Školní ulice - Hanácký Jeruzalém

Školní ulice pohled od Pernštýnského náměstí (před bouráním)

Menší část prostějovského židovského ghetta s 12 židovskými domy podél středověkých hradeb byla ve Školní ulici, nazvané ovšem podle křesťanské školy, která v její západní části od konce 18. století do roku 1945 stávala.

Co z toho dnes můžeme na vlastní oči spatřit? Ve Školní ulici si lze na místě domů stojících těsně u hradeb a zbouraných v letech 1973–1974 prohlédnout malby na hradbách zachycující část tehdejší zástavby.

V domě č. 13, který je taktéž zachycen na hradbách, bydlívala před válkou rodina Bleichfeldova.

Bratrům Maxi a Aaronovi se podařilo ještě před příchodem Hitlera prchnout do tehdejší Palestiny. Rodiče a sestra Zdena zůstali v Prostějově, kde bydleli ve Školní ulici č. 13. Odtud byli všichni deportováni do Terezína v roce 1942. Následně do Osvětimi. Nepřežili.

Bratři Bleichfeldové se po útěku z Prostějova oba zapojili do protinacistického odboje.

Max vstoupil ve věku 18ti nebo 19let do Britské armády. Sloužil v židovských jednotkách a byl nasazen do bojů proti nacistům v Evropě.

V roce 1948 vstoupil do nově založené IDF (izraelská armáda) a bojoval ve válce o nezávislost. V roce 1949 se oženil a založil rodinu v nově vzniklém státě Izrael. V průběhu 50. let (1953 – 1954) pracoval na izraelské ambasádě v Praze. Později opět bojoval v dalších dvou válkách v Izraeli v letech 1957 a 1967.

Žil v Rehovotu až do své smrti v roce 2000.

Jeho syn – Ofer Pelled – žije s rodinou v Izraeli.

Max Bleichfeld se se svým synem Oferem Pelledem do Prostějova podíval v 90. letech. Ofer žije s rodinou v Jeruzalémě a do Prostějova jezdí dodnes (mimo jiné na hrob svých předků na novém židovském hřbitově). Bohužel kromě Maxe a Ofera nikdo z rodiny holocaust nepřežil.

Mezi budovami na protější zachovalé straně ulice patřila jediná židovským majitelům. Nevíme, kolika přestavbami prošla od doby zániku ghetta, ale dnes je to dům č. 28 s pozoruhodnou pasáží, která vytváří oázu přírody uprostřed města.