Koncem listopadu navštívili náš prostějovský židovský hřbitov členové rodiny Greifů, která se zapsala do historie našeho oděvnického průmyslu. Jedním z těchto návštěvníků byl Aim Karel Greif, vnuk Karla Greifa, který zde založil s Karlem Melhubou továrnu na dámské, dívčí a dětské pláště. Ta se nacházela nejdříve ve dvorním traktu domu na Žižkově náměstí 13, za hostincem Beseda.
Ve třicátých letech přemístili svoji továrnu do budovy na rohu ulic Pod Kosířem a Palečkova, která fungovala původně jako c. a k. tkalcovská škola, dnes je to internát a jídelna Střední školy designu a módy. V uvolněných prostorách na Žižkově náměstí se usídlilo kino Čas, později Svět.
Z Greifů není na našem židovském hřbitově pohřben žádný člen této rodiny, ale syn Karla Greifa, Bruno, si vzal za manželku Annu Wollischovou, dceru majitele prostějovské oděvní továrny, Isidora Wollische. Proto se zastavili u jeho hrobu, kde leží spolu se svojí manželkou Sidonií roz. Süsskindovou a synem Leopoldem, který zemřel ve věku čtyř let. Před modlitbou umístili k náhrobku fotografie Isidora a Sidonie, mezi ně umístili rukopisný Isidorův deník. Potom ještě přešli k modlitbě u hrobu Leopolda a Ernestne (Arnošty) Wollischových, Isidorových rodičů.
Isidor Wollisch měl ještě bratra Michaela, který vystudoval ve Vídni práva s titulem JUDr, působil nějakou dobu v Olomouci, ale na počátku třicátých let požádal o domovské právo v Polském Těšíně, kam se i přestěhoval. Než tak ale učinil, založil v Prostějově nadaci, do které vložil 4000 K, určených na nákup státních obligací, z jejich výnosů se potom každoročně v den výročí úmrtí jeho bratra Isidora vyplácela částka určená na dobročinné účely a na příspěvky nemajetným příslušníkům prostějovské židovské obce.
Karel Greif s manželkou Reginou roz. Sperberovou měli syny Bruna a Vítězslava, a dceru Máňu. Vítězslav byl také spolumajitelem jeho oděvní továrny. Na začátku druhé světové války se Bruno s Annou odstěhovali do Palestiny, tam se jim ještě během války narodili dva synové, Daniel a Aim Karel. Ostatní členové rodiny nestačili republiku opustit a tak skončili v koncentračních táborech, Karel zahynul v polském táboře Izbica, Regina a Máňa ve Velkém Trostinci u běloruského Minsku. Bratr Reginy Greifové, Salomon Sperber přišel z Haliče do Prostějova i s manželkou a dvěma dcerami, pracoval jako obchodní zástupce firmy Greif & Melhuba. Celá tato rodina zahynula v koncentračním táboře Baranoviči. Vítězslav Greif se dostal do tzv. Přeškolovacího tábora Lípa u Německého (dnes Havlíčkova) Brodu, který byl sběrným táborem před odsunem Židů do likvidačních koncentračních táborů. Vítězslav ale přežil, tak mu po válce byl v roce 1947 vrácen podíl v továrně Greif & Melhuba, z Palestiny se sem vrátil I Bruno s rodinou. Jenže v roce 1948 jim byla továrna znárodněna, Vítězslav odešel do Anglie, Bruno se s manželkou Annou a oběma syny vrátil zpět, nyní již do nově vzniklého státu Izrael. Bruno zemřel v roce 1980, Anna v roce 2000, syn Daniel v roce 2021.
Jan Lázna, předseda spolku Zahrada života Prostějov
