Kameny zmizelých jsme uložili před rodným domem Bernharda Heiliga, Havlíčkova ulice č. 20. Bernhard Heilig se narodil 21. září 1902 v Prostějově. Měl staršího bratra Roberta narozeného 25. března 1897. Rodiče Edmund a Yella Heiligovi pocházeli z Prostějova. Otec Eduard byl obchodníkem s podšívkami a vlněnými látkami, ale v červnu 1920 ve věku padesáti let zemřel. Firmu měl sebe napsanou mladší syn Bernhard, ale vedla ji matka Yella, rozená Kurzová, narozená 16. února 1871 v Prostějově.
Bernhard studoval v letech 1911–1920 na prostějovské německé reálce. Potom absolvoval roční kurz na Obchodní akademii v Prostějově. V letech 1921–1923 pracoval v různých průmyslových podnicích, například v Bílsku. Poté studoval ekonomii v Norimberku a Basileji a v roce 1927 získal titul doktor hospodářských věd.
31. prosince 1925 se v Basileji oženil s Věrou Varšavčikasovou. Věra se narodila 17. července 1904 v Majovce (německy Georgenburg) u Kaliningradu v Litvě. Jejími rodiči byli Laibas a Minna rozená Abelson. Určitou dobu žili Heiligovi v Praze. Od října 1928 se přihlásili na adresu matky v Havlíčkově ulici 20. Odtud Bernhard Heilig dojížděl do Vídně, kde studoval archivní dokumenty ke svým historickým pracím. V srpnu 1933 se přestěhoval s manželkou Věrou do Prahy. Bydleli v Praze 7, Veletržní ulice č. 19 a nakonec ve Starých Strašnicích č. 913.
Bernhard Heilig byl hospodářským historikem. Zaměřil se na dějiny textilního a oděvního průmyslu, historii židovského podnikání na Moravě a historii československého a rakouského hospodářství. Napsal kolem padesáti studií, článků, recenzí a drobných spisků psaných česky a německy. Česky publikoval v Ročenkách prostějovského muzea. V Hlasu lidu uveřejnil seriál článků o dějinách prostějovského konfekčního průmyslu a židovského ghetta. Řadu svých separátů daroval s českým a německým věnováním prostějovskému muzeu. Od roku 1926 byl členem Muzejního spolku a od roku 1930 byl náhradníkem Kuratoria muzea. Napsal také práci o židovském podnikateli a prvním židovském továrníkovi Veithu Ehrenstamovi. Studie tiskem nevyšla a bohužel se nezachoval ani její rukopis.
Rodina se hlásila k římsko-katolickému náboženství, ale byla židovského původu. Neunikla tedy transportům. 21. října 1941 byl Bernhard se svou manželkou Věrou transportován druhým pražským transportem B do ghetta Lodž. Věra zde zemřela v roce 1941.
Bernhard v únoru 1942 dostal práci v archivu ghetta, ve statistickém oddělení a při vydávání stručných zpráv. S několika dalšími spoluvězni se podílel na polooficiálním a utajeném díle Kronice lodžského ghetta, která zachycovala všední a tragické osudy ghetta a jeho obyvatel. Toto dílo vyšlo v různých úpravách a jazycích. Česká upravená verze vyšla v roce 2000 jako publikace Richarda Seemanna: Ghetto Litzmann Stadt 1941–1944.
Bernhard Heilig dostal v důsledku podvýživy v březnu 1943 tuberkulózu a na její následky 28. června 1943 zemřel. Byl pohřben na židovském hřbitově v Lodži-Marysinu.
Maminka Yella byla odvlečena z Prostějova koncem června 1942 do Terezína, kde byla zavražděna v říjnu téhož roku.
Holocaust přežil jedině bratr Robert, který se koncem roku 1938 s manželkou Annou vystěhoval do tehdejší Britské Indie. Působil tam jako lékař – internista v nemocnici v Jaipuru a jako profesor na univerzitě v Rádžasthánu. Vědecky se věnoval fyziologii, výživě a tropickým nemocem. V roce 1965 odešel do důchodu. Od roku 1973 žil s manželkou ve Vídni, kde 26. prosince 1989 zemřel. Manželka Anna, rozená Wolfová, byla malířka a grafička a zemřela ve Vídni 2. ledna 1996 téměř ve svých sto letech.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém
Informaci o uložení kamene zmizelých za Bernharda Heiliga zaslal badatel Ivan Čech také do Bazileje, na univerzitu, kde Bernhard studoval. Obratem mu z univerzity poděkovali za informaci doplňující a dokumentující osud jednoho z absolventů pro budoucí bádání.
