V těchto dnech si připomínáme dvacet let od úmrtí malířky, grafičky a pedagožky Alžběty Zelené. Žena dramatických osudů, do jejíchž osudů zasáhla válka i komunistický režim, pozoruhodná umělkyně. Její jméno nenajdeme v encyklopediích, solitérka stojící mimo malířskou tvorbu 20. století. Existuje o ní jen pár publicistických článků z pera novinářů, archivářů a jedna bakalářské práce. Její malířské dílo tak čeká na odborné zhodnocení.
Rodný Prostějov a anglický Bristol
Narodila se 19. února 1919 v rodině drobných židovských živnostníků Salomona a Anny Kleinerových. Rodiče vlastnili malý obchod s látkami a krejčovskou přípravou na rohu Školní ulice a Pernštýnského náměstí v Prostějově. Rodičům také v obchodě pomáhala. Nejvíce jí bavilo aranžování výlohy. Už od dětství ráda malovala. Jejím snem bylo studovat malířství stejně jako její starší sestra Markéta (Margith Kleinerová-Eisenberg, pozdější portrétní a figurální malířka).
Alžběta absolvovala v Prostějově dívčí reálné gymnázium a začala pracovat jako zahraniční korespondentka v kanceláři starosty města Oldřicha Johna. 31. října 1938 však byla z důvodů židovského původu propuštěna. Podařilo se jí získat vízum a pracovní povolení ve Velké Británii, kam odcestovala 13. května 1939. Žila v Bristolu. Zde pracovala jako služebná v židovské rodině, dále v hotelech a ve válečném průmyslu. Také rozvážela na koňském povozu po Bristolu mléko. Přitom studovala zdejší uměleckou školu Royal West of England College of Art. Absolvovala ji s výborným prospěchem v září 1943. Získala oprávnění vyučovat estetickou výchovu na všech stupních anglických škol. Krátce vyučovala na dívčí škole v Dudley u Birminghamu. Stala se členkou Royal Birmingham Art-Society. Dokonce se přihlásila na londýnskou Royal Academy of Art a byla přijata. Nakonec sem z osobních důvodů nenastoupila.
Návrat do Prostějova
V Anglii se seznámila s prostějovským rodákem leteckým mechanikem u 310. československé stíhací perutě RAF Josefem Zeleným. Za něj se provdala a narodil se jim syn Ilja. 13. května 1946 se vrátila s rodinou do Prostějova. Zde však už nikoho neznala. Neměla zde rodinu, přátele. Rodiče zahynuli v koncentračním táboře. Sestra Markéta sice přežila Terezín, ale v roce 1947 odcestovala do USA. Manžel Josef byl invalidním důchodcem a aby uživila rodinu se třemi syny, musela začít pracovat. Šila šaty pro OP Prostějov, barvila šátky, pracovala jako grafička v OP a v Agrostroji. Diplom z Anglie jí byl uznán až v roce 1964. Musela si však doplnit vzdělání na Pedagogickém institutu v Olomouci. Teprve potom mohla učit výtvarnou výchovu, pouze však na 2. stupni základních škol.
Pracovala jako vychovatelka na internátě OP, učila na dívčí odborné škole při Zemědělském učilišti a na základní škole v Přemyslovicích.
Malířka a její dílo
V každé volné chvíli malovala. Dělila svůj čas mezi péči o rodinu, zaměstnání a umění. Její ateliéry v Jihoslovanské ulici (po sochaři Janu Třískovi) a později v ulici Újezd 9a byly skutečnými tvůrčími místy.
V její tvorbě jsou průmyslové městské motivy, stylizovaná zátiší, květiny, mateřství, figurální a portrétní náměty, akty a hanácký folklor. Barvy její palety se postupně rozjasňovaly od ponurých a šedivých námětů z Anglie a Ostravska po zářivý a barevný folklor. Hudební skladatel Vladimír Ambros, starý Prostějov– cikorka, kresby Národního domu a žudru, Haná tančí, Hanačka, kostel ve Slatinicích, Červený strom, art protis Hanáci. To je jen pár příkladů obrazů malířky Zelené. V její tvorbě najdeme také vitráže, návrhy pamětních listů, návrhy interiérů obřadních síní. Často měla obrazy rozmalované a vracela se k nim. Významné ji ovlivnili Jan Bauch, Aljo Beran, Jan Zrzavý, Paul Cézanne a Marc Chagall. Díky potřebnému zvládnutí technik olejomalby, tempery, akvarelu, akrylu, kvaše a pastelu byla schopná zachytit výstižně a zároveň i barevně zobrazovaný motiv,
Vystavovala samostatně v Prostějově v letech 1949, 1951, 1955, 1957, 1968, 1970, 1977, 1979, 1989, 1994 a naposledy v roce 2002 v Muzeu Prostějovska. V roce 2000 vystavovala svoje díla v Manchestru a Leedsu. Obě výstavy připravil velký obdivovatel jejího díla, anglický historik umění a sběratel John Keith. Poslední výstava z jejího díla „Obrazy života Alžběty Zelené“ se konala v roce 2019 u příležitosti 100. výročí narození v Muzeu a galerii v Prostějově. Její díla se nacházejí ve sbírkách Muzea a galerie v Prostějově, v městské obrazové sbírce, v majetku rodiny a sběratelů u nás i ve světě.
Závěr života
Alžběta Zelená měla nelehký i osobní život, poznamenaný nejen smrtí rodičů, v roce 1977 manžela, ale i synů Ilji a Borise. Svou citlivou duši si jezdila léčit na chalupu do Dzbele. V závěru života se potýkala s Altzheimerovou nemocí. Obětavě jí pomáhal syn Josef (1951–2008), který jako výtvarník a pedagog šel rovněž ve stopách své matky.
„Nemůžu říct, zda byl můj život spíš šťastný nebo nešťastný. Nejjednodušší období mého života bylo dětství. Pak už přicházely různé rány a starosti. Nejsem ani optimistka ani pesimistka. Naučila jsem se vytrvat a přežít za všech okolností,“ hodnotila svůj život Alžběta Zelená.
Zemřela 23. srpna 2004 v Prostějově a je pohřbena v rodinném hrobě na židovském hřbitově v Prostějově.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém
