Časopis Dějiny a současnost v čísle 7, ročník 2024 (na str. 38–40) uveřejnil stať historika Vratislava Doubka „Vážený a a milý příteli“ s podtitulem německá korespondence T. G. Masaryka s Edmundem Husserlem.
Informuje čtenáře a další zájemce o edičním projektu Korespondence T. G. Masaryka se zahraničními Němci v letech 1877–1918. První svazek vyšel v roce 2021 a druhý svazek je před dokončením. Editory jsou Jana Malínská, Vratislav Doubek, Johannes Gleixner a Jan Kahuda. Cílem edice je zpřístupnit Masarykovu korespondenci s Němci, významnými politiky, vědci, přáteli, spolužáky, spisovateli, církevními činiteli a dalšími, kteří se narodili a žili mimo území Rakouska-Uherska. Celý projekt je řešen za podpory Strategie AV 21 Anatomie evropské společnosti. Vznikl s podporou Ministerstva kultury ČR v rámci projektu Mezinárodní korespondenční sítě T. G. Masaryka a vznik Československa v roce 1918. Obsahuje korespondenci s řadou osob a zpracovává 206 dokumentů v němčině, dva ve francouzštině a jeden v angličtině s poznámkovým aparátem. Autoři dokumenty čerpali z českých, německých a švýcarských archivů.
Ediční řadu Korespondence T. G. Masaryka vydává Masarykův ústav a Archiv Akademie věd ČR.
Jeden z editorů uvedené knihy Vratislav Doubek nám v této stati přibližuje kontakty T. G. Masaryka a Edmunda Husserla. Uvádí ho jako německého filozofa, za kterého byl považován vzhledem k tomu, že v tamním akademickém prostředí zakotvil a dlouhá léta působil na univerzitách v Halle, Göttingenu a Freiburgu, ač uvažoval i o návratu do své původní domoviny.
Narodil se v severomoravském Prostějově a ve smyslu tehdy užší a širší vlasti, Moravy a Rakouska, byli s Masarykem rodáci. S Masarykem měl mnohé společné. Jejich původně blízké cesty se sice postupně vzdalovaly, ale nikdy se zcela neodloučily. Studovali na stejných univerzitách (sice v opačném sledu). Husserl začal vysokoškolská studia v Lipsku, následně v Berlíně a habilitoval se ve Vídni. Původně směřoval k exaktním vědám. Měl za sebou tři semestry astronomie. Poprvé se potkali na podzim roku 1876 v Lipsku (tehdy sedmnáctiletý student Husserl a šestadvacetiletý doktor filozofie Masaryk) ve Filozofické společnosti. Právě Masaryk v něm posiloval a rozvíjel zájem o filozofii. Dokladem toho je dopis E. Husserla prostějovskému pedagogovi Františku Jančíkovi z prosince 1935. V Lipsku oba bydleli ve studentském pensionu rodiny Göringových. Navštěvovali přednášky astrofyzika Johanna Zöllnera a lékaře, psychologa a filozofa Wilhelma Wundta. Právě k tomu setkání se oba často vraceli. Masaryk jej například vzpomněl ve svém blahopřání Husserlovi k sedmdesátým narozeninám (dopis z 14.3. 1929). Ještě v posledním dochovaném listě, který adresoval Husserl Masarykovi v lednu 1935, oslovil svého přítele právě s odkazem na někdejší měsíce přátelského soužití.
Vzpomínky zůstávaly, i když se jejich životní a pracovní cesty rozešly. Husserl pokračoval ve studiích ve Vídni v letech 1881–1883 a i tehdy se stýkal s Masarykem, který založil rodinu a byl soukromým docentem. V dalších letech se Husserl vrátil do Halle /Saale a jeho další dráha byla vedena akademickým směrem. Masaryk odešel do Prahy a postupně začal působit ve veřejném prostoru a praktické politice.
Své kontakty oživili i po 1. světové válce. Husserl se na Masaryka obrátil s prosbou o přímluvu pro svého švagra nespravedlivě postiženého odebráním koncese na trafiku. Oslovoval Masaryka s uctivostí hodnou vysoce postaveného státníka, ale i tak připomínal dávné přátelství (dopis ze 3. 10. 1921). Oba byli pracovně vytíženi a nemohli ani detailně vystopovat své aktivity. Vážili si však lidsky i profesně jeden druhého včetně vědecké a politické činnosti. Přesto Husserla zaskočilo, v jak přátelském tónu se na něho prezident T. G. Masaryk obracel, když mu zaslal vlastnoručně psaný dopis posílaný mimo protokol (v březnu 1922).
Také další listy měly povahu soukromé korespondence, nebyly kontrasignovány či přepsány kanceláří. Šlo sice o listy příležitostné, ale tím vřelejší. Tak tomu bylo například v Masarykově v listu z 10. 3.1930. Korespondence mezi Husserlem a Masarykem v letech 1918–1937 nebyla rozsáhlá. Jedná se o sedm dochovaných dokumentů převážně zdvořilostního a vzpomínkového charakteru.
V článku Vratislava Doubka je popsán legendární příběh pracovního stojacího pultíku, u kterého se četlo i pracovalo. Masaryk si ho pořídil ještě za pobytu v Lipsku a když se po jeho uplynutí loučil s městem a svým mladším přítelem, svůj pracovník pultík mu odevzdal (dopis z 11. 9. 1877). Husserl potom pultík užíval mnoho let a nakonec jej odevzdal svému studentovi a filozofovi Janu Patočkovi. Své setkání s Patočkou a předání starého pultíku neopomněl Husserl popsal ani ve své korespondenci s Masarykem (dopis z 3. 1. 1935). Byl to nejobsáhlejší dopis, který mu zaslal a k jeho předání využil právě Patočkova prostřednictví.
Uvedená stať Vratislava Doubka je dalším rozšířením informací o našem rodákovi, významném filozofovi a zakladateli fenomenologie Edmundu Husserlovi (1859–1938). Je to samozřejmě i upozornění na knihu korespondence, která může významně obohatit naše obzory.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém
