O rodině majitelů firmy SBOR – Sborowitzových bylo napsáno mnohé, a nechci nijak zvlášť tyto řádky rozšiřovat. Lze psát mnoho pozitivního, lze psát i mnoho negativního. Za mne připomínám jen mimořádnou předvídavost a informovanost příslušníků této rodiny, která svou první konfekční dílnu otevřela v najatých prostorách v Prostějově již v roce 1876.
Ve třicátých letech vybudovali v areálu továrny na Olomoucké ulici – v zahradě pronajaté vily bazén s převlékací kabinou. Tou předvídavostí byl ovšem velký rodinný protiletecký kryt, umístěný pod onou převlékárnou – se samostatným nouzových východem mimo kryt. Dnes se bohužel jak bazén, tak nádherná funkcionalistická převlékací kabina proměnily v sutiny.
Další předvídavostí pro jejich život bylo to, že v zimě roku 1938/39 celá rodina – nebo spíše rodinný klan /bylo jich kolem 40/ nechali majetek majetkem, továrnu továrnou, domy domy, umělecké sbírky Maxe a Irmy sbírkami, a všichni odcestovali do Švýcarska či Francie. Pasy měli všichni. Všichni do jednoho. Nicméně Švýcarsko neposkytovalo emigrantům – a to ani bohatým – možnost trvalého pobytu, a tak jejich cesty vedly dále po světě. Nejvíce do jižní Ameriky. Konkrétně do Venezuely zamířili Bruno Sborowitz s rodinou a Jan Sborowitz s rodinou. Ten posledně jmenovaný doplul do cíle své cesty na lodi „Cabo de Hornos“, která přistála v přístavu v Curacau dne 19. listopadu 1941. Na palubě této lodi bylo 86 židovských uprchlíků z Evropy, kteří vycestovali s pomocí amerického židovského výboru na podporu vystěhovalců, jak je uvedeno v této studii. Stejný Jan Sborowitz bojoval jako četař naší zahraniční armády ve Velké Británii za osvobození Československa.
Jak vyplývá ze studie, kterou napsali pracovníci Národního archivu Curaçao /National Archives Curaçao/, bylo na její palubě také mnoho židovských uprchlíků z bývalého Československa a mezi nimi i celá rodina jednoho ze spoluvlastníků firmy Jana Sborowitze /*1896/. Byla to manželka Anna, rozená Kurzová a děti Pavel a Cecilie. Z této studie přináším nejen fotografie oné lodi, ale i fotografie našich bývalých spoluobčanů.
Ať jsou tyto řádky malým doplňkem osudů příslušníků této velmi rozvětvené rodiny.
Ivan Čech, badatel
Děkuji Národnímu archivu v Curaçao za možnost využité jejich archivních materiálů.
