Ano, historie mě baví odmala a zhruba poslední čvrtstoletí se velmi silně zajímám o osudy našich bývalých židovských sousedů. A tak jsem si na podkladě archivních dokumentů rekonstruoval ve své fantazii příběh jednoho podnikavého Karla. Narodil se roku 1888 kdesi v okolí Nitry a osud jej dovedl do brněnských Husovic.
Zde si, těžko říci, zda k vůli či nevůli její rodiny vzal dívku z katolické rodiny. Ta přešla na mojžíšskou víru, a tak byla svatba v synagoze a děti byly zapsány v židovských matrikách. A hned po svatbě v roce 1913 se přistěhovali do města Prostějova, kde se před I. sv. válkou daří skvěle konfekčnímu průmyslu, ke kterému se připojuje i Karel. A během let 1914 – 1920 se mu postupně narodí dcera a dva synové. A konfekční firmě se daří a rodina bydlí v lepších a lepších bytech. A v polovině dvacátých let už jezdí rodina „Amerikou“ – Studebakerem…
…ta asi musela stát!
Pak zaútočí světová hospodářská krize. Jejich firma je jednou z těch, které krize zničí a jak napovídají archivní materiály, nejprve zmizí tiše a důstojně Studebaker, kterého nahradí na chvíli Škoda, ale pak se vytratí i ona; pak firma samotná – zcela a beze stopy – a nakonec se celá rodina odstěhuje v roce 1935 zpět, zřejmě k rodičům manželky do Husovic. Přichází rok 1939 a židovský manžel je náhle na obtíž. Těžko odhadovat co vedlo jeho paní k tomu, že se v roce 1941 rozhodla k rozluce. Nicméně to byl začátek velké antické tragédie. Byť jejich společné děti byly z nacistických hledisek jen 50 % míšenci, ochranu jim to nepřineslo ani náhodou. Po rozluce jsou Karel, jeho dcera Gertruda a synové Helmut a Pavel v dubnu 1942 povoláni k transportu a jsou odeslání do varšavského ghetta a tam jsou pravděpodobně hned v roce 1942 všichni zavražděni.
O paní Josefě je jen dál známo, že po válce obdržela potvrzení, že se nezpronevěřila proti vlasteneckému chování a českému národu a žádala si domovské právo v Prostějově. Jak žádost dopadla, už zapsáno není, ani zda se paní Josefa do Prostějova vrátila.
Ale…
Umíte si představit paní, která už nemladá, svolí k rozluce s teď už neúspěšným a rasově pronásledovaným manželem? Asi neměla dost fantazie před tím, co poté následovalo. Během jediného roku náhle neměla ani tři dospělé děti, ani manžela. Umíte si představit ty strašné výčitky svědomí? Bezesné noci? Vzpomínky na rodinné výlety Studebakerem s celou velkou rodinou? První ples dcery? Bar micva synů? A pak nějaké varšavské ghetto a smrt v utrpení? Myslím si, že do konce svých dnů měla obraz svých dětí stále před sebou. A věřím tomu, pokud ji k rozluce přiměli husovičtí rodičové, že je stokrát tisíckrát proklela…..
Ivan Čech, člen spolku Zahrada života Prostějov
Všechny stopy po nešťastné rodině už zcela a úplně zmizely. Snad jako malé doplnění jedna starobylá reklama, jak mohl jejich Studebaker vypadat…