Prostějov se letos opět zapojil do celostátní akce Den architektury. Konal se již patnáctý ročník. V Prostějově proběhl již podeváté, a to v sobotu 4. října 2025. Jeho hlavním organizátorem byl spolek Prostor.
Tentokrát to byla akce s vídeňskou příchutí a mottem „Po stopách vídeňské krve v rytmu císařského valčíku“ – procházka v tříčtvrtinovém taktu odhalující stopy moravských architektů ve Vídni a jejich následné působení v Prostějově. Zanechali nám tu architektonicky silnou kávu a snad i nějakou tu šlehačku? Do tajemství tohoto Apfelstrudelu se zakousli všichni účastníci společně s průvodci – znalcem místní historie a badatelem Ivanem Čechem a Ing. arch. Vojtěchem Jeřábkem ze spolku Prostor.
Sraz byl v 10 hodin u altánu ve Smetanových sadech, kde si všichni vyslechli úvodní výklad Ivana Čecha o prostějovské architektuře i historii města na přelomu 19. a 20. století. Potom už se šlo k jednotlivým objektům. V centru pozornosti byli architekti židovského a moravského původu, kteří byli zhruba vrstevníky a naštěstí se nedožili neblahého osudu svých staveb ani svých souvěrců. Byli jimi přerovský rodák Jacob Gartner (1861–1921), rodák ze Slavkova Maximilian Katscher (1858–1917) a prostějovský rodák Max Fleischer (1841–1905).
Jacob Gartner a jeho prostějovské stavby
Jacob Gartner je označován jako autor synagog. Vytvořil také hodně soukromých objektů a vil pro židovskou klientelu v sousední Olomouci. V Prostějově je projektantem Velkého templu v Demelově ulici. Je ale také architektem dalších dvou objektů v ulici Vápenice. Oba pocházejí z roku 1907. Předně se jedná o dům č. 23 pro advokáta a starostu Židovské obce Gustava Zweiga a o bytový a obchodní dům č. 13–15 pro továrníka (továrna na bavlněné zboží a klobouky) Jacoba – Jacquese Mayera, který byl donátorem řady židovských a německých spolků a významným členem zdejší židovské komunity. Rozsáhlý objekt zahrnoval také sedmipokojový byt s terasou a balkonem a rodině patřil několik let. Potom i synu Albertovi. Protože byla jeho žena „Árijka“, tak jí majetek za okupace zůstal a větší část prodala továrníkovi Janu Neherovi, který zde začal vyrábět výkladové figuríny. Ty se zde vyráběly až do devadesátých let minulého století. Pamětníci si možná vzpomenou na firmy Nehera, Zadrev, Hamiro, Merkur a Peco.
Německý dům – Vápenice 9
Tento objekt si nechala postavit německá menšina v Prostějově. Architektem byl Maximilian Katscher a stavitelem Alois Lukavský. Otevřen byl 4. října 1894. Jednalo se o dvoupatrový dům v novorenesančním stylu s barokními prvky a bohatě zdobenou fasádou. Nacházely se zde restaurace, německá čítárna, zkušebna pěveckého spolku a v zadním traktu byl divadelní sál s orchestřištěm pro 342 návštěvníků. Sídlily zde různé spolky, například mužský zábavní spolek Schlaraffia. Bohužel se z toho všeho zachovalo velmi málo a objekt prošel řadou přestaveb a změn. Také měl různé názvy – Židovský národní dům, Slovanský dům, Komunistický dům a Okresní dům pionýrů a mládeže. Dnes zde sídlí dětské oddělení městské knihovny a Sportcentrum – DDM. Architekt Katscher byl také autorem řady obytných a obchodních budov, připomenut byl známý obchodní dům Herzmansky ve Vídni.
Max Fleischer a jeho prostějovské dílo
Poslední zastávka patřila tzv. knížecímu domu na Pernštýnském náměstí č. 7 od architekta Maxe Fleischera a též kulturní památce od roku 2009. Tento třípodlažní rohový objekt nás zaujal bohatě členěnou fasádou v historizujícím novorenesančním stylu a válcovým arkýřem s cibulovitou střechou a lucernou. Dům patřil rodině Hamburgerových, kteří si jej nechali postavit v letech 1890–1891, potom patřil Springerovým. Měla zde být záložna, ale k přestavbě na bankovní dům nakonec nedošlo. Dále se zde nacházely prodejna losů a v prvním patře byt primáře Jonáše. „Zde se nabízí srovnání s Německým domem. Knížecí dům odkazuje k severské renesanci, má střídmý ráz, bez zbytečných ozdob, tedy tři vrstvy – tzv. těžký spodek s bosáží, první patro piano nobile (vznešené) a druhé patro tvořené rizalitem a věžičkou. Odkazuje tak na renesanční paláce stavěné v Evropě,“ shrnul v závěru průvodce Vojtěch Jeřábek.
Den architektury představil nejen významné architekty, ale i příběhy domů a jejich obyvatel. Součástí byly dobové fotografie a plány. Nechyběl ani štrůdl se šlehačkou připravený organizátory. Byla to zkrátka opět vydařená a zajímavá akce. I přes chladné a větrné počasí se jí zúčastnilo přes čtyřicet osob.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém
Foto: Jana Jílková