Ignác Rottberger se narodil 24. srpna 1834 v židovské rodině v Pešti. Jeho rodiči byli Mayer a Eleona Rottbergerovi. Měl sestry Kláru Rottbergerovou – Spitznerovou (1840–1924), Emilii Emmu Rottbergerovou-Schweiburgovou (1844–1886) a bratra Ferdinanda, o kterém nemáme bližší údaje. Po roce 1848 se vyučil knihtiskařem a další vzdělání získal doma i v zahraničí. V Prostějově se usadil, založil obchod a oženil se. Není známý důvod odchodu z Uher a nic nevíme o jeho příbuzných.
Jeho manželkou se stala Marie Beerová ( *29. 5. 1844 Prostějov +31. 7. 1928 Vídeň), dcera obchodníka Johanna Beera, váženého občana zdejší židovské komunity. Johann měl různé čestné funkce a titul vrchní školní rada a byl majitelem domu v Hradební ulici No 33. Jeho manželka Charlotta rozená Steinschneiderová, byla sestrou významného učence, hebraisty a bibliografa Moritze Steinschneidera (1816–1906).
Některé zdroje uvádí, že měli jedenáct dětí, ale dospělého věku se jich dožilo pět. Synové byli Felix ( *26. 10. 1867 Prostějov +7. 7. 1922 Vídeň), Otto (*17. 7. 1869 Prostějov +27. 2. 1874 Prostějov), Guido (*16. 7. 1876 Prostějov +), Paul (*1878 Prostějov +1901 Bad Ischl), dcery: Helena Zweigová (*1. 7. 1865 Prostějov + 1942 Treblinka), Anna Jureczková ( *1874 Prostějov +7. 10. 1907 Vídeň), Elisabeth Deutschová (*1883 +). Nejstarší Helena byla manželkou prostějovského advokáta a předsedy Židovské náboženské obce JUDr. Gustava Zweiga (1855–1925).
Knihtiskařskou koncesi obdržel 18. června 1862 a jeho podnik měl název Ignác Rottberger & Josef Groak. Společník Josef Groak později působil v Olomouci. Není ale známo, jestli si tiskárnu zřídil hned a kde působila. Od 1. června 1863 měl tiskárnu na Zámeckém náměstí č. 133 v Hamburgerově domě (nyní Pernštýnské náměstí č. 6), od 8. května 1873 se přestěhoval do vlastního domu na Hlavním náměstí č. 25 (nyní náměstí T. G. Masaryka č. 16).
V červnu 1877 získal knihkupeckou koncesi. Knihkupectví otevřel 2. září 1877. Nabízel zde domácí i zahraniční knihy, knihy pro mládež a všechny psací a kreslící školní potřeby, přijímal předplatné módních, beletristických a odborných časopisů, měl sklad učebnic, modlitebních knih a kalendářů. Papírnický sortiment doplňovaly například obtisky, dětské hry, plastické obrazy a další zboží. V říjnu 1889 přestěhoval knihkupectví do rohového domu č. 11 na Zámecké náměstí (dům U Modrého lva, Pernštýnské náměstí č. 9). Majitelem domu byl Ferdinand Schmaus. Knihkupectví zde vedl jeho dosavadní prodavač a učetní Friedrich Pechtl. Ten v roce 1890 od Rottbergera knihkupectví koupil a rozšířil ho o první antikvariát v Prostějově.
Ignác Rottberger postupně získal několik dalších koncesí: koncesi knihvazačskou (1878), koncesi na prodej galanterního zboží (1881) a na prodej učebnic, kalendářů, svatých obrázků a modlitebních knih (1890). Nabízel telefonní přístroje, obrazy, hračky, společenské hry, šachy, figurky ze dřeva a porcelánu, ruční práce, kouzelnické karty, vánoční ozdoby a pohlednice.
Vydával a tiskl první německé noviny v Prostějově: Bote aus der Hanna (duben 1863 – leden 1865, vycházely 2 x měsíčně), týdeníky Prossnitzer Wochenblatt (červenec 1871– březen 1875), Prossnitzer Wochenschrift (červen 1875 – červenec 1880) a Deutsche Stimmen aus Mähren ( listopad 1882 – září 1933).
Jeho tiskárna nabízela také dopisní papíry a obálky s předtištěnou firmou, svatební a smuteční oznámení, programy, vizitky, faktury, tabulky, formuláře, obchodní knihy, razítka a dopisní pečetidla. V roce 1881vytiskl první adresář Prostějova v češtině a němčině „ Výkaz orientační města“.
Vedl spory se svými konkurenty, především s druhým židovským tiskařem Jacobem Neumannem. Protestoval proti jeho rychlotiskárně. Rottberger totiž začal mít v Prostějově konkurenci (1871 vznikla tiskárna Josefa Vrly a v roce 1878 tiskárna Jacoba Neumanna). Byly zde i spory politické. Rottberger byl na straně německé samosprávy města a patřil k židovským německým podnikatelům. Právě jeho německé noviny a články vyvolaly některé žaloby na Rottbergera a redaktora listu Deutsche Stimmen aus Mähren Johanna Kellera – například Josefa Waita proti zesměšnění, hrubčického starosty Josefa Hocha – neoprávněné obvinění ze zpronevěry obecního majetku (článek Der Pascha von Hrubtschitz) a advokáta Jindřicha Strosse.
Po vítězství národní strany v roce 1892 v Prostějově byli němečtí obchodníci omezováni v rozsahu služeb. I. Rottberger 31. prosince 1894 prodal svoji tiskárna Nathanu Pollakovi za 9 000 zlatých. Zároveň se rozhodl ukončit živnostenskou činnost, prodat dům a odstěhovat se jinam. Protože se mu nepodařilo dům prodat, rozhodl se zde ještě najít obživu. Požádal proto o udělení knihtiskařské koncese omezené jen na Deutsche Stimmen. Zastupitelstvo města toto nepodpořilo a Rottberger potom zajišťoval tisk novin v Olomouci. 2. 7. 1899 se však tisk plně vrátil k Nathanu Pollakovi. V roce 1899 se s rodinou odstěhoval do Innsbrucku a potom do Vídně, kde žili v Kollergasse č. 17. V srpnu 1901 prožili tragickou událost. Při letním pobytu hornorakouském Bad Ischl se utopil v jezeře Nussensee v důsledku srdečního záchvatu třiadvacetiletý syn Paul, student techniky.
Ignác Rottberger zemřel 16. července 1914 ve Vídni ve svých devadesáti letech. Poslední rozloučení s ním proběhlo 19. července 1914 v židovském oddělení Ústředního vídeňského hřbitova. Jeho manželka Marie jej přežila o čtrnáct let.
Židovský podnikatel a tiskař byl nesmírně podnikavým člověkem. V Prostějově učinil významnou stopu na tomto poli. Šíře jeho sortimentu a oborů byla velká. Byl tiskařem, knihtiskařem, knihařem, vlastnil knihkupectví a papírnictví. Byl prvním významným podnikatelem v tomto oboru v 19. století. Patřil k německé menšině a do tábora německé strany. Po její porážce byl nucen se stáhnout do ústraní. Rozvinul zde bohaté tradice černého řemesla. Připomeňme významnou hebrejskou tiskárnu z let 1602–1605 spjatou s působením prostějovského rodáka Isaka ben Arona Prostitze zvaného Isak Drucker. Na práci Ignáce Rottbergera navázali židovští tiskaři Jacob Neumann, Nathan Pollak, Otto Jahoda, Oskar Fehl a Robert Fehl.
Vzpomínky vnuka, prostějovského rodáka a dramatika Maxe Zweiga
Max Zweig nám ve své knize Vzpomínky zanechal řadu postřehů a poznámek na své prarodiče Rottbergerovy. O dědečkovi zde napsal: „Musel to být velmi atraktivní mladý muž, neboť i ve stáří působil díky své vysoké postavě, dlouhému bílému vousu a jasným rysům majestátním dojmem. Byl veselé, až dětsky prosté povahy, vždy připraven k žertování. Rád vysedával v kavárně a věnoval se podobným nevinným zábavám. K práci už tak vřelý vztah neměl. Nebyl pro mne žádnou autoritou, spíše o mnoho let starším kamarádem; vzpomínám si, jak jsem mu sedával na klíně a tahal ho za vousy, což si nechal blahosklonně líbit, až nakonec chňapl zuby po mých prstech a tím dal signál k výbuchu smíchu.“
Dědečka a babičku navštěvoval jako gymnaziální student ve Vídni. Strávil tam po tři roky celé vánoční prázdniny. Mohl zde chodit na divadelní představení v Burgtheatru, což byla jeho vášeň. Dokonce byl pyšný na to, že mohl prarodiče zvát do divadla. Peníze na to získal doučováním žáků nižších tříd latině a řečtině. Max zvláště miloval babičku Marii. Byla to jeho nejmilejší příbuzná, protože jako jediná schvalovala jeho rané literární ambice a bránila je proti postoji rodičů. Byla nesmírně vzdělaná, sečtělá a ráda cestovala. Rád za ní jezdil i v době, kdy žila sama jako vdova. Většinou ji zastihl při četbě některého klasika, často to byl Goethe. Vzpomínal, že zemřela ve vysokém věku, kdy už žil v Berlíně (pozn. aut.:zemřela v roce 1928, bylo jí 84 let).
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém
Použitá literatura a další zdroje:
Marie DOKOUPILOVÁ, Prostějovský židovský tiskař 19. století Ignác Rottberger, Židé a Morava, sborník z konference konané 11. 11. 1998 v Kroměříži, Muzeum Kroměřížska, Kroměříž 1999, s. 98–104.
Táž: Knihtiskaři v Prostějově v druhé polovině 19. století a v první polovině 20. století, Střední Morava, 10, 2004, č. 19, s. 27–30.
www.geni.com – Ignatz Rottberger (rodokmen)
Ondřej PŘIKRYL, Z těžkých dob Prostějova, IV, Prostějov 1930, s. 92.
Týž: Červánky Prostějova, II, Prostějov 1931, s. 38–39, 54–55.
Max ZWEIG, Vzpomínky, Vydalo Monse a UP Olomouc, Olomouc 2004, s. 8–10, 50–51.
Fotografie:
-Smuteční oznámení o úmrtí I. Rottbergera
-Fotografie Hlavního náměstí v Prostějově kolem r. 1897, první dům zprava (č. 16) patřil Rottbergerovým, nynější podobu získal až po přestavbě v roce 1918.