Před sto třiceti lety – 15. července 1896 – se v Praze narodil akademický malíř, grafik, a ilustrátor Václav Fiala. Jeho otec byl inženýr a v době 1. světové války odešel pracovat do Ruska. Rodina žila v Charkově a na Krymu.
Václav Fiala nejprve studoval soukromou malířskou školu ve Vídni, potom Vyšší uměleckou školu v Charkově, kterou ukončil v roce 1915. Poté studoval na Akademii umění v Petrohradě. Fialova cesta nakonec vedla až do Vladivostoku, kde studoval na univerzitě a učil na gymnáziu. V roce 1920 přijel až do Japonska, kde se oženil se sestrou ruského malíře Davida Burliuka. Měli syna Vladimíra (1922–1997), historika umění a pedagoga. I tuto cestu zachytil v tónech připomínajících Vincenta van Gogha a André Deraina. Zimu prožil na Boninském souostroví v Tichém oceánu. Tento pobyt ho inspiroval ke knize Ogasavara, kterou vydal v Praze v roce 1928 nakladatel Václav Petr.
V roce 1923 se vrátil do Prahy a v letech 1923–1926 studoval na pražské AVU jako žák Maxe Švabinského. Švabinský poznal jeho talent a smysl pro linii a grafické vnímání tvaru. Vedl Fialu k poznání podstaty a smyslu umělecké práce a zprostředkoval mu i ovládnutí grafických technik. V letech 1927–1928 byl na studijním pobytu v Paříži. Účastnil se výstavy v pařížském salónu francouzských umělců a dostal Čestné uznání za barevné litografické podobizny významných osobností naší kultury. Potom následovaly cesty do Itálie, na Podkarpatskou Rus a do Sovětského svazu.
Byl umělcem-tulákem. Umělcem, který procestoval oblasti exotické přírody i vzdálených kultur. Přihlásil se k modernímu realismu a realistické kresbě projevující se v sociální grafice a studiích lidových typů z cest na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Je autorem epických výtvarných děl, například barevného cyklu litografií Slovanský cyklus z roku 1944. Jeho dílo je rozsáhlé. Obsahuje kresby, malby a grafiku. Z výtvarných technik využíval akvarel, lavírované kresby tuší, kresby bistrem, sépií, z grafických technik potom dřevoryty, litografie a lepty. Také tematika děl je široká – pohledy na krajinu, zátiší, historické objekty, akty, historická tematika, portréty.
Věnoval se také knižní ilustraci. Celkem se jedná o 200 titulů knih. Zde používal hlavně kresbu tužkou, perokresbu, kolorovanou kresbu a akvarel. Ilustroval především díla K. J. Erbena, Aloise Jiráska, Františka Palackého, Eduarda Petišky a Nizámího. Věnoval se i známkové tvorbě a bankovní grafice. Byl členem Bloku českých výtvarných umělců, členem a předsedou Sdružení českých umělců grafiků (SČUG) Hollar a přispíval do jeho sborníků.
Pro nás je zajímavé, že vytvořil i pohled do prostějovského židovského ghetta „V ghettu“. Jedná se o lept o rozměrech 32 × 25 cm, signováno, nedatováno. Můžeme se domnívat, že jde asi od dobu konce třicátých let 20. století. Zachycuje pohled do Lutinovovy ulice, v popředí je dům s venkovním schodištěm, který byl častým námětem našich výtvarníků. Dílo malíř „zalidnil“ devíti postavami, například skupinkou žen s dětmi zabranými do hovoru, což dodává dílu i dobovou atmosféru. Pohled do Lutinovovy ulice se stal častým námětem děl našich výtvarníků, například Oldřicha Lasáka, Jaroslava Porta, Pavla Šimona, Bohumila Sekaniny, Karla Kořínka a Jiřího Pořízky. Tímto grafickým listem přispěl V. Fiala do souboru PROSTĚJOV 1941vytvořeného pro Klub přátel umění v Prostějově. Soubor obsahoval ještě pět dalších grafických listů od Cyrila Boudy, Marie Kazdové-Hirkové, Antonína Majera, Vladimíra Silovského a F. T. Šimona, které přibližovaly architektonické dominanty města. Předmluvu k souboru napsal Jan Kühndel. Naši významní grafici tak pomáhali nést národní povědomí v těžkých válečných letech, což vystihl i Jan Kühndel, jehož předmluva začínala větou: „Temná a šedá mlha zahaluje útlý věk dnešního Prostějova.“
Václav Fiala do Prostějova vstoupil uvedenou grafikou a vrátil se sem po pětačtyřiceti letech výstavou „Václav Fiala – kresby a grafika“. Probíhala od 6. listopadu do 2. prosince 1973 ve výstavní síni galerie Okresního vlastivědného muzea v Prostějově v Demelově ulici č. 2. Konala se v rámci výstavního cyklu Švabinského žáci. Rok 1973 byl totiž rokem 100. výročí narození Maxe Švabinského. Výročí bylo zařazené jako výročí UNESCO a probíhal Rok Švabinského. Okresní vlastivědné muzeum v Prostějově vydalo k výstavě i katalog s úvodním slovem Ludvíka Páleníčka. Na vernisáži výstavy byli přítomni akademický malíř Václav Fiala, Zdena Švabinská a Ludvík Páleníček. Celkem zde bylo vystaveno 76 Fialových děl.
„Václav Fiala si vytvořil osobitý rukopis a výrazný způsob zaznamenávání proměnlivosti života i výtvarných vizí. Jeho životní dílo voní vůněmi vzdálených moří i květů na lukách tam někde u Polárního kruhu. Všude tam, kam si malíř zajel, nacházel totiž výtvarnou inspiraci,“ uvedl v katalogu výstavy znalec výtvarného umění, divadla a literatury Ludvík Páleníček.
Akademický malíř Václav Fiala zemřel 25. června 1980 v Praze.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém