V plejádě malířů našich židovských uliček najdeme také olomouckého malíře, grafika, ilustrátora, výtvarného kritika a pedagoga Karla Wellnera, od jehož narození uplynulo sto padesát let.
Rodák z Unhoště u Kladna (*5. 3. 1875) vychodil nižší gymnázium v Klatovech, vyšší reálku v Plzni a po absolvování strojního inženýrství na technice v Praze krátce pracoval ve Škodových závodech. Zájem o výtvarnou činnost je přivedl na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde v letech 1899–1902 studoval ornamentální a figurální kreslení u profesora Emanuela Krescence Lišky. Navštěvoval také soukromou malířskou školu u akademického malíře Aloise Kalvody, který ovlivnil počátky jeho tvorby. Po studiu krátce učil na státní reálce v Praze. Od roku 1902 až do své smrti působil jako profesor kreslení na Státní české reálce v Olomouci. Po založení Českého klubu přátel výtvarného umění v Olomouci vedl jeho výtvarný obor.
Kromě pedagogické práce se zabýval také popularizační činností. Pořádal přednášky o výtvarné umění pro veřejnost. Své metodické poznatky a zkušenosti uveřejnil v publikacích Kreslení lidské hlavy, Kreslení v přírodě, Umělecká fotografie krajiny a nástin rozvoje krajinomalby, Perspektivě snadno a rychle, Škrobové papíry a gumotisk a Úvod do studia benátského malířství. Publikace Velkorysá perspektiva – pokus o moderní metodiku perspektivy vyšla v roce 1924 u nakladatele J. F. Bučka v Prostějově.
Výtvarně tvořit začal už při studiích na technice. Zpočátku se zaměřil na kresbu a akvarel. Později se díky Aloisi Kalvodovi věnoval i olejomalbě. Výtvarnou techniku zdokonaloval vlastním studiem odborné literatury, pečlivým pozorováním práce malířů a návštěvami výstav. Později se začal více zaměřovat na grafiku. Vytvářel cykly leptů a litografií ze staré Olomouce, například cyklus Olomouc ve sněhu. Vydal také album s pohlednicemi moravských měst. Jeho díla vycházela na pohlednicích vydávaných olomouckými knihkupci Romualdem Prombergerem a Antonínem Tomkem. Ilustroval časopis Katolické moderny Nový život.
Před 1. světovou válkou vystavoval pravidelně s Krasoumnou jednotou v Praze. Po roce 1918 se účastnil pravidelných akcí Klubu přátel výtvarného umění v Olomouci. Samostatně vystavoval v roce 1926 v Hodoníně. Posmrtné výstavy jeho díla proběhly v roce 1927 v Brně a v roce 1936 v Olomouci.
Karel Wellner zemřel 14. června 1926 v Olomouci. Byl sice spjatý s Olomoucí, ale také maloval v Prostějově. Vytvořil dobové kresby města kolem roku 1920. Patří mezi ně Ulička v židovské čtvrti (kresba tužkou i lept), dále Pohled z podjezdu u muzea na hlavní náměstí (kresba tužkou) a Pohled na farní kostel a radnici od domu č. 12 v Uprkově ulici (akvatinta, 1920).
Byl označován jako „učitel prostějovských výtvarníků“, protože mnohé naše umělce zasvěcoval do tajů výtvarného umění. Byl mezi nimi například Hilar Václavek. Památku Karla Wellnera v Olomouci připomíná malý památník s reliéfem od sochaře Karla Lenharta z roku 1936 v Čechovových sadech a název ulice.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém
