Před sto třiceti lety, 4. října 1894, byl otevřen Německý dům v Prostějově, dílo židovského architekta Maximiliana Katschera

Koncem 19. století tvořili v Prostějově čtvrtinovou minoritu Němci. Na schůzi Německého politického spolku 3. března 1893 se rozhodli postavit Německý dům, který měl být centrem německého spolkového života. Mezi členy německých spolků byli také zdejší Židé.

Německý dům (Deutsches Haus), Vápenice 9  –  historie a architektura

Byl vybrán pozemek v ulici Vápenice a založen spolek Německý dům. Současně byl zřízen i přípravný výbor pro stavbu, který na své schůzi konané 11. června 1893 přijal plány a rozpočet od vídeňského architekta Maximiliana Katschera. Stavitelem domu byl Alois Lukavský. V květnu 1893 byl zakoupen pozemek a 6. září 1893 byl položen základní kámen ke stavbě. Stavbu financovali půjčkou od První moravské spořitelny ve výši 40 000 zlatých a z dobrovolných darů. Německý dům byl otevřen 4. října 1894.

Jednalo se o dvoupatrový dům v novorenesančním stylu s novobarokními prvky na půdorysu písmene L. Fasáda v hlavní ulici byla eklektická, sevřena dvěma rizality s vysokým pořadím v prvním patře. Přízemí mělo bosáže s vysokými okny s půlkruhovými záklenky. V mezipatře rizalitu byly niky s bustami Františka Josefa I. a Josefa II. Zakončeny byly novobarokními štíty, na nichž seděli orli. V pravém rizalitu se nacházel hlavní vchod. Střed fasády vysokého řádu byl rytmizován pilastry s iónskými hlavicemi. V každé ose byl zakončený archivoltou se svazkovým klenákem. Fasáda vrcholila atikou.

Vchod v pravé části objektu vedl do průjezdu a do dvora. V přízemí byla restaurace. V prvním patře byla německá čítárna a zkušebna pěveckého spolku. Ve druhém patře byly kanceláře. V zahradním traktu budovy se nacházel sál s jevištěm a orchestřištěm. Celkem zde bylo 342 sedadel v 15 řadách. Galerie se čtyřmi řadami zabírala zadní část sálu, kam vedl vchod z galerie foyeru. Za jevištěm byly menší herecké šatny. Divadlo fungovalo jako stagionová scéna, na které vystupovala divadla z Brna, Olomouce, Jihlavy, Opavy a Moravské Ostravy. Počet německých obyvatel Prostějova však klesal a rovněž i počet představení divadel z okolních měst. Na zahradě bylo v zimě veřejné kluziště s občerstvením.

 V průběhu okupace zde nacisté podporovali kulturní aktivity a návštěvnost německých divadelních představení se zvýšila. V roce 1945 měl objekt název Židovský národní dům, následně Slovanský dům, Komunistický dům a Okresní dům pionýrů a mládeže. Dnes je sídlem dětského oddělení Městské knihovny a Sportcenta-DDM. Velká rekonstrukce budovy proběhla v letech 1979–1980. Během ní bylo vybouráno a zničeno divadelní zázemí a z divadelního sálu vznikla tělocvična. Generální rekonstrukce proběhla dále v letech 2018–2019 (fasáda, úpravy interiéru), ve dvoře byla postavena sportovní hala.

V domě sídlil i spolek Schlaraffia

V Německém domě například sídlil zábavní mužský spolek Schlaraffia založený v Prostějově v roce 1885. Jeho cílem bylo pečovat o humor a umění podle jistých forem při dodržování určitých ceremonií. Ideálem všech ctností byly dokonalost a velkolepost, což se nazývalo „Uhu“. Schůzky se konaly ve druhém patře budovy. Členy spolku byli i prostějovští Židé, například lékař Oskar Wolf (byl i po určitou dobu předsedou spolku), soudce Alois Donath, advokát Ludwig Brüll, obchodníci Erich Ries, Richard Türkau a Alfréd Wolf. Po 15. březnu 1939 však židovští členové nesměli být členy spolku a spolek potom brzy svoji činnost zastavil.

Příběh architekta Maximiliana Katschera

Maximilian Katscher se narodil 30. května 1858 v židovské rodině ve Slavkově u Brna rodičům Leopoldu Katscherovi a Antonii rozené Medakové. Měl dvě sestry: Hermínu (*1854) a Rosu (*1859). V letech 1875–1880 studoval na Technické univerzitě ve Vídni pod vedením H. V. Ferstela.  Brzy mu zemřeli rodiče a na univerzitě ve Vídni byl pod dozorem opatrovníka. V roce 1914 přestoupil ke katolictví. Důvodem byl zřejmě sňatek s katoličkou Aloisií Hönigovou (*1884) uzavřený v roce 1914.

Pracoval jako architekt a městský stavitel ve Vídni. Zpočátku se věnoval stavbě Léčebného domu pro děti v Badenu u Vídně (1. cena v soutěži), vil v Badenu a ve Vídni a stavbě synagogy v novorománském stylu ve Štýrském Hradci (byla zničena v roce 1938). Na přelomu 19. a 20. století se věnoval hlavně obytným a komerčním budovám (například obchodní dům Herzmansky ve Vídni, palác Gellert v Českých Budějovicích, vily tamtéž, školní a komunitní budovy židovských obcí v Grazu a Štýrsku, dětská zotavovna ve Weidlingau- Wurzbachtalu). Do tohoto období patří i prostějovský Německý dům, druhé místo Katscher obsadil v soutěži na návrh synagogy v Olomouci (1895). Ve svých stavbách plně uplatňoval propojení novorenesančního a barokního slohu.

Max Katscher zemřel 27. ledna 1917 ve věku devětapadesáti let ve Vídni na vyčerpání. Byl pohřben na Ústředním hřbitově ve Vídni.

Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém

fota: Ivan Čech, Zemský archiv Opava, pobočka Prostějov

Použitá literatura:

Databáze divadel/ Divadelní architektura v Evropě, Německý dům v Prostějově, autor Jan Purkert.

Dokoupilová, Marie: Radost z umění (in arte voluptas), Střední Morava, vlastivědná revue, 52/ 2022, s. 38–50.

Grůzová, Ludmila: Prostějov v proměnách staletí. Prostějov 1994.

Před sto lety zemřel architekt Max Katscher, 29. 5. 2017, aktualizováno 22. 4. 2020, webové stránky města Slavkova.

Vincenec Tomáš: Místopis prostějovských hostinců a spolkových domů 1900-2000, Prostějov 2006.