Při zkoumání záznamů pohřebního bratrstva k starému židovskému hřbitovu u reálného gymnázia, mezi dnešními ulicemi Lidická, Studentská a Tylova, vynikal mezi ostatními hroby svojí velikostí ten, který patřil rodině Hamburgerů, kde bylo pohřbeno osm členů této rodiny. To vyvolalo zájem, seznámit se s postavením rodiny v rámci prostějovské židovské komunity.
Prvním z Hamburgerů. Který přišel do Prostějova, byl Markus Mordechai Singer-Hamburger, syn Salomina Levina z Hamburku. Vzhledem k místu narození, tedy čtvrti Altona v Hamburku, se příjmení Hamburger jeví jako označení místa jeho původu. Narodil se v roce 1711 a zemřel v Prostějově v roce 1797. V Prostějově se oženil s Judith Singerovou, dcerou Josepha Singera z Mikulova, která předtím byla manželkou prostějovského podnikatele Solomona Mandla, a začal používat příjmení Singer-Hamburger. Vlastnili místnosti v patře domu č.p. 3 (dnes Nám. Sv. Čecha 2), vdova po Markusovi, Judith, je prodala svým synům, Samuelovi Schmaje (1754-1819) a Simonovi Schime ben Mordechai (1761-1843) Singerovým- Hamburgerovým.
Samuel měl čtyři děti, všichni tři synové a dcera, provdaná Steinschneider, jsou pohřbeni na starém židovském hřbitově. Pro prostějovský průmysl je ale důležitý Samuelův vnuk Sigmund Hamburger (1818-1905:Vídeň) syn Mosese Hamburgera (Singera) (1786-1849), který je v Prostějově uváděn, stejně jako Sigmundův syn Moritz (1856-1918:Vídeň), jako sladovnický továrník, nakonec ale odešli na koci 19. století s částí svojí rodiny do Vídně, kde zemřeli. V Prostějově bydleli na Komenského ul.
Simon měl deset dětí, kromě dvou, kteří jsou pohřbeni ve Vídni, ostatní jsou také pohřbeni v Prostějově. Syn Mordechai Markus (1798-1878) měl dvě dcery, obě byly vdány za Bernharda Glase, syn Berthold Baruch se odstěhoval do Vídně. Do Vídně odešel také syn Peter Singer, jeho děti již všechny žily ve Vídni. Simonův syn Josef Singer (1786-1850), který také zemřel ve Vídni, měl syna Ignatze (1806-1890:Vyškov) a Salomona (1815-1888:Olomouc). Dcera Julie, vdaná Katscher (1811-1895) dožila v Prostějově.
Ignatz a Salomon Hamburgerovi jsou spojeni s počátkem sladovnictví v Prostějově, který ovlivňoval i hospodářský život ve městě. V roce 1863 založili první rodinnou veřejnou obchodní společnost Gebrüder Hamburger, Schlesinger & Winter in Prossnitz, jako firmu, která se zabývala obchodem se zemědělskými plodinami, obilím, lihem a hlavně se dřevem, což přinášelo největší zisky. Mohli si tak dovolit postavit na Mlýnské ulici úplně novou sladovnu, pod hlavičkou Prossnitzer Hanna Malzfabrik Gebrüder Hamburger & Singer.
Sladovna však neprosperovala tak, jak si majitelé představovali, proto ji v roce 1898 prodali olomoucké sladovnické firmě A. Haas‘s Söhne. Ti prováděli rozsáhlé rozšiřování a přestavby, ale v důsledku hospodářské krize se firma dostala v roce 1932 do konkurzu, a v roce 1937 ji koupil brněnský syndikát Moragro. Slad se zde již nikdy nevyráběl a budovy sloužili jako sklady Zemědělského nákupního a zásobovacího podniku v Prostějově.
Opuštěný areál skladů, kde kromě obvodových zdí byly všechny konstrukce dřevěné, byl v roce 2000 zničen obrovským požárem a v roce 2007 začala jeho úplná demolice.
Ignatz Hamburger-Singer měl s Amalií roz. Grünbaumovou dva syny narozené v Prostějově, Nathana a Eduarda, oba se věnovali sladovnictví. Sám Ignatz mimo sladovnické firmy založil ve městě dobročinnou nadaci, která fungovala ještě i po jeho smrti v 90. letech 19. stol..
Nathan Hamburger (1840-1918:Vídeň) si pronajal pivovar v Bruntále, kterému dosavadní nájemník pan Kubelka postoupil v roce 1864 svá práva. V roce 1870 Ignatz Hamburger zřejmě na své náklady staví nový ležácký sklep v ulici U potoka a v roce 1871 kupuje celý měšťanský pivovar. O sedm let později zastihl pivovar požár střechy. Stav pivovaru se však i přesto nadále zlepšoval. V roce 1884 byla přistavena nová moderní sladovna. Proti stavbě sladovny měl námitky městský stavební úřad. Ignatz Hamburger se odvolal k zemské vládě v Opavě a ta rozhodla v jeho prospěch s odůvodněním, že každá firma má právo vyrábět si sama vše, co potřebuje k výrobě finálního produktu, a že tedy pan Hamburger má právo vyrábět si slad. Nadále se zaměřil na výrobu sladu, proto v roce 1906 pronajal hospodskou živnost Řádu německých rytířů a v roce 1907 jim odstoupil i právo várečné a název firmy se změnil z „Pivovar a exportní sladovna“ na „Výroba sladu – majitel N. Hamburger“. Výroba piva byla však i nadále ztrátová a nakonec došlo v roce 1908 k jejímu zastavení. Nathan Hamburger se zaměřil na výrobu sladu a dalších sladovnických výrobků. Od roku 1910, kdy Hamburger zřídil lihovar a drožďárnu, bylo hlavním výrobním produktem firmy droždí. Nathan Hamburger provozoval v Bruntále ještě velkoobchod se zemědělskými produkty a několik hostinců. Jeho firma Hamburger&Co. působila i ve Fulneku.
Eduard Hamburger (1834-1901:Olomouc) odešel do Olomouce, kde se také věnoval pivovarnictví a sladovnictví. Prostřednictvím švagra své sestry Terezy, E. Katschera, řídil také sladovnu v Ivanovicích na Hané. V Olomouci se stal správcem a později dlouholetým nájemcem měšťanského pivovaru. Pod značkou Eduard Hamburger fungovaly do 1895 oba olomoucké pivovary. Se synem Viktorem (1859-1938) založil v roce 1884 v olomoucké čtvrti Nová Ulice jednu z nejmodernějších velkokapacitních sladoven v Rakousko-Uhersku, kterou provozovala firma Eduard Hamburger & syn. Od 1884 byl členem obecního výboru města, řídících orgánů místní obchodní a živnostenské komory a různých komisí, které spadaly do její kompetence. Dlouhá léta zasedal v okresní školní radě a ředitelství spořitelny. Působil v olomouckém židovském náboženském spolku (od 1891 židovské náboženské obce), od roku 1880 až do smrti ve funkci předsedy, kterou převzal po otci. Vedl výbor pro výstavbu olomoucké synagogy, postavené 1897 dle návrhu vídeňského architekta Jakoba Gartnera. Ten ve stylu německé renesance projektoval také vilu, která je spolu s hrobkou na Ústředním hřbitově v Olomouci-Neředíně poslední památkou na Eduarda Hamburgera.
Z této významné rodiny, která po dobu 150 let patřila k nejvýznamnějším příslušníkům židovské komunity a ovlivňovala i hospodářský život města, tedy na začátku 20. století z jejích mužských členů již v Prostějově nezůstal nikdo, část rodiny odešla do Vídně, část do Olomouce a část do Bruntálu.
Jan Lázna, předseda spolku Zahrada života Prostějov
