Jako každé normální dítě jsem měl v raném dětství dvě babičky. Ta jedna byla pro mne, dítě narozené v šedesátých letech, poněkud odtažitá – byla to brněnská nábožná učitelka, s kloboukem, bigotně věřící a muselo se jí říkat „babička“. Ta druhá byla osoba velmi prostá – až /s/prostá, dnes by se o ní dalo napsat, že byla jen „absolventkou vysoké školy života“. Dlužno říci ovšem, že jí to zamlada ale velmi slušelo. Svou dceru snad i proto povila v necelých sedmnácti letech, takže se ani ničemu nevyučila. A logicky se jí muselo říkat pro rozlišení mezi oběma babičkami jinak.
Tohle byla tedy obyčejná „bába“. I dík vzdálenosti jsem ji vídal častěji a znal jsem její mnohá úsloví. A až později jsem objevil román Zdenka Jirotky Saturnin, oblíbil jsem si postavu tety Kateřiny – alias „poskakujícího mudrosloví národa slovanského“. I ta bába měla spousty průpovídek a přirovnání, z nichž tisknout se hodí opravdu jen některá.
To její „uviděla baba kvas“ mne napadlo v těchto dnech, kdy jsem se pohyboval v jenom z archivů. Ještě jsem byl plný dojmů z připomínek a oslav 120. výročí otevření nové prostějovské synagogy, kterou bohaté židovské náboženské obci v Prostějově navrhl slovutný vídeňský architekt moravského původu Jakob Gartner. Byla otevřena právě v roce 1904. A mezi židovskými staršími se pohyboval také ještě jiný Jakob, ale Mayer – ovšem vznešeně se podepisoval až do smrti Jacques. /1859 – 1937/ Byl bohatým továrníkem, – měl, jak se píše, továrnu na bavlnářské zboží a tovární výrobu klobouků, vlastníkem mnoha domů v severní části židovského ghetta, majitelem přemnoha pozemků za čerstvě zbořenými hradbami, donátorem mnoha židovských a hlavně německých spolků. A měl, myslím, i významné funkce v náboženské obci. A tak se při otevření nové skvostné secesní synagogy jistě vyskytoval v míře co největší. A tady by ta zmíněná „bába“ použila ono proslulé „uviděla baba kvas“ ….
I napadlo bohatého Jacquese Mayera, že by jeho postavení v německé a židovské lepší společnosti podpořilo, upevnilo a zvýraznilo, kdyby svůj nový zamýšlený dům, který byl na okraji jeho pozemků továrních, nechal postavit architektem velkoměstského švihu. A ten se tu – dík synagoze – přece vyskytoval. A tak jsem objevil, že v srpnu 1906 vypracoval Jakob Gartner, architekt ve Vídni „Plán novostavby a přestavby bytového a obchodního domu pro pana Jacquese Mayera v Prostějově, Vápenice 19.“
Dům měl v přízemí kancelářské a provozní prostory, vrátnici, byt správce, v prvním patře velký sedmipokojový byt s terasou. Později měl s tímto bytem jeho syn Albert velké soudní tahanice, které se vlekly i po jeho smrti. Ale to je už jiný příběh…zajímavý a překvapivý také, ale jiný….
Je zajímavé, že nákladnosti tohoto „paláce s královským vybavením “ si povšimli i křesťanští lokální novináři a při jednom z pracovních sporů a stávce v továrně neopomněli připomenout, že si pan továrník z namamoněného majetku vystavěl palác /Časopis Ječmínek 1913/.
Dům byl vskutku vystaven a sloužil rodině dlouhá léta. Pan Jacques i jeho žena Irma se dožili dlouhého věku, jejich jediný syn Albert – fanatický Němec – do roku 1933 předseda mnoha německých spolků v Německém domě – než byli ovšem Židé z nařízení „vůdce“ vyhnáni z německých domů i v okolních „satelitech“ – tak ten také, jako rodiče, stihl zemřít ještě před válkou. A protože jeho vdova byla „árijka“, tak majetek jí zůstal zachován a větší část prodala továrníkovi Neherovi, která na tomto místě začal vyrábět slavné výkladové figuríny, které se tam vyráběly až do devadesátých let. Jen těch názvů co za desetiletí od roku 1940 firma vystřídala – Nehera, Zadrev, Hamiro, Merkur, Peco…
Možná pro zvukomalebnost bych připomenul, že se paní Mayerová po 2 sv. válce znovu provdala a používala jméno Emmy Mayer – Bajer. Tedy….mohla používat.
Takže dnes si mohou znalci díla Jakoba Gartnera nově zapsat do svých údajů: Bytový a obchodní dům Jacquese Mayera na Vápenici 13 – 15, v Prostějově, vystavěný po r. 1907. A bylo by hezké, kdyby si dnešní majitelé domu přečetli tyto řádky a domu věnovali trošku péče. Tento vídeňský skvost si to bezpochyby zaslouží…
Ivan Čech
