Prostějov se již pošesté zapojil do akce Jom ha-šoa, kdy si veřejným čtením jmen obětí holocaustu připomínáme památku našich někdejších židovských sousedů, kteří zahynuli ve vyhlazovacích táborech. V Izraeli se tento den připomíná každoročně jako den památky obětí holocaustu jako připomínka hrdinného, leč marného boje při povstání ve Varšavském ghettu.
Plné jméno tohoto dne zní hebrejsky Jom ha šoa ve ha gvura – tedy den památky obětí, ale také hrdinství. Je věnován všem, kteří se dokázali postavit nelidskému nacistickému režimu, každý podle svých možností. Patří sem ti, kdo se zapojili do odboje, patří sem spravedliví mezi národy, tedy nežidé, kteří nezištně zachránili život Židům a riskovali přitom život vlastní, a obecně se dá říci, že v tento den Izrael pamatuje na všechny, kdo nemlčeli.
Jedním z těch, kdo tehdy nemlčeli, byl německý teolog a filosof Dietrich Bonhöffer. Pro Bonhöffera byla důležitá jednota myšlení, slov a činů. Po nástupu Hitlera k moci ho jeho přesvědčení přivedlo k aktivní účasti v odboji. Nakonec byl odhalen, zatčen, vězněn a na přímý příkaz Hitlera v dubnu 1945, jen několik dnů před koncem války, popraven.
Vystupoval proti nacistickým rasovým zákonům a sám pronásledovaným Židům pomáhal. „Mlčet tváří v tvář zlu je samo o sobě zlem.“
Tato myšlenka je variantou na výrok filosofa Edmunda Burkeho „K triumfu zla postačí, když dobří lidé nebudou dělat nic.“ Mnozí se ptají, jak je možné, že se katastrofa šoa mohla uskutečnit ve 20. století uprostřed Evropy. Je to proto, že příliš mnoho lidí nedělalo nic.
Toto připomenutí je aktuální i dnes. S ubývajícími svědky přibývá zpochybňování holocaustu. Antisemitské předsudky nezmizely, jen se halí do jiného kabátu.
7. října 2023 se v jižním Izraeli odehrálo něco od holocaustu nevídaného.
Tisíce palestinských ozbrojenců vpadly na suverénní izraelské území a mimořádně brutálním způsobem vraždili, mučili, znásilňovali a unášeli civilisty.
Za téměř 80 let od holocaustu nebylo nikdy za jediný den zavražděno tolik Židů jako 7. října. Také míra sadistické bestiality překračuje všechny myslitelné meze.
Izrael znovu bojuje o svou existenci a jeho obranná akce je plně legitimní. Podle expertů na vedení válečných operací v takto složitém prostředí s hustou civilní zástavbou si Izrael počíná mimořádně ohleduplně k civilnímu obyvatelstvu, kterému vyhradil bezpečné zóny a umožňuje jeho evakuaci.
Civilní oběti jsou ale politováníhodným důsledkem války, kterou rozpoutal Hamás, a cynického využívání vlastního obyvatelstva jako živých štítů. To se nezměnilo ani po šesti měsících bojů.
A není to jen jih, odkud hrozí Izraeli životní nebezpečí. Na severu je to neméně svízelná situace, kde nepřítelem je HIZBALLÁH a Írán.
Neméně znepokojivý je však v této souvislosti nebývalý nárůst nenávistných protižidovských projevů na celém světě. Ještě dříve, než Izrael vypálil jedinou střelu, se ulice mnoha světových měst zaplnily davy skandujícími genocidní heslo „from the river to the sea“. Palestina prý má být Judenrein. Množství útoků na Židy se zvýšilo o stovky procent.
Izrael, který se genocidě brání, je z ní dokonce obviňován.
Navzdory ohromnému množství důkazů už palestinská propaganda pilně pracuje na popírání zvěrstev, kterých se teroristé dopustili a jimiž se dokonce sami chlubili. To je stejné jako popírání holocaustu.
Již řadu let tady připomínáme oběti šoa a mluvíme o tom, že z minulosti je třeba se poučit. Dnes je doba, kdy se ukáže, zdali heslo „ NEVER AGAIN“ tedy „nikdy více“ je jen prázdný slogan, který vyslovujeme, když nás to nic nestojí, anebo zda je vezmeme vážně.
Fotogalerie z akce – po veřejném čtení se uskutečnila v rámci doprovodného programu komentovaná prohlídka bývalé synagogy, dnes kostela Husův sbor:
-jg-