Jaroslav Bauer se narodil 4. května 1923 v Olomouci v židovské rodině. Otec Rudolf Bauer (1887–1944) byl krejčím a pocházel z Herálce u Havlíčkova Brodu. Matka Emilie Bauerová rozená Neuwirthová (1896–1944) pocházela ze Zajíčkova u Pelhřimova. Po sňatku se usadili v Prostějově, kde byl Rudolf (s Ludvíkem a Josefem) spolumajitelem oděvní továrny bratří Bauerových. Byla založena v roce 1921 jako veřejná obchodní společnost a zaměřovala se na výrobu pánských, chlapeckých a dámských oděvů hlavně prostřednictvím domácích krejčích. Sídlila v budově v ulici Hanačka č. 3 (dnes je v této budově mateřská škola).
V Prostějově bydlela rodina na různých adresách a od roku 1930 ve vlastním domě v Kollárově ulici č. 10 navrženém Ing. arch. Arturem Stecklmacherem (pozn. autorky: strýc prostějovské rodačky a přeživší holocaustu Maud Beerové).
Jaroslav vyrůstal s mladší sestrou Vlastou (*21. 1. 1925). Rodina byla asimilovaná a k židovskému náboženství se nehlásila. Uváděli, že jsou bez vyznání. Rodiče byli členy Sokola II v Prostějově. Rudolf Bauer byl od roku 1930 členem Muzejního spolku.
Jaroslav studoval v letech 1934–1939 na Státním československém gymnáziu v Prostějově. V 5. ročníku (24. června 1939) studium na žádost rodičů ukončil a na vysvědčení mu byla dána poznámka o odchodu. Studoval ve třídě V. A a jeho třídním profesorem byl Oldřich Kvasnička. Důvodem odchodu z gymnázia nebyl jeho prospěch, ale stávající politická situace. Doslova šokující jsou v třídním výkazu doplňující razítka s textem: „Státní příslušník Protektorátu Čechy a Morava.“
Jeho spolužáky byli Pavel Bobasch pocházející z prostějovské židovské komunity (pozn. aut.: 14. října 1939 se vystěhoval do Palestiny a tam potom žil), pozdější prostějovský lékař a neurolog Jan Brabec, poštovní úředník, malíř a grafik Miroslav Dofek a významný lesnický odborník Emil Hošek.
Na gymnáziu studovala od roku 1936 i jeho sestra Vlasta. Také ona však podle vůle rodičů ústav opustila (ve 3. ročníku) ke stejnému datu jako bratr – 24. června 1939. Pracovala potom jako švadlena. Poslední bydliště rodiny před deportací do Terezína je uváděno Kostelecká č. 6.
Rodiče s dětmi Jaroslavem a Vlastou byli 26. června 1942 transportování z Olomouce do Terezína. Rudolf a Emilie byli zavražděni v Osvětimi. Jaroslav byl zavražděn 22. září 1944 v Terezíně, tedy ve svých jednadvaceti letech. Jeho sestra Vlasta jako jediná z celé rodiny Bauerových přežila holocaust. Z Terezína byla transportována do Osvětimi a následně do Bergen-Belsenu, kde byla 15. dubna 1945 zachráněna při osvobození koncentračního tábora. Vrátila se do Prostějova, kde žila a byla i národní správkyní továrny bratří Bauerových (od 13. listopadu 1945 do 5. března 1948). 27. června 1948 byla továrna začleněna do národního podniku OP Prostějov. Vlasta Bauerová se po komunistickém převratu z Prostějova odstěhovala a žila ve Švédsku.
Památku Jaroslava Bauera připomíná jeho jméno na pamětní desce obětí nacistické okupace ve vestibulu Gymnázia Jiřího Wolkera v Prostějově a v almanaších školy. Jeho jméno najdeme i na desce obětí holocaustu v obřadní síni nového židovského hřbitova v Prostějově. Je to smutný seznam obsahující čtrnáct jmen rodiny Bauerových. Je pro nás mementem i vzpomínkou na členy rodiny, která v Prostějově zanechala výraznou stopu.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém