Svatý Jan Kapistrán či Jan Kapistránský (italsky Giovanni da Capistrano, se narodil 24. června 1386 v Capistranu, v Neapolském království, vystudoval práva na univerzitě v Perugii a zemřel na mor 23. října 1456 v Iloku, dnes nejvýchodnějším městě Chorvatska. Svatořečen byl 4. června 1724 v Římě Benediktem XIII. Po své kanonizaci se stal patronem právníků, vojenských kaplanů a sjednocené Evropy. Také se stal od 3. února 1738 patronem města Brna.
Tanto římskokatolický kněz, misionář a generální vikář řádu menších bratří (minoritů), zastával nejpřísnější formy řeholního života, kladl velký důraz na požadavky chudoby, askeze a kazatelské činnosti. Když byl jeho učitel Bernardin ze Sieny nařčen z kacířství a vyšetřován inkvizicí, Jan Kapistrán ho dokázal před soudem obhájit brilantním projevem. Byl to skutečně umný řečník a brzy se proslavil jako kazatel. Pro své rétorické schopnosti byl svými současníky nazýván „apoštol Evropy“.
Kázal latinsky, dvakrát až třikrát denně a jedno kázání trvalo déle než dvě hodiny. Byl stoupencem neomezené papežské moci a odpůrcem myšlenek konciliarismu. Odmítal jakékoli směňování peněz, které označoval za lichvu, odsuzoval proto i bankovnictví, které se právě na přelomu 14. a 15. století v italských městech značně rozšířilo. Velmi tvrdě vystupoval proti všem heretikům (včetně českých husitů) a Židům.
Kapistránovým snem bylo obrácení husitských Čech na katolickou víru. Byl tak horlivý ve svém protihusitském úsilí, že byl dokonce oficiálně napomenut vratislavským biskupem Joštem II. z Rožmberka. Na konci léta a začátkem podzimu 1451 kázal Kapistrán na Moravě. Velké úspěchy sklidil Kapistrán také před věřícími ve Znojmě. Následkem jeho kázání ke katolicismu konvertovalo několik tisíc moravských husitů.
Roku 1453 dokázal Kapistrán plamennými projevy strhnout na svou stranu celou Vratislav, jež byla později označována za „Kapistránovu baštu“. Kázal zde několik týdnů proti husitům, Turkům a Židům, ale také proti přepychu a rozmařilému životu zdejších měšťanů. Jeho projevy vyvolaly obrácení bohatých měšťanů ke zbožnému životu, doprovázené pálením šperků, módních oděvů, hudebních nástrojů i stolních her. Jednalo se patrně o jakousi davovou hysterii, o čemž svědčí i následný, neobyčejně brutální protižidovský pogrom. Ještě během kazatelova pobytu bylo ve Vratislavi popraveno 13 Židů, kteří se při mučení přiznali k trávení studní a znesvěcování hostií. Ostatní Židé byli vyzváni, aby město opustili a zanechali zde majetek. Dne 4. července vypukl pogrom, při kterém bylo zavražděno 41 Židů a desítky dalších včetně rabína raději spáchali sebevraždu. Kapistránův odkaz žil ve Vratislavi velmi silně i po jeho odchodu. Uvádí se, že kvůli jeho vlivu Vratislav roku 1458, kdy byl Kapistrán už dva roky mrtev, neuznala Jiřího z Poděbrad právoplatným českým králem.
Protože se jeho kazatelské působení obracelo výrazně také vůči Židům, byl často označován jako „metla Židů“. Těsně před jeho druhou cestou přes Moravu v roce 1454 tak byli Židé vyhnáni z moravských královských měst (Olomouc, Brno, Znojmo, Uničov), když listina Ladislava Pohrobka, vydaná na žádost měšťanů, zmiňovala obecně nedobré soužití mezi křesťanskými a židovskými obyvateli města. Vyhnaní obyvatelé založili nové komunity v okolních městech, mimo jiné v Prostějově, Lošticích, Kojetíně, Tovačově nebo Přerově. Ještě v roce 1745 císařovna Marie Terezie zákaz pobytu Židů v pevnostní Olomouci potvrdila. Znovu se zde mohli usazovat až po revolučním roku 1848.
V roce 1454 kázal také v Olomouci, jeho působení připomíná i socha na 1. patře barokního olomouckého sloupu Nejsvětější trojice.
Z dostupných webových zdrojů sepsal Jan Lázna, předseda spolku Zahrada života Prostějov