Prostějovské židovské ghetto zobrazovali také malíři. Patřil mezi ně i malíř samouk Richard Kaňák. Připomeňme si osudy malíře, od jehož narození uplynulo sto čtyřicet let.
Narodil se 2. ledna 1883 v domě č. 22 na olomouckém předměstí v Prostějově v rodině krejčího Cyrila Kaňáka a jeho manželky Rosálie rozené Vilímcové. Už od dětství rád kreslil. V obecné chlapecké škole v Palackého ulici byl nejlepším kreslířem ve třídě a jeho výkresy byly dávány za vzor celé škole. V letech 1894–1897 studoval na nižší reálce v Prostějově, kde ho významně ovlivnil profesor kreslení Tomáš Štětka. Podle rozhodnutí otce se měl učit krejčím, ale matka prosadila obor, který mu byl blízký po výtvarné stránce – typografii.
Typografem se učil v prostějovské tiskárně Jana Kraváka. V letech 1897–1900 zde tiskl, sázel, pomáhal při výrobě kaučukových razítek a také navrhoval diplomy. Po vyučení pracoval v tiskárnách v Prostějově, Kroměříži, Boskovicích a Uherském Hradišti. Po vypuknutí 1. světové války narukoval do Krakova, kde pracoval v oddělení pro válečné hroby a pomníky a spolupracoval s malíři Oldřichem Lasákem a Adolfem Kašparem. Koncem války byl převeden do válečného archivu v Gorici.
Jeho tvorbu charakterizuje pevná kresba v měkkém koloritu. Zpočátku své výtvarné činnosti maloval květiny. Záliba v přírodě je společně s krajinou typická pro jeho další tvorbu. Často u něj najdeme zákoutí města Prostějova, například hlavní náměstí, Kostelní ulici či pohled na Prostějov z věže kostela sv. Petra a Pavla. Zasněžené vrby nad polozmrzlými potoky, říčky Hloučela a Romže, hanácká krajina pod sněhem se starobylými božími mukami – to jsou další motivy jeho tvorby. Z malířských technik uplatňoval zvláště akvarel, kvaš, kvašakvarel a kresbu kolorovanou kvašakvarelem.
Mezi jeho obrázky najdeme i prostějovské židovské uličky. Například kvašem zobrazil pohled na Židovské město. Vidíme na něm Uprkovu ulici na konci s domem č. 12 ve stylu beidermayeru a Kostelní ulici. Další obraz – akvarel a uhel je z roku 1914 a zachycuje pohled na Kostelní ulici. Bezesporu zajímavá je kresba kolorovaná kvašakvarelem nazvaná „Židovský hřbitov“. Obraz o rozměrech 41 x 32 cm z roku 1933 zachycuje jihozápadní část starého židovského hřbitova v tehdejších ulicích Lazarety = Zelená – Mezi Zahradami – Štěpánská (dnešní Lidická – Studentská – Tylova) se starými pískovcovými náhrobky i hebrejskými nápisy a se zajímavým náhrobkem ve tvaru „kapličky“. Obrazy Richarda Kaňáka mají v tomto smyslu nejen hodnotu uměleckou, ale také historickou a dokumentární.
„Židovské uličky objevili pro sebe malíři a grafici, například Oldřich Lasák, Karel Wellner, Antonín Kameník, Václav Fiala, Viktor Hohaus, Jaroslav Port, Bohumil Sekanina či malíři samouci Richard Kaňák a Antonín Gottwald (archeolog). Doufejme, že budou objeveny i v širším povědomí veřejnosti, a že aspoň to málo, co zbylo, bude obnoveno, aby zůstala malá památka na někdejší slavnou židovskou obec,“ napsal Aleš Filip v článku Obrazy ze židovského ghetta v Prostějově uveřejněném ve Zpravodaji Muzea Prostějovska v Prostějově, č. 1, ročník 1993. Tato slova historika umění Aleše Filipa se splnila. Byl obnoven „ Špalíček“ a židovskou historii a tradice si připomínáme.
Vraťme se ale k další tvorbě Richarda Kaňáka. Navrhoval také divadelní kulisy a opony a výzdobu pro plesy, šibřinky a koncerty pro prostějovský Sokol a Dělnický dům. Ilustroval také dětské knihy a časopisy. Navrhoval diplomy, plakáty a pro městskou knihovnu zhotovil exlibris. Jeho obrazy a kresby bylo možné zhlédnout ve výlohách prostějovských knihkupců.
V Prostějově byl známý svým bohémským životem. Stal se členem místního sdružení výtvarných umělců Hané Reysek. Účastnil se kolektivních výstav v Prostějově, Olomouci a Brně. V roce 1916 vystavoval svoje práce ve Vídni a v roce 1934 na Jubilejní výstavě pořádané Prostějovskou župou sokolskou.
Richard Kaňák zemřel 8. ledna 1936 v Prostějově na rakovinu žaludku ve svých třiapadesáti letech a je pohřben na Městském hřbitově v Prostějově. V Prostějově bydlel v ulici Na Příhoně č. 5. Jeho díla jsou zastoupena v prostějovské městské a muzejní sbírce.
Jeho spolužák středoškolský profesor a kulturní publicista Waldemar Ethen (vlastním jménem Štěpán Kožušníček) o něm napsal v medailónu uveřejněném v druhém díle knihy Portréty a siluety tato slova: „Město ztratilo typickou postavu bohéma umělce, který často v třeskutých mrazech běžel v proletářsky lehkém oděvu za skývou chleba s objemnými lepenkovými deskami pod chvějícím se paždím.“ Hlas lidu napsal 11. ledna 1936 v nekrologu: „Richard Kaňák byl poctivý dělník malířského cechu, skromný člověk dobrého srdce a veliký talent, kterému osud nedal vhodných podmínek k růstu a rozvoji.“
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém
Kaňákova tvorba (ukázky):
