V prostorách prostějovského archivu byl v tomto týdnu představen nový časopis, který bude vycházet 2x ročně a bude se věnovat prostějovské historii. Najdete v něm texty, které si kladou za cíl jít více do hloubky a poskytnout širší prostor danému tématu. Do prvního vydání časopisu Řádky PRO vás zařadila redakční rada mimo jiné i příspěvek dr. Petra Sokola na téma židovští zastupitelé v prostějovském zastupitelstvu v době první republiky. Text se souhlasem autora i redakce časopisu přinášíme v plném znění:
O Prostějovu se dodnes mluví jako o Hanáckém Jeruzalému a připomíná se velký podíl židovského obyvatelstva na rozvoji našeho města. Mnohem méně se ovšem ví o tom, jak se židovští politici podíleli na správě našeho města.
Zatímco v dobách habsburské monarchie zástupci židovského obyvatelstva patřili téměř výhradně k německým politickým stranám, po vzniku samostatné Československé republiky i v našem městě začaly vznikat židovsko-národní politické formace, které vycházely z předpokladu, že židé jsou samostatnou národnostní skupinou, která má mít v mnohonárodnostním státě i ve městě Prostějově svou vlastní politickou stranu.
Samostatný židovský Prostějov
V čele tohoto proudu stál v Prostějově nejprve právník a příslušník silné podnikatelské rodiny Gustav Zweig. Ten vedl samostatnou židovskou kandidátku do prvních komunálních voleb v samostatném Československu v červnu 1919. Ty se ale v Prostějově odehrály dvakrát, protože město bylo stále ještě z hlediska veřejné správy rozděleno na dvě části. Existovaly zde vedle sebe dvě obce: židovská a „křesťanská“. Gustav Zweig byl do voleb starostou židovské obce, ale kandidoval nyní již v „křesťanském“ Prostějově, kde ostatně na Vápenici 23 bydlel. Otec dramatika Maxe Zweiga získal za 355 hlasů (2,45 %) jediný mandát pro kandidátku, o níž tehdejší noviny psaly jako „zionistech“ nebo „židovských národovcích“.
Náladu doby dobře odráží výsledky posledních voleb v oddělené židovské prostějovské obci. Volby tam totiž před spojenou židovskou listinou vyhrála kandidátka socialistických stran, vedená českým dělníkem Josefem Libosvárem, který byl následně zvolen novým starostou židovské obce, ale už se úřadu nestihl ujmout. Obě prostějovské obce se totiž krátce po volbách dohodly na sloučení. Tím ovšem přišel o mandát v prostějovském zastupitelstvu i Gustav Zweig, protože obě dosavadní zastupitelstva byla z tohoto důvodu úředně rozpuštěna.
Po sloučení obou prostějovských obcí se měly v květnu 1920 konat nové komunální volby pro sjednocený Prostějov. Politické strany se ovšem na poslední chvíli dohodly, že volby neproběhnou a městské zastupitelstvo bude dost netradičně vytvořeno na základě jejich dohody podle výsledků z voleb do Poslanecké sněmovny, které proběhly na počátku května 1920. V nich bylo pro židovskou stranu v Prostějově odevzdáno 375 hlasů, takže jí v „dohodnutém“ zastupitelstvu připadl opět jen jeden mandát.
O něj už se neucházel neformální vůdce prostějovských národních židů Gustav Zweig, ale jeho nástupcem se stal Josef Holz. Tento židovský politik přišel do Prostějova v roce 1907, aby zde byl zaměstnán ve velkoobchodu s kůží. V roce 1911 tento podnik převzal do vlastních rukou a vedl ho až do likvidace v roce 1934. Následně vykonával pozici zástupce prostějovské pobočky akciové pojišťovny Anglo-Elementar Vídeň, a to až do 1. dubna 1939. Byl vrcholným představitelem prostějovské židovské obce, které 12 let dokonce předsedal. Bydlel v domě na Rejskově ulici číslo 19.
V tomto nezvykle ustaveném prostějovském zastupitelstvu zasedl ale ještě jeden výrazný politik židovského původu. Byl jím prostějovský továrník Daniel Steinschneider, který byl „zvolen“ za Německou demokratickou svobodomyslnou stranu (DDFP), což byla i v Prostějově strana, k níž inklinovalo velké množství středostavovských židů, kteří se rozhodli pro asimilaci v rámci německé menšiny a odmítali existenci samostatného židovského národa.
Jazýčkem na vahách
Nejvýraznější roli židovští zastupitelé sehráli po dalších komunálních volbách v dubnu 1924. Tehdejší volby totiž skončily nečekaným patem. V zastupitelstvu s 42 členy si oba české politické bloky připsaly po 20 mandátech. Na jedné straně stál pravicový blok vedený národními demokraty a doplněný lidovci a živnostníky. Proti nim fungovalo stejně silné spojenectví sociálních demokratů, národních socialistů a komunistů. Pomyslným jazýčkem na vahách se proto nechtěně stala dvojice nově zvolených zastupitelů „Spojené strany židovské“, která si připsala 531 hlasů (3,24 %). Za ni byli nově zvoleni Robert Sonnenmark a Alexander Bratter. Oba se nakonec při volbě vedení města přiklonili k levicové alianci, což vyvolalo protižidovskou kampaň ze strany pravicového tisku. Zesměšňován byl zejména Alexander Bratter, protože jako nejstarší zastupitel vedl ustavující schůzi zastupitelstva velmi lámanou češtinou a následně tvrdil, že se nemohl jako chudý člověk naučit česky.
Jeho kolega v zastupitelstvu, advokát a bývalý koncipient v kanceláři Gustava Zweiga – Robert Sonnemark – byl zvolen na oplátku levicovými hlasy do městské rady. Levicový blok ale volbu rady provedl v rozporu s tehdy složitým zákonem, zastupitelstvo proto bylo rozpuštěno a volby se ještě v roce 1924 opakovaly.
V opakovaných volbách židovská kandidátka nepatrně posílila a udržela dva mandáty, který obsadili Robert Sonnenmark a nově Richard Bobasch. Hlasy židovských zastupitelů už levice k většině v zastupitelstvu nepotřebovala, ale přesto se Robert Sonnemark stal na základě poměrného zastoupení opět členem městské rady. Rodák z dnes rakouského Hohenau po Gustavu Zweigovi převzal nejenom advokátní kancelář na Vápenici 23, ale i roli politického lídra prostějovských národně orientovaných židů. Původně bydlel v Komenkého ulici 24, ale později se přestěhoval na adresu Jeronýmova (dnes Aloise Krále) 9. V městské radě zasedal celkem čtyřikrát.
Obdobný výsledek si židovská kandidáta připsala i ve dvou následujících komunálních volbách v letech 1928 (3,47 %) a 1932 (4,21 %), kdy Roberta Sonnemarka v obou případech v zastupitelstvu doplnil soukromý úředník Herman Antscherl. Ten nejprve bydlel na adrese Brecherova 16, ale později se stal Sonnemarkovým sousedem, když bydlel v domě na ulici Jeronýmova (dnes Aloise Krále) číslo 7.
Stejné zastoupení měly Sjednocené židovské strany (navzdory názvu šlo o jedinou stranu) i po posledních prvorepublikových prostějovských komunálních volbách v roce 1936. Židovská kandidáta v nich dosáhla rekordního počtu 867 hlasů, což činilo 4,29 % a znamenalo obhajobu dvou křesel opět pro Roberta Sonnemarka a Hermana Antscherla.
Tragický konec
Pozici židovských zastupitelů změnila německá okupace. V dubnu 1939 starosta města Sedláček sdělil Robertu Sonnenmarkovi, že z rozkazu gestapa se nesmí jako člověk židovského původu účastnit schůzí zastupitelstva, rady a dalších orgánů města a byla mu udělena dovolená na dobu neurčitou. Totéž postihlo i Hermana Antscherla. Na jaře 1940 nacistická okupační správa rozpustila celé prostějovské zastupitelstvo a mandáty židovských zastupitelů definitivně zanikly. V té době už byl ovšem Robert Sonnemark nacisty vězněn, protože patřil mezi zatčené v rámci operace gestapa Albrecht I. Prošel sběrným táborem ve Štěpánově, koncentračními tábory v Dachau, v Buchenwaldu i v Osvětimi, kde byl 25. listopadu 1942 zavražděn.
Stejně tragický osud stihl i všechny další žijící prostějovské židovské zastupitele. V koncentračním táboře v Osvětimi zahynuli také Josef Holz a Herman Antscherl. V Terezíně během věznění 20. července 1942 zemřel Alexander Bratter. V Malém Trostinci v dnešním Bělorusku se v červenci 1942 obětí holocaustu stal rovněž Richard Bobasch.
Nacistická okupace tragicky ukončila nejenom silnou roli židovských občanů v historii Prostějova, ale i jejich samostatné zastoupení v prostějovské komunální politice.
Petr Sokol, psáno pro časopis Řádky
Dovětek: časopis Řádky PRO vás je zdarma k dispozici například na prostějovském Turistickém informačním centru
