Kameny zmizelých byly 25. 6. 2020 uloženy za bratry Bauerovy před jejich někdejší konfekční továrnou, která dnes funguje jako mateřská škola. Text z ukládání kamenů, který připravila Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém:
Kameny zmizelých ukládáme za bratry Ludvíka, Josefa a Rudolfa Bauerovy před jejich někdejší konfekční továrnou v ulici Hanačka.
Ludvík Bauer byl konfekční továrník a měl významné postavení v odborných sekcích oděvního průmyslu. Na chodu firmy se významně podíleli mladší bratři Rudolf a Josef.
V Prostějově podnikal také jejich nejstarší bratr Karel Bauer, byl obchodníkem a výrobcem pytlů.
Většina členů rodin Bauerových se stala obětí holocaustu. Na pamětní desce v obřadní síni nového židovského hřbitova v Prostějově je uvedeno dvanáct jmen.
Ludvík a jeho žena Irma byli zavražděni v Treblince, jejich synové Zdeněk a Petr rovněž.
Rudolf Bauer s manželkou Emilií byli zavražděni v Osvětimi, jejich syn Jaroslav zahynul v Terezíně.
Josef Bauer a manželka Růžena byli zavražděni v Malém Trostinci.
Obdobně pak Karel s manželkou Marií. (viz foto ve fotogalerii)
Přežila jen dcera Rudolfa Bauera Vlasta Bauerová, profesí švadlena. Za války byla deportována do koncentračního tábora v Osvětimi a nakonec do Bergen-Belsenu. Zde byla zachráněna při osvobození koncentračního tábora 15. dubna 1945. Po návratu žila v Prostějově a byla národní správkyní továrny bratří Bauerových. Poté žila ve Švédsku. Po sametové revoluci se Vlasta Bauerová do České republiky i do Prostějova vracela.
Vzpomínky na rodinu Bauerových
Sergej Machonin: Příběh se závorkami (Alternativy) (Brno 1995)
Asi deset metrů od našeho bytu v Součkově vile na Hanačce stála solidně navržená vila rodiny Bauerovy s vybíhajícími hranami z černých kachlí a s velkými bílými okny. Pan Bauer se od píky vypracoval na majitele textilní továrničky. Byl bodrý tělnatec výrazně židovských rysů. Měl neobyčejně, jaksi zamyšleně krásnou ženu. Měla tvář starozákonního anděla, nádherné zapadlé tmavé oči a neklidné prameny rusohnědých vlasů. Z paní Bauerové vždycky vyzařoval zamyšlený smutek, měla tu krásu v obličeji bolestně poskládanou. Připadala mi jako noblesa a urozenost sama. Bauerovi vedli uzavřený a laskavý rodinný život. Paní Bauerová se občas vídala s maminkou, byly si navzájem sympatické. Pár dní po okupaci přinesla mamince těžké černozlaté úzké stóry s prosbou, aby je uchovala do lepších časů. Všechny Bauerovy, dospělé i děti, odvezli do koncentračního tábora a zabili. Stóry čekaly celou válku, nevím, co se s nimi nakonec stalo. Paní Bauerová se jmenovala dívčím jménem Hostovská. Byla sestra Egona Hostovského. Egon o ní mluvil po válce jako o milované sestře. Několikrát jsem se s ním viděl, asi dvakrát jsme seděli spolu s přáteli u vína v hospodě. Měl v obličeji stejný bolestný výraz jako paní Bauerová…
Maud Beerová: Co oheň nespálil (Prostějov 2005)
Bratři Bauerovi, synovci spisovatele Hostovského, pocházeli z Čech, byli čeští Židé a ne sionisté jako my ostatní, ani do hodin náboženství nechodili, ani do templu, proto jsem se s nimi seznámila, až když začaly fašistické diskriminace a jim nezbylo, než se s námi začít stýkat. Bydleli ve vile na Hanačce, jednou jsem k nim byla pozvaná.
Potomci rodiny Bauerových při ukládání Kamenů zmizelých:
vložila: Jana Gáborová, členka spolku Hanácký Jeruzalém