Jméno Altar je v Prostějově spjaté s oděvnictvím. Otec dětí Robert Altar byl obchodním cestujícím a spolumajitelem oděvní továrny Emil Altar vyrábějící pánské oděvy, sídlo měla v ulici Vápenice č. 21, později v Šafaříkově ulici 26, matka Anna Altarová pocházela rovněž z Prostějova. Od roku 1929 byl Robert Altar spolumajitelem domu v Komenského ulici č. 6, na jaře roku 1942 poslán do pracovního tábora určeného pro prostějovské židy v Žárovicích-Hamrech.
Na Altarovy vzpomíná ve své knize Co oheň nespálil opět prostějovská rodačka Maud Beerová:
Altarovi, známá a vážená rodina v naší obci. V pěkném domě se zahrádkou, blízko bývalého ghetta, na Komenského třídě žilo několik pokolení Altarů. V roce 1990 jsem zjistila, že dům byl zbourán. Emil, nejmladší z té velké rodiny, tatínek, maminka Anni, sestra Kateřina – Kačka, v roce 1942 jí bylo 16, měla ohnivě rudé vlasy, vyvíjela se z ní zajímavá kráska. Emil, roztomilý chytrý klouček, byl mladší než my, ale přijali jsme ho jako kamaráda. Mnoho jsme spolu rozprávěli, dnes už mohu přiznat, že tématem našich hovorů s Emilkem, kterému bylo sotva 11 let, byl často sex. Někdy nás pozval k nim domů, žili na tehdejší poměry moderně. Z přízemní kuchyně nám posílali do salonu v prvním poschodí malou zdviží malinké, tenoučké, lahodně pomazané krajíčky chleba. Emil nás pozval na zahrádku, na pěkné dýni vyryl své jméno, viděli jsme, že jméno roste s dýní. Z Altarovic zahrádky bylo vidět do židovských uliček, můj nejmilejší pohled na ně, který mi utkvěl v paměti. Po mnoha letech jsem ten pohled uzřela v knize pana Zdeňka Horáka Zmizelý Prostějov. Dnes z toho nezbylo nic. Ani Altarovým se nepodařilo zůstat v Terezíně, s většinou Prostějováků byli posláni přímo ze šlojsky 14. července 1942 do Polska – Malého Trostince.
připravila: Hana Bartková