nestojí) jsme uložili kameny zmizelých za manžele Annu a Ericha Schreiberovy a jejich syna Milánka. Erich se narodil 20. 1. 1899. Byl zatčen 1. 9. 1939, 2. 12. 1941 byl zavražděn v Gross Rosenu. Anna se narodila 22. 4. 1903 a Milan 5. 5. 1935. Deportován byl Milan s maminkou Annou 4. 7. 1942 do Terezína, zavražděni v roce 1943 v Osvětimi. Milánkovi bylo pouhých 8 let…
Yaeli Segev, příbuzná Schreiberových, žijící v Izraeli nám k ukládání kamenů napsala tento vzkaz:
Dobrý den všem,
děkuji, že stojíte dnes na tomto místě. Scházíme se, abychom si připomněli a uctili životy Milana, Anny a Ericha Schreiberových — tří duší, které nám byly odebrány příliš brzy. Milanovi bylo pouhých 8 let, když byl zavražděn. Narodil se a vyrůstal v Prostějově Anně rozené Wassertrillingové a Erichovi, bývalému vojákovi české (Rakousko-uherské) armády. Milan byl malý kluk se srdcem plným snů a úsměvem, který dokázal rozzářit vše kolem.
Jeho matce Anně bylo pouhých 40 let, když byla zavražděna otci 42.
Anna i Erich vroucně milovali Milana, jejich jediného syna. Životy Anny a Milana jim byly ukradeny v Osvětimi v březnu 1944, v době nepředstavitelné krutosti. Jejich ztráta je ještě víc srdcervoucí proto, že už nezůstal nikdo, kdo by Milana a Annu znal. Neznáme Milanovu oblíbenou hru, zvuk jeho smíchu ani to, čím chtěl být, až vyroste. Nevíme, o jaké budoucnosti svého syna Anna snila, ani jak ho utěšovala v těžkých dnech. Toto mlčení o tom, kdo byli, je hlubokou ranou, kterou čas nemůže zahojit.
Je to prázdnota, která mluví o lásce a násilně odcizených životech. Na smrt odcházeli bez Ericha, ten byl zavražděn již v roce 1941 v Gross Rosenu. Dnes, když řekneme jména – Milan, Erich a Anna – prolomíme toto ticho. Ctíme jejich vzpomínky a cítíme hlubokou prázdnotu, kterou jejich nepřítomnost zanechala.
Nebyli to jen oběti; byli to skuteční lidé se životy, nadějemi a sny, které byly ukradeny příliš brzy. Jejich příběhy si zaslouží, abychom si je pamatovali a jejich duše ctili. Děkuji všem, kteří jste na ně vzpomněli.
Vaše přítomnost udržuje jejich památku živou a zajišťuje, že Erich, Milan a Anna nebudou nikdy zapomenuti.
Děkuji, Yaeli
