V těchto dnech si připomínáme nedožité osmdesátiny významného prostějovského kulturního a veřejného činitele a čestného občana města PhDr. Václava Koláře. Byl také velkým milovníkem regionální historie a jako jeden z prvních po roce 1989 „otevřel“ téma židovské historie. Začal se jí zabývat a připomínal ji i ve svých četných článcích.
Rodák z Lokte nad Ohří (*8. 5. 1946) prožil dětství a mládí ve vesnici Krajková u Sokolova a v roce 1964 maturoval na tehdejší dvanáctileté střední všeobecně vzdělávací škole (pozdější gymnázium) v Sokolově. Na doporučení svých profesorů odešel studovat Filozofickou fakultu do Olomouce s tím, že by po jejím absolvování mohl dostal „umístěnku“ do západních Čech a vrátit se tak do rodného kraje. V Olomouci v letech 1964–1969 studoval na FF UP obor čeština a dějepis. Po absolvování vojenské služby krátce učil v Litoměřicích, Bruntále a Vyškově. V roce 1972 zakotvil jako středoškolský učitel na Střední průmyslové škole oděvní v Prostějově a usadil se v rodném kraji manželky Jaroslavy, která pocházela z Čehovic a řadu let učila němčinu na Gymnáziu Jiřího Wolkera. Na průmyslovce působil až do roku 1991, kdy přešel na Gymnázium Jiřího Wolkera. V letech 1994–2010 byl ředitelem Reálného gymnázia a ZŠ města Prostějova. Jako pedagog a ředitel se hluboce zapsal do myslí a srdcí svých žáků, spolupracovníků i rodičů. Především svou lidskostí, respektem, důrazem na mravní hodnoty a umění naslouchat druhým. Nesl také označení „filozof na trůně“.
Významná byla také jeho práce v komunální a veřejné oblasti. Necelých sedm volebních období byl zastupitelem města (od listopadových voleb 1990 do své smrti v dubnu 2017). Byl členem kulturní komise a komise pro nákup uměleckých děl. Byl členem a později předsedou prostějovské pobočky Masarykovy společnosti. Podílel se na pořízení a instalování pomníku T. G. Masaryka v Prostějově odhaleném v roce 1998. V letech 1975–2002 působil jako člen redakční rady revue Štafeta, do níž také přispíval. Dále psal do Prostějovských radničních listů. Působil jako člen redakčních rad publikací o Prostějově: Prostějov, dějiny města 1, 2 (1999,2000), Prostějov na starých pohlednicích (zde předseda redakční rady, 2002), Prostějov v malbě, kresbě a grafice (2004) a Sto let prostějovské radnice (2014). Byl publicisticky činný. Jeho články, medailónky osobností, recenze knih, doslovy, úvodníky, ale také zahajovací projevy na křtech knih a vernisážích – to vše zahrnovalo jeho práci na poli kultury a osvěty.
Jeho vztah k historii se utvářel již za gymnaziálních studií, kdy se zabýval událostmi roku 1938 na Sokolovsku a potom na FF UP, kde působil jako pomocná vědecká síla na katedře historie. Tehdy tam byl založen Kabinet regionálních dějin shromažďující materiál k novodobým dějinám obcí Moravy a Slezska. Zde nahlédl do řemesla historika. Poznal také řadu pamětníků a dalších osobností, kteří mu historii přiblížily. Jednou z nich byl tehdejší asistent a pozdější profesor československých dějin Miloš Trapl. Výstupem práce tohoto kabinetu byl sedmnáctisvazkový Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960 navazující na projekt předválečné Vlastivědy moravské. Historické téma měla i Kolářova diplomová práce – „Hnutí katolických zemědělců na Moravě“.
Jeho život a práci ovlivnily významné osobnosti. Byli jimi dominikán, kněz, filozof a vydavatel Filozofické revue Metoděj Habáň, historik profesor Miloš Trapl jazykovědec a etymolog František Kopečný, básník a fotograf Rudolf Závody a pedagog, ředitel gymnázia a starosta města Jan Šverdík.
Po sametové revoluci1989 se objevilo i nové téma – historie zdejší židovské komunity, ghetta a osobností, které zde působily a žily. Ve skutečnosti to nebylo tak úplně nové téma. Tyto věci byly vcelku známé, ale do té doby samozřejmě utajované. Historie Hanáckého Jeruzaléma jej přitahovala. Navštěvoval různé přednášky a konference (v roce 1991 konference o Edmundu Husserlovi a v roce 1994 přednáška o historii židovské komunity v Prostějově Jaroslava Klenovského). Především se snažil přiblížit osudy a dílo prostějovského rodáka, filozofa a zakladatele fenomenologie Edmunda Husserla. Byl také členem Nadace Edmunda Husserla, která se snažila, aby Husserlovo rodiště bylo i místem nejrůznějších husserlovských aktivit.
V Prostějově se začalo diskutovat o židovských uličkách a pozůstatcích po židovském ghettu. Právě k tomu se Václav Kolář vyjádřil ve svém článku Špalíček ano, či ne? (Štafeta, kulturní postřehy za rok 1992, str. 41–43). Nastínil v něm historii prostějovských Židů, připomněl působení E. Husserla. V centru jeho pozornosti byly pozůstatky po židovském ghettu v ulicích Uprkova, Kostelní a Hradební. Jednalo o asi šest domů různé historické hodnoty označované jako „Špalíček“. Jako historicky cenný označil například dům č. 12 v Uprkově ulici postavený ve stylu venkovského biedermaieru a dům Uprkova 20 – Hradební 25 se zachovanými pavlačemi a portálem. V článku informoval o tom, že město vytvořilo operační skupinu, která se bude židovskými uličkami soustavně zabývat a že byl vypracován scénář s podrobnými kroky, které by vedly k záchraně tzv. Špalíčku a obnově celé zóny, z níž by se mělo stát postupně druhé živé a plnohodnotné městské centrum s tím, co k tomu patří a také by se zde v nějakém, smysluplném náznaku objevila určitá charakteristika minulosti tohoto místa (genius loci), mimo jiné i jako rodiště Edmunda Husserla. Kolář poukázal na to, „že se z různých míst ozvaly skeptické hlasy, zda vůbec stojí zde za to, ten nyní nevábný shluk budov zachraňovat, zda stojí za námahu řešit složité majetkoprávní vztahy v této zóně, kdy mimo města jsou zde desítky dalších soukromých vlastníků, z nichž někteří vlastní jen pár metrů čtverečních“. Informoval zde o vytvoření poroty složené ze zástupců vedení města, Vysoké školy architektury v Brně, památkové péče, Ministerstva životního prostředí, která měla vyhlásit urbanisticko-architektonickou soutěž na řešení celé zóny a dostavbu městské části zvané židovské uličky. V závěru článku V. Kolář napsal: „Řešení celého problému je nesmírně náročné po všech myslitelných stránkách. Lze říci, že vlastně žádná oblast není bez komplikací. Město však chce zachránit ze svého odkazu vše, co mu pomůže vrátit neopakovatelné kouzlo, zvláštní atmosféru, ale i příznivé podmínky pro další rozvoj.“ V soutěži konané v roce 1993 zvítězil návrh Ing. arch. Romana Zajíce, který platil řadu let. Bylo velmi prozíravé, že byl „Špalíček“ rekonstruován. Doba však pokročila dál a Václav Kolář by měl jistě radost z toho, jakou citlivou barvu fasády získal objekt Ehrenstammova domu, že na Finančním úřadě je deska připomínající Edmunda Husserla a že zde brzy bude dokončeno „Jeruzalémské náměstíčko“ připomínající židovskou historii v těchto místech.
Městská knihovna v Prostějově pořádala začátkem května 2013 akci nazvanou „Výprava po prostějovských židovských památkách“. Její průvodkyní byla bývalá středoškolská učitelka Jaroslava Kolářová, která v roce 2004 se svými studenty z gymnázia Jiřího Wolkera vedla práci Středoškolské odborné činnosti zabývající se historii nového židovského hřbitova. Václav Kolář však zde byl také přítomen a poznatky doplňoval. Trasa vedla od nové synagogy (nynější Husův sbor) přes židovskou školu v Demelově ulici, synagogu Beth ha-midraš, Špalíček, (zvláště Ehrenstammův dům) na starý židovský hřbitov v nynější ulici Studentská. Zastavení patřilo pomníčku odhaleném v roce 2001– památce na starý židovský hřbitov. Jeho pořízení Václav Kolář společně Maud Beerovou před lety iniciovali. Zaujal jej také v ohrádce umístěný plastický náhrobek s hebrejskými texty. Texty si chtěl nechat přeložit v židovském muzeu. Potom jsme se postupně dozvěděli, že tento náhrobek připomíná hrob významného chasidského rabína a učence Cvi Jehošui Horowitze (1754–1816) působícího jako zemský rabín v Mikulově a od roku 1811 jako vrchní rabín v Prostějově. Zemřel 16. listopadu 1816 v Prostějově a v těchto místech je také pohřben. 26. listopadu 2019 zde byla z iniciativy Nadace Kolel Damesek Eliezer umístěna kamenná replika náhrobku. Ona „výprava“ končila na novém židovském hřbitově v Brněnské ulici. Doslova jsme se prodírali vysokou trávou a keři i náhrobky zarostlými břečťanem (pozn. autorky: revitalizace hřbitova proběhla v roce 2015), ale i tak to bylo velmi zajímavé, včetně poznání symbolů i osobností zde pohřbených.
Václav Kolář se také účastnil 28. listopadu 2016 pietního shromáždění k 200. výročí úmrtí rabína Cvi Jehošui Horowitze a 16. února 2017 besedy v sále kulturního klubu Duha o rehabilitaci starého židovského hřbitova.
Zemřel 15. dubna 2017 v nedožitých 71 letech v Prostějově. Poslední rozloučení se konalo 20. dubna 2017 v kostele Povýšení sv. Kříže. Rozloučit se s ním přišli jeho rodinní příslušníci, přátelé, kolegové, pedagogové, zástupci města a prostějovští občané. Poslední poctu mu přišel vzdát jeho učitel a přítel Miloš Trapl. S růží v ruce sem přišla historička prostějovského muzea Marie Dokoupilová, která se věnovala výzkumu prostějovské židovské komunity. Ona růže byla symbolem úcty k vzácnému člověku, který přispěl k poznávání a objevování židovské historie.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém