Židovská komunita v Prostějově

Lutinovova ulice

První zmínky o Židech v Prostějově se objevují v rejstříku nejstarší městské knihy z roku 1392, v níž nalezneme osm hesel o židovských obchodech.

Ve větším počtu začali Židé do Prostějova přicházet od 15. století po vyhnání z královských měst.

Židé se po příchodu do Prostějova usazovali při jižních hradbách a později i v domech severně od hlavního náměstí (dnešního náměstí T. G. Masaryka). Převážně se zabývali obchodem a řemesly. Jejich obchodní úspěchy však vyvolávaly ve městě řevnivost. Již roku 1485 si prostějovský soukenický cech stěžoval na židovskou konkurenci.

Od roku 1564 byl Židům zakázán podomní obchod, mohli však nakupovat drůbež a vejce pro svou potřebu.

V 16. století za tolerantní politiky Pernštejnů se židovské město rozrostlo. Prostějovští Židé měli již od roku 1522 vlastní školu a od roku 1540 i synagogu.

V roce 1580 bylo v Prostějově 631 domů, z toho v hradbách bylo 173 domů a z těchto 173 domů bylo 39 židovských. Práva Židů v 16. století byla omezena vrchností a museli odvádět židovskou daň. Prostějovští Židé vedli obchodní styky s celou Moravou, ale i s cizinou, obchodovali např. s hedvábím v Německu, s kramářským zbožím ve Vídni a Benátkách, s čistým peřím v Linci atd. Plumlovský urbář z roku 1590 dokládá, že koncem 16. století žilo na území ghetta i několik křesťanských rodin.

Tvrzení, že každý Žid musel bydlet v ghettu, údaje urbáře vyvracejí. V urbáři jsou majitelé domů zdůrazňováni slovem Žid nebo hanáckým označením ,,Žett‘‘. Zdomácnělé české tvary jmen označující Židy ukazují, že tito usedlíci mluvili česky. Nejčastějšími osobními jmény u židovského obyvatelstva byly: Abraham, David, Izák, Jakub, Lazar, Mojžíš.

V letech 1602-1605 působila v Prostějově hebrejská knihtiskárna Isaka ben Arona Prostitze.

Za třicetileté války město trpělo drancováním, Židé na tom ale byli poměrně dobře, a to díky obchodováním s uniformami.

V roce 1664 se počet obyvatel města Prostějova ztenčil, židovské obyvatelstvo bylo v početní převaze. Městská rada si proto začala osobovat právo stavět Židy pod městskou jurisdikci. Židé proto podali stížnost ke Karlu Eusebiovi z Lichtenštejnska, který situaci vyřešil ustanovením nového policejního řádu v roce 1688.

Během 17. století zvýšili počet Židů četní imigranti z Polska, Vídně a také Slezska. Židé začali zcela ovládat obchod, což mělo v 70. letech 17. století za následek velké protižidovské bouře. Úřady a vrchnost se snažily Židy násilím obrátit na katolickou víru. Katolická církev se snažila upevňovat své protižidovské pozice, také prostějovští faráři dbali o to, aby o nedělích a bohoslužbách byly židovské obchody a krčmy uzavřeny a byly dodržovány církevní příkazy v době postní. Protižidovská opatření vedla k emigraci, zejména do Libně u Prahy, do Uher a pruského Slezska.

V Prostějově našlo živnou půdu také sabatiánské hnutí přívrženců pseudomesiáše Sabbataje Cvi, které vedl Juda Leib Prossnitz, který se nakonec musel vystěhovat do Uher. Název hanácký Jeruzalém získal Prostějov právě díky židovské vzdělanosti talmudského bádání.

Prostějovští rabíni vynikali jako znalci talmudu, spisovatelé a učitelé. V roce 1835 kázal německy v prostějovské synagoze rabín Lőw Schwab. Další významnou osobou byl rabín Hirsch B. Fassel, který v roce 1848 poslal říšskému sněmu do Kroměříže památný spis dožadující se emancipace židovského obyvatelstva. Hodně prostějovských židovských studentů studovalo na německém gymnáziu v Olomouci. Jeho absolventi odcházeli do Vídně, Lipska i Prahy. Na univerzitě v Lipsku studoval také Edmund Husserl, který se tam setkal s Tomášem Masarykem. Z Prostějova pochází mnoho významných básníků, spisovatelů a učenců židovského původu, např. Gideon Brecher, Josef Bergel, Ephrain Israel Blűcher a další.

V oblasti podnikání byl Prostějov znám především jako středisko oděvní výroby. Po celá staletí soupeřili mezi sebou židovští obchodníci a cechovní řemeslné svazy.

Nejvíce se však Židé věnovali vetešnictví – nákupu a prodeji obnošeného šatstva. Majitelé židovských vetešnických krámů prodávali levnější oděvy, především z varndorsfkých bavlněných materiálů. Bohatí obyvatelé židovské obce v Prostějově využili v 2. polovině 19. století příznivých podmínek a založili rozsáhlou průmyslovou konfekční výrobu. Osobností, která v tomto oboru vynikla byl židovský podnikatel Veith Ehrenstamm.

Po Veithu Ehrenstammovi se nejvíce zasloužil o rozvoj tohoto odvětví Mayer Mandl, nejstarší ze synů Mosese Mandla. V roce 1850 se Mayer Mandl stal mistrem plumlovského krejčovského cechu a po založení židovského cechu jeho předsedou. O osm let později žádal o oprávnění k tovární výrobě mužských oděvů. Tyto jeho kroky se staly důležitými k rozvoji konfekčního průmyslu v Prostějově.

Od poloviny 19. století se židovské obyvatelstvo v Prostějově organizovalo ve vlastních zájmových a společenských organizacích. Mnohé z nich spolupracovaly s německým obyvatelstvem v Prostějově. Židovské spolky existovaly až do konce první světové války, většina z nich pokračovala i nadále. Např. Dobročinný spolek židovských paní, Místní skupina cestujících obchodníků rakousko-uherských, Židovský spolek Chevra Kadiša, Židovský tělocvičný spolek atd.

Revoluční rok 1848 přinesl plná občanská práva pro židovské obyvatelstvo. O rok později vznikla samostatná politická židovská obec v Prostějově a okolí, zrušena byla až 1. 1. 1920. Židé se zapojili do všech oblastí života.

Prestiž získal také od roku 1903 židovský tělocvičný spolek, později přejmenovaný na sportovní klub Makabi Prostějov.

Součástí historie Židů v Prostějově je židovská tělovýchova, reprezentovaná právě sportovním klubem Makabi, provozující hlavně fotbal a tenis. První zmínka o organizované židovské tělovýchově v Prostějově se objevuje v roce 1903. Než byl založen sportovní klub Makabi existovaly v Prostějově dva židovské národní spolky – Jüdischer Volsverein a Zion. Židovský tělocvičný spolek se přeměnil až v roce 1919 na sportovní klub Makabi. Tento spolek se stal nejslavnější prostějovskou židovskou sportovní organizací.

V roce 1925 měl klub Makabi tři sekce – kopanou, tenis a tělocvik. Hlavním sponzorem klubu byla prostějovská konfekční firma Sborowitz, u níž byli členové fotbalového týmu zaměstnáni. Z počátku 30. let byl klub již léta mistrem židovského fotbalového svazu v ČSR. V této době provozoval také stolní tenis a lyžařství. V roce 1935 byl Ž. S. K. Makabi členem Čs. fotbalové a tenisové asociace židovského svazu zimních sportů. Rozšířil počet svých oddílů na atletiku, šerm, házenou, ping-pong, zimní sporty a šachy. Klubové barvy byly modrá a bílá. K nejvýznamnějším událostem v dějinách klubu patřilo otevření nového stadionu v Kostelecké ulici 1. 9. 1935. Poslední zpráva o činnosti pochází z roku 1937.

Činnost židovské tělocvičné a sportovní jednoty Makabi byla zastavena oběžníkem Židovské náboženské obce v Praze v roce 1940. Po okupaci zakázal Český fotbalový svaz další zápasy Makabi s českými kluby. Správa hřiště přešla pod městskou obec, která ho pronajímala. Po 2. světové válce se přeživší bývalí členové snažili o obnovu klubu, ale nikdy k tomu nedošlo. Místo bývalé sportovní slávy ožilo teprve před několika lety. Na místě někdejšího hřiště vyrostl moderní hotel.

Zánik židovské komunity v Prostějově přinesla nacistická ideologie. Zfašizovaný tisk zejména vlajkařský Arijský boj, ale i prostějovské Hlasy z Hané hlásaly nadšení nad vítězstvím německých armád a perzekucí Židů.

V rámci tzv. konečného řešení židovské otázky bylo v roce 1942 odvlečeno podle jedné zprávy 1600 prostějovských Židů. Dle dostupných dat bylo z Prostějova a okolí deportováno 1259 občanů židovského původu. Do Prostějova se vrátilo 109 osob… Malá část přeživších obnovila v roce 1945 židovskou náboženskou obec a od roku 1960 se stala synagogálním sborem, od roku 1966 je součástí Židovské náboženské obce v Brně.

z bakalářské práce Lucie Kučerové

foto: Muzeum a galerie v Prostějově

celou práci naleznete zde