Takže píšeme rok 1926. Tančí se charleston a shimmy. Dámské šaty mají spuštěný pás, jsou do půli lýtek, nosí se účesy z krátkých vlasů a“ bubikopf“ a také mikado – i to francouzské. Nosí se také dlouhé šňůry perel – tu pravých, ale častěji těch z Jablonce. A dámy na večer nosí čelenky a bižuterní čapky.
Začíná Osvobozené divadlo a všichni se chtějí bavit. Nejen v naší ještě mladé republice, ale i v našem „Hanáckém Jeruzalémě“ v Prostějově. Málokdo dnes už ví, že to byl prapůvodně posměšný název našeho města na konci 19. stoletím, kdy tu vládla německá menšina a v téměř naprosté shodě s ní i němčící Židé.
Ale teď píšeme rok1926. Státu – mladé republice – se daří, tančí se – jak jsem psal výše – hospodářství jede a tak mají všichni čas na bohatý spolkový život. A z Prostějova jezdí smetánka na plesy až do Vídně. I vlastenečtí Židé, kteří od 90. let 19. století píší a jednají česky, mají dokonce svůj vlastní Svaz Čechů – Židů. A ten pořádá čas od času celostátní sjezdy. A pro ten v roce 1926 si pořadatelé pronajali ani ne dvacet let starý výstavný Kotěrův Národní dům v Prostějově. Sjezd začínal po soumraku 8. května 1926 / byl přeci Šabat/ představením dramatizace povídek tehdy oblíbeného českožidovského spisovatele Vojty Rakouse, který uvedl do literárního světa dvojici starých židovských manželů Modcheho a Rézi, se všemi jejich denními půtkami, škorpeními, boji zápasy a prohrami či vítězstvími. A divadelní sál byl vyprodaný, jak se zmínili recenzenti. Tyto postavy byly ve své době tak známe a úspěšné, že v roce 1927 o nich vznikl i ještě němý film. Ale existuje i moderní rozhlasová dramatizace a knihy vycházejí i dnes.
Svaz měl svůj vlastní ochotnický spolek, který toto představení hojně a mnoha reprízách uváděl. Dochovaly se dobové recenze, které vynášejí představitelku Rézi – paní Otilii Kohnovou a představitele Modcheho – pana Františka Spiegela, v režii páně Guthově. Všechny recenzenti – jen v Prostějově vyšly tři různé recenze – včetně té v Lidových novinách – vvzvedávali zejména představitele titulních rolí. Mnoho o nich nevíme: paní Otilie – představitelka Rézi se narodila v roce 1905 v Praze a ochotnickému divadlu se věnovala od mládí. Svou nejznámější roli hrála, už když měla jen dvacet let, zatímco Rézi je v textu „stará ženská“. Provdala se za jistého pana Fischera, divadlu se věnovala i v Terezíně, vystupovala údajně ve hře Manon Lescaut a v operetě Veselá vdova. Ale i v Terezíne spadla nakone poslední opona – a nenásledovala žádná děkovačka…
V roce 1944 byla deportována do Osvětimi a tam byla celá její rodina – manžel a dva synové zavražděni. Na její památku je v Terezíně dnes pojmenována ulice. Méně toho víme o představiteli Modcheho – Františku Spiegelovi – byl o tři roky mladší, v civilu byl úředníkem. A nebyl ženatý. I jeho zavraždili „nositelé nové kultury“ v Osvětimi ve stejném roce, jako jeho divadelní ženu. A o ostatních už nevíme vůbec nic. Fotografie znázorňují dochované plakáty i fotografii z představení. Z Prostějova však ne, ale představení mezi léty dosáhlo více než 100 repríz.
Zajímavý vztah k dnešku má i současné dění na ochotnické scéně v Prostějově a vlastně i v celé zemi. Přibližně od roku 2022 zdejší známé Loutkové divadlo Starost, které vystupuje s nádhernými historickými marionetami s odkrytým vedením a skoro přesně tak100 – 110 let starými. Nastudovalo nejprve jednu Rakousovu aktovku, nyní hrají obě dohromady a přibyde třetí. A hanáčtí Modche & Rézi už vystoupili v mnoha synagogách, hráli na mnoha mezinárodních židovských festivalech a oslavách a snad se brzy objeví i v synagoze Na Palmovce. Tam prý chodíval sám Vojta Rakous. Naposled slavili svátek Šavuot v BrněI ve ville Stiassni v Brně. I loutkáři ve Starosti mají silné obsazení hlavních postav – at jsou to obě Rézi – paní Hana Vybíhalová a paní Lenka Maková, a oba poddajní Modcheové – panové Josef Julinek a Ivan Čech. I tyto mé řádky doprovází pár fotografií.
Druhý den – neděle 9. května – už byl věnován cele sjezdovému jednání. Účastníky přivítal prostějovský pan Rudolf Bauer, velký vlastenec, zcela asimilovaný do zdejší české společnosti a člen Sokola 1 Prostějov. Pocházel z velkého klanu rodin Bauerových, pochopitelně v Prostějově spojených s konfekcí – kteří se po holocaustu už s jedinou výjimkou nevrátili. A právě on, ani jeho paní – po těch byly jejich fotografie k nenalezení už v roce 1947, kdy Sokol vydal publikaci Svým nesmrtelným. Oba totiž, jako nemnoho Židů byli členy Sokola.
Další referát pak přednesl pan ředitel Markus a mluvil o tehdejších úkolech tohoto státotvorného spolku. Předal pak slovo panu Dr. Ledererovi, dále pak vystoupil pan Prager a tajemník svazu Roubíček. Pokud se dochovaly informace, byly námětem jednání vyostřené vztahy mezi členy svazu a sionisty, kteří jednání sjezdu bojkotovali. A to prý i ti prostějovští. Chce se zde napsat ve stylu Vojty Rakouse pár jízlivých řádků „ o typicky slovanské řevnivosti a nejednotnosti.
Příšerná následující léta způsobila, že už žádný podobný sjezd v Prostějově nebude, a asi ani jinde v naší zemi; Mocheho a Rézi si zahrají loutkáři a ten Hanácký Jeruzalém už zůstal jen v názvu známého a úspěšného prostějovského spolku. Tady je sto let přeci jen celé dlouhé století…..
Ivan Čech, principál divadla STAROST, psáno pro časopis MASKIL
Fotografie z databáze NIPOS – NIK, z databáze ITI, archivu LD Starost Prostějov a archivu autora