Paní Maud Beerová, rozená Steckelmacherová. Čestná členka našeho spolku. V současné době žije v izraelském Tel-Avivu. Něco málo z archivních i současných fotografií. Paní Maud napsala o životě (nejen) v Prostějově knihu Co oheň nespálil, z níž nám dovolila čerpat fotografie i informace. Přinášíme také fotografii její nejlepší kamarádky Ruth Weiszové (ta bohužel holocaust nepřežila….).
Michal (Maud) Beerová
se narodila jako Maud Steckelmacherová v roce 1929 v Prostějově v židovské česko-německé rodině. Oba rodiče byli přesvědčení sionisté, připravovali se na odjezd do Palestiny, ovšem válka jejich plány zhatila. Byla deportována spolu s většinou židovských obyvatel Prostějova do Terezína, odjela v červenci 1942 transportem AAm. Od listopadu 1942 žila v dívčím bloku L410 v Terezíně. V ghettu spolu s Maud válku přežila její matka a mladší sestra Karmela, otec a prarodiče zahynuli. Po válce pobývala Maud se sestrou krátce na zámku Štiřín pod dohledem Přemysla Pittera, v letech 1946-1949 se aktivně zapojila do sionistického hnutí mládeže jako vedoucí dětských oddílů. Od roku 1949 žije v Izraeli, přes dvacet let v mošavu v Galileji. V Izraeli se provdala za Šimona (Oskara) Beera původem z Brna, s nímž vychovala tři děti. V současnosti žije Maud Beerová v centru Tel Avivu.
Max a Štěpánka, Josef a Gustav Steinerovi
Prostějovská rodačka Ruth Federman Stecklmacherová – sestřenice paní Maud
Paní Ruth žije od svých 13 let v Tel Avivu v Izraeli /dříve Palestina/, kam se jí podařilo vycestovat z protektorátu s posledním legálním dětským transportem v listopadu 1939. Společně s ní přijela i sestřenice Eva Ledererová; obě je přijala do skromného bytu 4členná rodina tety Irmy z matčiny strany. Začátky byly velmi těžké. Ruth se nejprve učila hebrejštině, pak šít – později si šitím vydělávala na živobytí. V roce 1946 se seznámila se svým budoucím manželem, o rok později se konala skromná svatba. Ruth tam neměla nikoho z blízkých. Její rodiče již nežili – otec, uznávaný architekt, zemřel ještě před válkou, matka a bratr Honza zahynuli v Osvětimi v plynové komoře.
Manžel Samo /Samuel/ pracoval se svým bratrem Jakutielem v malém hotelu Kaethe Dan /11 pokojů/. V roce 1948, v den vyhlášení samostatného státu Izrael, se Ruth narodil syn Ami Israel. Jméno /český překlad jména: můj národ Israel/ navrhli David Ben-Gurion a Golda Meirová, členové prozatímní vlády, kteří v jejich hotelu tehdy pobývali. V roce 1951 se narodila dcera Ronit.
Během let se rodina přestěhovala do pěkného velkého bytu, z malého hotýlku Kaethe Dan se stal velký hotel Dan – první z řetězce 14 hotelů Dan roztroušených po celém Izraeli. Patří k nim také hotel King David v Jeruzalémě /vybud. 1929/, opravili jej v roce 1957; v roce 1963 Dan Carmel v Haifě /220 pokojů/, Dan Panorama Haifa, 1996 Dan Panorama Eilat, Dan Pearl Hotel, 1999 Dan Panorama Jerusalem atd. Hotely vedli bratři Federmanovi, během doby se přidali jiní členové rodiny. A po tom, co dospěli, Miki /syn Jakutiela/ a Ami, syn Samuela a Ruth.
Ruth, kromě toho, že vychovávala děti a vedla domácnost, pomáhala při dekoraci hotelů, kreslila, malovala a po 10 let vedla malý butik Danit, ve kterém prodávala dámské oděvy vlastní výroby.
Samo se stal v roce 1990 jako první Izraelec prezidentem IHA /Mezinárodní hotel. asociace/ a v Praze v Národním divadle zahajoval kongres. Pro oba to bylo velké zadostiučinění… Setkali se také s prezidentem Václavem Havlem.
Manželé hodně a rádi cestovali a při své práci i při svých cestách poznali mnoho významných osobností z celého světa. V roce 2006 Ruth ovdověla, ale nadál je velmi čilá a činná. Věnuje se cestování, umění a hlavně své rodině – od syna a dcery má 7 vnoučat a 4 pravnuky.
Osobně jsme se poznaly v Bejt Terezin v kibucu Givat Chaim Ichud při každoročním setkání těch, kteří prošli za války Terezínem, jejich příbuzných, přátel a známých. V roce 2008 tam otevřeli další novou budovu, studovnu, kterou Ruth sponzorovala.
Text zaslala prostějovská rodačka Eva Strnadlová, Trojanovice