Ve čtvrteční podvečer 16. dubna 2026 zavítal do Městské knihovny v Prostějově reportér České televize Jakub Szántó.
Jeho předkové jsou maďarští Židé. Za nacistické okupace byla vyvražděna většina jeho rodiny. Oba jeho dědové působili v protifašistickém odboji. Vystudoval historii a od roku 1999 pracuje jako televizní reportér, nejprve na TV Nova a od roku 2006 v České televizi. V letech 2013–2018 působil jako její první stálý zpravodaj na Blízkém východě. Je laureátem Novinářské ceny 2014 za zpravodajské pokrytí majdamské revoluce na Ukrajině a od roku 2017 Ceny Ferdinanda Peroutky. Za svou literární prvotinu Za oponou války, která popisuje zkušenosti z válek, převratů a revolucí, obdržel v roce 2019 cenu čtenářů Magnesia Litera.
Je autorem tří publikací: Za oponou války: Zpravodajem nejen na Blízkém východě (Praha Argo 2018), Z Izrastiny s láskou: Reportérem mezi dvěma zeměmi (Praha Argo 2020), Mezi mlýnskými kameny: Gaza a její příběh (Praha Argo 2025). Přispěl také do kolektivních publikací Putinova válka (2023) a 7. říjen: Fauda –Izraelská apokalypsa (2024).
Na konkrétních reportérských vstupech a fotografiích se s přítomnými podělil o svoje zkušenosti z práce válečného zpravodaje. Hard news, fixer, kameramani, proměny techniky a technologií, přímé či živé vstupy, kdy na ně měl třeba jen 2 minuty a 30 sekund (mimochodem jich z Blízkého východu natočil kolem 1500) a k tomu bezpečnostní vybavení a neprůstřelné vesty (o váze až 16 kilogramů), ale také dramatické záběry z války u Mosulu a bojů s islámským státem či setkání s pešmergy, natáčení na letadlové lodi nebo vraku potopené italské ponorky Sciré. To a mnohé jiné bylo náplní besedy.
Popsal zde novinářskou fotografii dramatického výjevu z pravidelného pátečního rituálu srážek na západním břehu – z hraničního přechodu Kalandija mezi Ramalláhem a Izraelem. Lemuje ho ohořelá strážní věž a betonová zeď s nasprejovaným portrétem Jásira Arafata. Každý pátek v poledne sem přicházejí palestinští teenageři s obličejem skrytým za vyšívaným šátkem kuffíja a roztáčejí nad hlavou prak ve snaze zasáhnout nenáviděného židovského okupanta. Na druhé straně jen o pár metrů dál starší izraelští branci v olivových uniformách a neprůstřelných vestách uhýbají před kameny a čas od času odpálí na druhou stranu granát se slzným plynem. Uprostřed toho všeho se motají reportéři vybavení neprůstřelnými vestami, přilbami i plynovou maskou. Křest slzným plynem si zde před dlouhými lety prodělal i Jakub Szántó a bylo to podle jeho slov pálivé, bolestivé a oslepující. Jen o pár set metrů dál ale probíhá palestinský i izraelský život i v těch nejvypjatějších časech zcela normálně.
A závěrem zde Jakub Szántó vyprávěl i jeden vtip: „Možná znáte humus. Arabsky jeho jméno znamená cizrna a vede se o něj nekonečný kulinářský spor. Historický nárok si na něj dělají arabští i židovští milovníci pokrmu. Jenže nejstarší písemný recept pochází z konce 12. století z kuchařky káhirského paláce. Svého dvorního kuchaře ho podle matčina receptu z dětství naučil sám sultán, slavný vojevůdce a panovník Saladdín. Žid ani Arab to nebyl, narodil se jako syrský Kurd.“
Besedu doprovázela i zajímavá diskuse. Otázky se týkaly nejen jeho práce, ale i situace na Blízkém východě a v Gaze. V současné době pracuje jako zástupce vedoucího zahraniční redakce a moderuje pořad Horizont na ČT 24. V nejbližší době ho čeká návštěva Tajwanu s delegací vedenou předsedou Senátu Milošem Vystrčilem.
Zájemci si mohli také knihy od pracovnic knihkupectví Kosmas zakoupit a nechat autorem podepsat. Mnozí toho využili i ke společné fotografii. Celkově zde panoval velký zájem o danou problematiku a čas vymezený k besedě rozhodně nestačil. Podle vedení knihovny se opět počítá s další návštěvou Jakuba Szántó, takže beseda bude mít pokračování. Zájem byl totiž obrovský a do podkrovního sálu zavítalo devadesát návštěvníků.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém
