Jeho jméno je pro českého čtenáře neznámé. Stojí ve stínu svého staršího bratra spisovatele a dramatika Františka Langera. Také on je však pozoruhodnou osobností. Básník, prozaik, publicista, překladatel z hebrejštiny a jidiš psal jako jeden z posledních židovských autorů v českých zemích také hebrejsky. Světovou proslulost mu přinesla česky psaná kniha Devět bran o haličských chasidech. Má nějakou „spojnici“ s Prostějovem?
Příběh Jiřího Langera aneb pražský mládenec mezi chasidy
Narodil se 19. března 1894 v Praze v asimilované židovské rodině obchodníka s vínem a lihovinami Maxe Langera jako nejmladší ze tří sourozenců. Bydleli na Vinohradech v tehdejší Havlíčkově (nyní Bělohradské) ulici. Rodina se sice hlásila k židovství, byla ale nábožensky vlažná. Otec sice chodil do synagogy a navštěvoval tamní obřady, ale zároveň byl členem řady různých vlasteneckých spolků včetně Sokola. Své syny posílal do českých škol a zásoboval je českou četbou.
Jiří se společně se spolužákem Alfredem Fuchsem (pozdějším konvertitou ke katolicismu) nadchnul pro ortodoxní judaismus. Učil se hebrejsky. Zajímal se o náboženskou mystiku a literaturu. Později začal studovat talmud a více se uzavíral do sebe. Dokonce přestal docházet i do gymnázia, kde studoval.
V létě roku 1913 si sbalil kufřík, knihy a modlitební řemínky a odjel z Prahy. Jeho cesta vedla do haličského Belzu k chasidům. Stal se žákem rabína Jisachera Dov Rokeachema. Přijal jméno Mordechaj. Převzal chasidské tradice, víru i středověký způsob života. Vrátil se však domů a jeho blízcí a přátelé byli tím vším doslova šokováni. „Bratr neujel z Belzu domů a do civilizace, bratr si přivezl Belz s sebou,“ uvedl tehdy František. Následoval druhý pobyt u chasidů, tentokrát v Uhrách. V roce 1915 však musel nastoupit k vojenskému odvodu. Bratr František (působící jako vojenský lékař) jej však „vyreklamoval“ jako duševně nemocného. Jiří se v Praze přátelil s Franzem Kafkou. Dlouho do noci se procházeli starou Prahou. Kafka v něm našel spřízněného ducha. Jeho deník obsahuje i několik chasidských legend, které mu Jiří vyprávěl.
Při své další návštěvě Belzu se rozhodl poznat chasidy zblízka, „ aby se vrátil do středověku, kde prostota vřelé víry, život v pokoře a víra v sílu modlitby byly spojeny s nevědomostí, zaostalostí a špínou, pro moderního člověka nemyslitelnou“. Doprovázel rabiho při návštěvách Mukačeva či Mariánských Lázní a prožil s ním v zázemí zbytek války.
Domů se vrátil v roce 1918. To už se výrazně změnil. Sice dále dodržoval židovské zvyky, ale více se otevřel světu. Chodil do divadla, navštěvoval koncerty. Četl knihy. Hrál na housle. Sportoval, rád bruslil i plaval. Krátce studoval ve Vídni a učil na pražské židovské škole. Měl velký talent na jazyky. Uměl hebrejsky, jidiš, aramejsky, arabsky, anglicky, německy a francouzsky. Dokonce luštil klínové písmo. Vstoupil také do literatury.
Světoznámá sbírka chasidských legend Devět bran
Začal psát do židovských kalendářů chasidské legendy a příběhy. Postupně vznikla kniha legend nazvaná Devět bran Chasidů tajemství. Dal ji přečíst bratrovi, aby jako zkušený spisovatel opravil stylizaci. František Langer však nezměnil ani čárku a byl knihou doslova nadšen. Svou cestu přiblížil Jiří Langer čtenářům v úvodu knihy Devět bran slovy: „Neschůdná je cesta do říše chasidů. Cestovatel prodírající se houštinami pralesů, nezkušený a nedostatečně vyzbrojený, není větším odvážlivcem než ten, kdo se odhodlá vniknout do světa chasidského, nevzhledného, ba odpuzujícího svým podivínstvím. Jen málo dětí Západu tuto cestu vykonalo.“
Příběhy a legendy ze života zbožných chasidů ve východní Haliči nás upoutají prazvláštními postavami rabínů s jejich učením i zázraky. Patřili mezi ně například Šúlem vl. jménem Šalom Rokeach, Jákev Jicchek z Lublinu vl. jménem Jákob z Horovic zvaný Jasnovidec z Lublina, Menšilem Žíše z Hanipole (vl. jménem Mešulam Zusja), Mélech liženský ( Elilech Lipman), Írele ze Strelisky (Uri ben Pinchas zvaný Serafín) a Šmelke z Mikulova ( Šmuel ha – Levi Horowitz), též slavný zemský rabín a kabalista v Mikulově, jehož syn Cvi Jehošua Horowitz byl vrchní rabín v Jemnici, Třebíči a od roku 1811 v Prostějově, kde 16. 11. 1816 zemřel a je pohřben na starém židovském hřbitově. Jeho manželka Miriam byla dcerou rabína Pinchese Ha Leviho Horowitze, vrchního rabína ve Frankfurtu nad Mohanem. I on v knize připomínán stejně jako Moše Schreiber zvaný Chatam Sofer působící jako rabín v Bratislavě (+ 1839), ale také jako učitel na ješivě v Prostějově či jeho učitel a boskovický rabín Núns Adler z Frankfurtu.
Bylo to umělecké dílo určené hlavně nežidovskému publiku, proto zde autor vysvětluje různé pojmy a reálie (například tóra, talmud, kabala, hebrejské písmo, chasidismus, cadik, oslovování svatých mužů rebe reb, svátek židovských letnic šavuot, kitl, gartl, etrog). Je to fascinující, imaginativní a přitom až do 2. světové války zcela reálný svět východních chasidů – jejich světců „cadiků“, jejich extatické zbožnosti, zázraků i jejich duchovní zkušenosti. Text je veselý, hravý, pohádkový, tajemný i poučný. „ Je to pozoruhodné originální dílo, jímž se bude honosit česká literatura a zároveň je to i autentický dokument pro dějiny Židů,“ napsal o knize František Langer ve stati Můj bratr Jiří.
„Neomezená víra, nadsvětská radostnost, pokora, naděje a láska, zejména však prostora duše jsou základem etiky a mravní síly tohoto legendárního světa chasidského… Nejkrásnější naukou chasidskou je bezesporu jeho učení o produševnělosti veškeré hmoty. Všechna hmota je podle chasidských světců plna duchovních jisker svatosti Boží,“ napsal v knize Jiří Langer.
Kniha poprvé vyšla česky v roce 1937. Druhé české vydání vyšlo v roce 1965. Další česká vydání jsou z let 1990, 1996, 2015 a 2016. Naposledy tedy vyšla v šestém vydání v roce 2016 (nakladatelství Avatar Praha). České vydání obsahuje úvodní studii Tomáše Pěkného „Trojí řeč Jiřího Mordechaje Langra“, stať Františka Langera Můj bratr Jiří. Jeho součástí jsou poznámky a vysvětlivky pořízené Leo Pavlátem. Kniha se dočkala řady překladů, vyšla například německy, anglicky, italsky a hebrejsky.
Chasidská zkušenost – základ jeho díla
První jeho knižní práce byla psaná německy – Die Erotik der Kabbala (1923)- česky Erotika Kabaly, Praha 1991. Zde se pokusil prozkoumat fenomén židovské mystiky i erotiky prostřednictvím teorií Sigmunda Freuda. Psal také básně. Především je to sbírka hebrejské poezie Pijutim ve-šírej jedidot (Básně a písně přátelství, Praha 1929). Sbírka Zpěvy zavržených (1939, další vydání Praha 1993, 2000) je antologií hebrejského básnictví 10. – 19. století. Přeložil v ní dvacet ukázek z hebrejské z poezie. Najdeme zde ale také básně pražského lékaře Avignora Karo.
V roce 1938 vyšla jeho populární kniha Talmud. Ukázky a dějiny obsahující citáty a ukázky z Talmudu. Básnická sbírka hebrejsky psaných básní Meat cori (Kapka balzámu) vyšla v telavivském nakladatelství Davor v roce 1943. Česky vyšly Langerovy básně souborně v knize Hebrejské básně (překlad a komentáře Denisa G. Goldmannová, Praha 2013). Publikoval také časopisecky (České slovo, Selbstwehr, Kalendář českožidovský a Židovský kalendář).
A já svou cestu půjdu sám; daleko, daleko. Neboť jsem si řekl: Snad v temném srdci je ukryto světlo.
Na podzim roku 1939 odjel z protektorátu na Slovensko a společně s dalšími uprchlíky chtěl odjet po Dunaji do Cařihradu a následně do Palestiny. Na cestě byli však sužováni nejen nemocemi, ale i velkými mrazy. Zásluhou našich krajanů v Rumunsku a britské vlády byli až v polovině února 1940 doslova vylámáni z ledového zajetí v dunajské deltě a dopraveni do bezpečí. Jiří Langer odjel na cestu naprosto nepřipraven. Byl jen v lehkém oblečení a s sebou vezl několik desítek knih. Odnesl to zápalem plic a těžkým zánětem ledvin, který se změnil v nefrózu.
Život v Tel Avivu pro něj jako uprchlíka nebyl snadný. Protože byl nemocen a nemohl pracovat, dostával jen malou podporu od našich úřadů. Pomáhal mu také bratr František, který působil jako šéflékař zdravotnické služby v Londýně. Jeho přičiněním dostával různé honoráře za překlady her do hebrejštiny. Finančně mu také pomohl zajistit rekonvalescenci v lázních Tiberias v Galileji. Několikrát byl hospitalizován v telavivské nemocnici. Psal básně, překládal do hebrejštiny své chasidské legendy a připravoval druhý díl knihy Devět bran.
Rád unikal z Tel Avivu do přírody. Rád jezdil do Jeruzaléma. Takto o něm psal v dopise z 13. 7. 1942 bratru Františkovi: „ Jeruzalém je zato krásné město. Horký vzduch, chládek, výborná voda, ale ohromná drahota, takže bych tam neměl na živobytí. Cesta do Jeruzaléma autem je ten nejkrásnější výlet, jaký si člověk dovede představit. Krajina je nadpřirozeně velkolepá. Zvlášť v posledních letech, kdy se skály začínají zalesňovat. Když jsem tu byl poprvé, před 10 lety, sázeli teprv první sazenice, teď už jsou tam krásné jehličnaté stromy. Na každou cestu do Jeruzaléma se těším jako na svátek – ale potom sotva dolezu domů, jak jsem utahanej.“ (uveřejněno: František Langer, Spisy, svazek 18, Korespondence II., Praha 2006).
Jeho nejlepším přítelem byl spisovatel Max Brod. Pomáhal mu, navštěvoval jej v nemocnici a zasloužil se o vydání básnické sbírky Meat cori. Jejího vydání se však už Jiří Langer nedožil. Zemřel před osmdesáti lety – 12. března 1943 ve svých devětačtyřiceti letech v nemocnici v Tel Avivu. Jeho hrob na hřbitově Nachalat Jicchak přátelé označili skromným kamenným náhrobkem. Max Brod o něj pečoval stejně jako o literární pozůstalost. Jeho knihy byly věnovány telavivské knihovně. Tušil tento z nejskromnějších českých autorů, že po sobě zanechá dílo výjimečné nejen v měřítku domácí literatury?
Prostějovské doteky a spojnice
S Prostějovem spojuje Jiřího Langera chasidismus či rod Horowitzových, ješiva i talmudské bádání Je to ale také předchůdce chasidismu, italský kabalista a básník Moše Chayim Luzzato (1707–1746), jehož příbuzný profesor v Padově Samuel David Luzzato si v letech 1841–1846 dopisoval s prostějovským lékařem a učencem Gideonem Brecherem.
V úvodu dopisu bratru Františkovi (Tel Aviv, 19. 5. 1942) Jiří Langer napsal, že nemá od něj už dlouho zprávy a že poslední dopis mu byl poslán na pana generála Gaka a odevzdala mu ho Mařenka (poznámka autorky: první manželka Františka Langera). Kdo však byl generál Gak? Autoři komentářů a poznámek (viz Sebrané spisy, Fr. Langer, sv. 18., Korespondence, II. díl, str. 44) toto jméno neobjasnili. My se o to můžeme pokusit. Bylo to krycí jméno (Andrej Gak) našeho krajana a rodáka z Klopotovic (v letech 1898– 1904 studenta zemské reálky v Prostějově, maturoval na reálce v roce 1906 v Kroměříži) Ondřeje Mézla ( 1887–1968), který tehdy působil jako náčelník Československé vojenské mise pro Blízký východ a Egypt se sídlem v Jeruzalémě a podílel se na formování naší vojenské jednotky 11. československého pěšího praporu – východního v Palestině.
Druhou spojnici je kniha olomouckého literárního vědce Františka Všetičky Léta legionů s podtitulem Historie Františka, Josefa a Jiřího Langerových (Akropolis Praha 2012). Autor zde zachytil také Jiřího. Kapitoly pojednávající o Jiřího osudech jsou neseny výrazem z hebrejštiny nebo jidiš jednoznačně odkazujícím k židovskému prostředí (Jehuda Halevi, Šábes, Bes Hamidreš, Mordechaj, Koifr, Réšit hokmá, La chaim, Gabajim, Gigl).
Odkaz Jiřího Langera
O jeho odkaz pečovali bratr František s manželkou Annou a následně i Společnost Františka a Jiřího Langerových. Langerových. Po roce 1989 vyšly jeho knihy, překlady i další studie i dopisy. Mezi nimi například kniha Jiří Langer, studie, recenze, články, dopisy (Praha, Sefer 1995, editorka Alice Marxová).
Jeho dílo nadále žije a je pro mnohé zdrojem dalších překladů a inspirací. Jedná se například o publikaci nazvanou Jiří Langer – Jiří Orten Modlitby česko-židovské. Sestavil ji Martin C. Putna a vyšla v nakladatelství Biblio v roce 2022. V publikaci najdeme nejen medailón Jiřího Langera (První modlitebník Jiří Langer), ale i nové překlady některých básní od Martina C. Putny.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém
