V sobotu 22. března 2025 zemřela po dlouhé těžké nemoci ve věku nedožitých pětašedesáti let historička, publicistka, bývalá pracovnice Muzea a galerie v Prostějově a laureátka Ceny města Prostějova PhDr. Marie Dokoupilová.
Narodila se 29. března 1960 ve Šternberku. Dětství a mládí prožila v Šumvaldu u Uničova. Po studiu historie na Filozofické fakultě UP v Olomouci, kterou absolvovala v roce 1984, pracovala krátce v Krajském vlastivědném muzeu v Olomouci a ve Vědecké knihovně v Olomouci. V letech 1994–2019 pracovala jako historička v Muzeu a galerii v Prostějově. V Prostějově se ocitla už době studií v rámci akcí Klubu vojenské historie. Přivedl ji sem její spolužák, Prostějovan a starožitník Miroslav Macík. Zde poznala svého manžela a zde s rodinou žila.
Zaměřovala se na dějiny Prostějova a Prostějovska od konce 18. století do poloviny 20. století a na regionální osobnosti. Byla kurátorkou sbírky Literární památky a pozůstalosti Jiřího Wolkera a rodiny Wolkerových.
V centru jejího zájmu byl výzkum židovské komunity a Židů v Prostějově. Bohatá židovská historie města označovaného jako Hanácký Jeruzalém byla zapomenutá, tabuizovaná komunistickým režimem a nezpracovaná. Existovaly zde jen dílčí německé práce od Leopolda Goldschmieda a Bernharda Heiliga a dále od Jana Kühndela a Vojtěcha Janouška. Na začátku devadesátých let 20. století se však toto téma otevřelo, začal se rekonstruovat Špalíček a objevily se popularizační články od Bohuslava Eliáše, Miloslava Peterky a Václava Koláře. V Kroměříži se začaly pořádat konference Židé a Morava.
Právě v této době nastoupila do muzea PhDr. Marie Dokoupilová. Daného tématu se chopila v celém svém rozsahu. Zabývala se historií židovské komunity v Prostějově od jejího příchodu do Prostějova v roce 1454 do současnosti. Provázela nás židovským ghettem i jeho uličkami, prostějovskými synagogami a hřbitovy, židovskými domy a dalšími zajímavostmi. V centru jejího bádání byli významní rodáci a členové židovské obce továrník Veith Ehrenstamm, tiskař Ignác Rottberger, architekt Max Fleischer, dramatik Max Zweig, filozof Edmund Husserl a portrétista vídeňský malíř Eugen Felix. Dala nám možnost nahlédnout do života osobností pohřbených na starém židovském hřbitově – lékaře Gideona Brechera, rabína Cvi Jehošuji Horowitze, rodin Steinschneiderových, Riesových, Zweigových a dalších. K tomu přibyly další zajímavé články o hebrejské tiskárně a tiscích v Prostějově, klubu Ž. K. Maccabi v Prostějově, rodině Hamburgerových a historii prvního a druhého židovského hřbitova v Prostějově a o pracovním táboře pro prostějovské Židy v Žárovicích-Hamrech.
Byla pravidelnou účastnicí kroměřížských konferencí Židé a Morava, na kterých vystupovala a svoje studie prezentovala v řadě sborníků z těchto konferencí. Neobyčejně cenné jsou její soupisy židovských obyvatel Prostějova v 18. století, dále židovských domů a jejich majitelů z let 1780–1830, zpracovaná historie židovských továren a firem i osudy „zmizelých sousedů“ a jejich rodin včetně jejich potomků a bojovníků proti fašismu. Publikovala v prostějovské Štafetě, Zpravodaji Muzea Prostějovska v Prostějově, revui Střední Morava, kulturní revui Olomouckého kraje KROK a v Prostějovských radničních listech.
Její práce je široká a úctyhodná, před kterou musíme doslova smeknout. Byla skutečnou znalkyní řemesla historika. Pracovala pečlivě a svědomitě a práce to rozhodně nebyla snadná. Často pracovala s archiváliemi z různých zdrojů, psaných v němčině, hebrejštině a kurentem, musela si mnohé věci ověřovat. Spolupracovala přitom s judaisty, pracovníky Židovského muzea v Praze a Centra judaistických studií FF UP v Olomouci, ale také s pamětníky, badateli a přeživšími holocaustu.
Byla redaktorkou vzpomínkové knihy Maud Michal Beerové „Co oheň nespálil“, kterou opatřila poznámkovým aparátem a v roce 2005 ji vydalo prostějovské muzeum ve spolupráci s nakladatelstvím Albert Boskovice a Městskou knihovnou za finanční podpory Městského úřadu v Prostějově. Spolek Hanácký Jeruzalém ji vydal v reedici v roce 2019.
Židovskou historii také popularizovala na přednáškách pro veřejnost. V budově galerie Špalíček připravila jako kurátorka řadu výstav, například o židovských zvycích a svátcích, o vzdělávání a školství, o českých a moravských synagogách, protektorát očima dětí a dlouhodobou výstavu Z historie židovského ghetta.
21. dubna 2015 přednášela v sále prostějovského archivu společně s Tomášem Jelínkem z Nadace Kolel Damesek Eliezer na téma historie starého (druhého) židovského hřbitova v Prostějově. Hovořilo se o historii pohřbívání, byly prezentovány dobové fotografie. Potom následovala mediální výzva Prostějovského deníku ohledně hledání náhrobků z tohoto hřbitova. V Prostějově a okolních vesnicích bylo nalezeno celkem 200 náhrobků a fragmentů. Dvanáct z nich bylo prohlášeno za kulturní památku. Následovalo jejich studium, přepis textů a jedinečná výstava ve Špalíčku (1. června – 13. září 2016) „Zaniklá zahrada života“. To vše Marie Dokoupilová zpracovala v rozsáhlé studii uveřejněné v knize statí ročníku XXIII z konference Židé a Morava „Zaniklá zahrada živých a hledání ztracených náhrobků“.
Její práce historičky v muzeu dále zahrnovala řadu dalších úkolů, například v akviziční činnosti, v péči o svěřené sbírky, při přípravě stálé expozice Jiřího Wolkera v roce 2000 a vedení prací Studentské odborné činnosti. Řadu let byla redaktorkou Zpravodaje Muzea Prostějovska v Prostějově a členkou redakční rady revue KROK. Věnovala se dále osobnosti a dílu Petra Bezruče, rodině Wichterlových a historii muzejnictví. K 100. výročí narození akademika Otto Wichterleho připravila editorsky sborník Otto Wichterle (1913–1998). Připomenout můžeme výstavy k 120. výročí založení muzea „Máme zde muzeum, ale já jsem v něm ještě nebyl“ (2014), „Petr Bezruč. Básnické stopy a zastavení“ (2018).
Také v posledních letech, už v době své nemoci, byla stále činná a aktivní. Účastnila se pokládání kamenů zmizelých, konference o židovském moravském kulturním dědictví v Olomouci v říjnu 2023, historických promenád městem, které pořádalo divadlo Starost, pietních aktů u hrobu rabína Horowitze. Konzultačně se podílela na přípravě nové expozice o Jiřím Wolkerovi. Přispěla svými články do sborníku vydaném Muzeem a galerií v Prostějově k 100. výročí od smrti Jiřího Wolkera „Jiří Wolker, básník, co miloval život“.
Měla ráda svůj rodný kraj a často se tam vracela. Psala také v hanáčtině vzpomínky na dětství a mládí do Hanáckých kalendářů vydávaných historikem Pavlem Pospěchem. V roce 2011 jí v rámci knižnice Knihy vzpomínek vyšla publikace Co bêlo a ôž nigdá nebôde. Vzpominkê na moje mlady leta v Šômvaldě.
15. května 2017 jí byla za její práci v oblasti prostějovské historie udělena Cena města Prostějova.
„Hodně lidí žije v jednom místě celý život, a přesto ho neznají. Unikají jim věci, které náhodný návštěvník často nepřehlédne… Město zvané také kdysi hanáckým Jeruzalémem pro množství židovských obyvatel, kteří zde ale například ve 30. letech minulého století ve skutečnosti tvořili asi jen 4 % z celkového počtu zdejší populace, získalo toto označení spíš kvůli značnému vlivu židovských podnikatelů na rozvoj místního průmyslu. Dnes ani toto označení – město oděvů, spjaté s konfekčním kolosem OP (Oděvní podnik), neodpovídá pravdě. Vše vzniká a zaniká, vše je v pohybu,“ napsala Marie Dokoupilová v roce 2012 v předmluvě k „prostějovskému“ číslu 3 revue KROK. A právě onen vznik, zánik a pohyb se snažila zachytit ve svém rozsáhlém díle.
Bylo nám ctí se s ní potkávat, spolupracovat s ní a čerpat z jejích bohatých znalostí. Věříme, že její rukopisná syntetická práce o prostějovských Židech najde svého vydavatele.
ČEST JEJÍ PAMÁTCE!
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém