Na náměstí E. Husserla v Prostějově (vedle hotelu AVION) jsme uložili dva kameny zmizelých za sourozence Elsu a Friedricha Spitzerovy. Sourozenci Spitzerovi přišli do Prostějova ke svým příbuzným – rodině Polákových – po odsunu ze Sudet a věřili, že zde po ztrátě svého původního domova v Opavě naleznou bezpečné místo k životu…
Fritz byl obchodním zástupcem několika firem, tzv. cesťák, např. pro kloboučnickou pražskou firmu Lindt. Elsa byla v Opavě bankovní disponentkou. Prostějovský dům Polákových poskytl na čas domov i mamince sourozenců Spitzerových (Aloisii), která šoa přežila, zemřela v květnu 1949. (Maminkou byla i pro neteř, která za ní jezdila z Prahy do Prostějova vyhlížet, zda se při občasných návratech od východu Fritz a Elsa ještě nevrátí. No a protože na nádraží tyto ženy mluvily německy, zfackoval je prostějovský dav a paní Spitzerová se z toho roznemohla a záhy nato zemřela).
Bohužel, Friedrich i Elsa Spitzerovi byli nuceni vydat se z Prostějova na cestu, která již pro ně neměla návratu.
Koncem června roku 1942 odjeli na shromaždiště do Olomouce a odtud 4. července dál do Terezína.
Poslední záznam o Friedrichu a Else Spitzerových je ze dne 28. 7. 1942. Elsa Spitzerová – transportní číslo 356 – směr Baranoviči. Na stejné místo smrti a ve stejný den z Terezína odjíždí pod transportním číslem 750 také její bratr Friedrich.
Uložením kamene do místa, kde stával dům, o němž věřili, že jim poskytne bezpečný úkryt před zlem, je tak alespoň symbolickou připomínkou jejich života.
Života dvou obyčejných lidí, zavražděných z rasové a náboženské nesnášenlivosti.
Každý kámen, který jsme za tyto a další lidi již v Prostějově uložili, nechť je mementem toho, co se skutečně odehrálo a co by se, pokud zůstaneme ke zlu lhostejní, mohlo vlastně zase opakovat…
zdroj: p. Černý
