Dnes, ve čtvrtek 7. prosince, v podvečer zahajujeme zapálením prvního světla svátek Chanuka. Slovo ‚chanuka‘ znamená zasvěcení oltáře (Numeri, kap. 7, verše 11, 84 a 88). Nebo také zasvěcení Hospodinova domu – Chrámu (Žalm 30). V našem případě můžeme hovořit o znovuzasvěcení znesvěceného oltáře či Chrámu, které po osvobození Jeruzaléma vykonali Makabejští povstalci roku 164 př.o.l.
Tehdy byla završena první fáze osvobozeneckého boje Hasmonejských, kteří povstali proti tyranii krále Antiocha IV. Epifana (175-164 př.o.l.). Pramenem historického pozadí a událostí, které vedly k povstání a pokračovaly osvobozeneckým bojem, až k ustanovení svátku Chanuka, jsou apokryfní První a Druhá kniha Makabejských.
Král Antiochos se snažil pořečtit náš národ. Měli jsme přijmout helenistickou kulturu, mravy a tradice. Dnes bychom řekli, že si král žádal naši plnou asimilaci do helenistického pohanského světa. Jeho snaha o naši helenizaci vycházela z utkvělé představy, že národu, který nepřijal jeho kulturu za svou, král nemůže důvěřovat. My jsme byli jedinými v jeho říši, kteří nebyli zcela helenizovaní. To, samozřejmě většina tehdejších Židů, Antiochových poddaných, odmítla. Jak bychom mohli přijmout kulturu, jejíž základy vycházejí a stojí na polyteismu? Když Antiochos zjistil, že po dobrém nepřijmeme jeho kulturu, začal tyranizovat judské obyvatelstvo. Posílal tisíce a desetitisíce svých vojáků, aby násilím přiměli Židy k helenizaci. V Jeruzalémě se Antiochovi do určité míry helenizace zdařila díky jmenování dvou veleknězů Iásona a Menelaa, přívrženců helenismu. Zvláště Menelaos, který ani nepocházel z kněžské rodiny, se vyznamenal krutostí a dokonce znesvětil jeruzalémský Chrám. Věřící Židé během jeho vlády opouštěli Jeruzalém a odcházeli do okolních i vzdálenějších měst a vesnic, jen aby nebyli v blízkosti králem jmenovaného ‚velekněze‘. Jedním z takových Židů byl Matitjáš Hasmonejský se svými pěti syny, kteří se usadili ve vesnici Modi’in. Tam, pod Matitjášovým velením, zahájili Hasmonejští roku 167 př.o.l. revoltu proti Antiochovi. Po jeho smrti si jeho synové zvolili svého bratra Judu za velitele. Juda měl též přezdívku Makabi – Kladivo. Právě osvobozením Jeruzaléma Judou Makasbejským byla završena první etapa osvobozovacího boje.
V talmudickém traktátu Šabat 21b se dovídáme o zázraku, který se stal s olejem. Poté, co byl Chrám vyčištěn, měl být zažehnut chrámový svícen – menora. Osvoboditelé hledali košer olivový olej vhodný na zapálení světel v menoře. Všechny zásoby čistého olivového oleje totiž Řekové či helenizovaní Židé, tzv. mitjavnim znesvětili. Až nakonec našli malý neporušený džbánek oleje, na jehož víku byla pečeť velekněze. Olej rozlil do kalíšků a jeho množství by vystačilo hořet jeden den. Stal se zázrak a olej hořel dalších sedm dní, tedy celkem osm dní. Proto také slavíme svátek Chanuka osm dní. Máme ještě další vysvětlení pro osmidenní svátek, a to v Druhé Makabejské 10,6-8 se uvádí, že „slavnost trvala osm dní s veselím jako o slavnosti Stánků (Sukot), kterou, jak vzpomínali, trávili ještě před krátkým časem v horách a jeskyních a jako divá zvěř.“
V dnešní době je svátek Chanuka pro všechny Židy v naší vlasti, v Izraeli, ale i v diaspoře zvláště významným. Nyní také bojují synové Světla – potomci hrdinných Makabejských proti synům Tmy – teroristům Hamásu a Islámského džihádu.
S Boží pomocí společně v tomto boji zvítězíme! עם עזרת ה‘ ביחד ננצח !
Daniel Mayer, čestný člen spolku Hanácký Jeruzalém – převzato z facebooku