Před 115 lety zemřel jeden z méně známých prostějovských rodáků, vídeňský malíř Eugen Felix. O jeho osobním životě víme vcelku málo. Narodil se jako druhé dítě Samuela Ehrenstamma a jeho manželky Karoliny Reitlinger. Starší sestra Leontina se narodila v dubnu 1834 v bytě v areálu továrny na sukno v ulici Újezd. Podnik vybudoval Samuelův otec Feith Ehrenstamm a díky své prestiži, stykům a nezbytnosti pro rakouskou armádu a stát získal navzdory dobovým zákazům povolení bydlet zde a tudíž mimo židovské ghetto.
Narodili se tam dokonce někteří z jeho dětí a vnoučat. Po otcově smrti přešlo v lednu 1828 tovární oprávnění na syny Jakoba, Adolfa a Samuela. Uzavřeli hned následujícího roku smlouvu na zásobování olomoucké vojenské pevnosti moukou a chlebem. Měli dokonce v Olomouci v letech 1829–1831 pronajatý byt v domě č. 42, kde sídlil jejich obchodní zástupce. V prostějovské továrně zřídili novou přádelnu a tkalcovnu na vojenské houně a přikrývky. Nedlouho po otcově smrti však došlo roku 1833 k vyhlášení konkursu, za jehož důvod bratři uváděli rozsáhlé spekulace a nepřízeň dobových poměrů. Skutečnou příčinu však bylo potřeba hledat jinde. Podnik se ocitl v úpadku kvůli špatnému hospodaření a utrácení nashromážděného majetku. Bohatých dědiců se po otcově smrti zmocnila bezpříkladná nádherymilovnost, marnivost a marnotratnost, které po pouhých šesti letech vedly k úpadku. V průběhu konkursu, který trval až do roku 1856, se objevovaly nesrovnalosti. Bratři Ehrenstammovi se dopustili dokonce podvodu, aby se dostali k penězům. Uprchli do Uher, bylo po nich vyhlášeno pátrání. Brzy byli dopadeni a v květnu 1840 dopraveni z trenčínského komisařství k rakouskému c. k. kriminálnímu soudu v Brně. Po mnoha letech bylo vyšetřování vedené brněnským trestním soudem se Samuelem Ehrenstammem pro spoluúčast za zneužití funkce prohlášeno za zrušené kvůli nedostatku právních důkazů, zatímco Jakob Ehrenstamm byl potrestán za trestné činy podvodu sedmi lety těžkého žaláře. Rozsudek vyhlásil soud v Brně 14. března 1845. Další obviněný bratr Adolf už v květnu 1835 ve vězení v Plumlově spáchal sebevraždu. Jiné zdroje uvádějí i Samuelovo odsouzení k trestu v káznici v trvání šesti let. Jakob strávil 12 hodin na pranýři jako poslední, který byl této potupě v Rakousku vystaven před jejím zrušením. Celá rozsáhlá rodina přišla úplně na mizinu. Roku 1852 se Samuel vystěhoval do Uher.
Samuelův mladší potomek přišel podle matriky na svět 26. dubna 1835 v Prostějově v domě č. 22 – dnes s č. 20 v Uprkově ulici. Pojmenovali ho po už zesnulém dědovi Feith. O jeho dětství nevíme žádné podrobnosti. Rodina snad díky matčině rodině přesídlila do Vídně a patrně nijak nestrádala, pokud se syn mohl věnovat výtvarnému umění. Feith s pozdějším pseudonymem Eugen Felix studoval ve Vídni u Ferdinanda Georga Waldmüllera, pokračoval pak v Paříži, kde pracoval v ateliéru Léona Cognieta. Po velkých studijních cestách se roku 1868 vrátil zpět do Vídně. Zpočátku se zaměřoval na kostelní malby a žánrové obrazy (např. Der erste Freund im Belvedere zu Wien, Das Maleratelier, Die kleinen Gratulanten, Der Falkenier – Der Falkner). Později se úspěšně věnoval mytologickým námětům (Die Bacchantinnen). Bydlel na Kahlenbergu, kde měl nádhernou pseudorenesanční vilu. Vlastní rodinu patrně neměl, jeho sestra Leontina provdaná za Morize Maurice Birnstingla měla dceru Marguerite Catherine, provdanou za Liepmana (Louise) Dusseldorpa. Byla zavražděna roku 1942 v Osvětimi.
Eugen Felix zemřel v úterý odpoledne 21. srpna 1906 v sanatoriu Fürth. V nekrologu v mnichovských Allgemeine Zeitung v srpnu 1906 se psalo, že jeho talent měl velmi zvláštní flexibilitu a pružnost, schopnost asimilovat se. Tento živý, temperamentní umělec měl naléhavé vnitřní poslání pro umění. Ve své době byl jedním z nejvíce zaneprázdněných lidí ve Vídni, a to jako malíř i jako organizátor slavností, jako muž společnosti a družstva, jehož správním radou se stal díky svému organizačnímu talentu opakovaně a s nepopiratelným úspěchem. Felix uspořádal např. výstavu k 50. výročí císaře Františka Josefa na trůně roku 1898. Býval zástupcem družstva na zahraničních akcích jako rakouský výstavní komisař a porotce – mimo jiné na výstavě v Berlíně. Získal spoustu medailí, které rád nosil; také Řád za zásluhy o bavorskou korunu. Kolem roku 1875 měl úspěch se svými „Bacchanty“, které stále maloval. Felix, který věděl, jak prezentovat své umění, vytvořil spolu s Eisenmengerem velké studio v takzvaném Strudelhofu (Alservorstadt). Brzy postavil na Kahlenbergu nové, nádhernější. Později, po určité době kultivace žánru se objevoval téměř výlučně jako ochotný a vynalézavý malíř portrétů. Portréty korunního prince Rudolfa, vévody Filipa z Würtembergu, kníže Adolf Auersperg, nejznámější jsou anatom Rokitansky, Rubinstein, ministr ústavy Schmerling, předseda obchodní komory Isbary. Tím si vydělal spoustu peněz. Úspěchu svých „Bacchantů“ už ale nikdy více nedosáhl.
Jeden z jeho portrétů mají např. na zámku v Lysicích. http://lysice.jabli.cz/Hugo-Leopold-Salm-Reifferscheidt-8332.html
Marie Dokoupilová