Zaplněný přednáškový sál prostějovského Národního domu přivítal ve středu 7. března 2018 Jiřího Hoška a jeho dceru Dominiku.
V rámci abonentního představení mělo zdejší publikum možnost zaposlouchat se do židovské hudby a klezmeru v podání dvou špičkových violoncellistů. Energická hudba doslova strhla publikum a vyvolala v sále vlnu ovací. O koncertu i muzikantech si povídala Jana Gáborová s dramaturgyní prostějovského divadla Evou Zelenou:
S jakým ohlasem se koncert setkal?
Kdybychom měli v přednáškovém sále nějaký potleskoměr, tak by při středečním koncertu jistě zaznamenal vysoké hodnoty. Publikum potleskem nešetřilo a v závěru dokonce povstalo, což je v případě abonentních koncertů celkem výjimečná záležitost. Však si také vytleskalo dva brilantní přídavky. Byl to mistrovský exkurz do židovské a klezmer hudby v podání violoncellistů Dominiky a Jiřího Hoškových. Posluchači nepochybně ocenili také příjemné a zasvěcené průvodní slovo Jiřího Hoška.
Co byste prozradila o muzikantech?
Představit stručně otce Jiřího Hoška a jeho dceru Dominiku Weiss Hoškovou snad ani nelze. Jiří Hošek působil dvacet let jako docent Hudební akademie múzických umění v Praze, byl koncertním mistrem Symfonického orchestru Českého rozhlasu, od studentských let koncertuje doma i v cizině, zúčastnil se mnoha zahraničních i domácích interpretačních soutěží, nahrál na hudební nosiče slavná díla violoncellové literatury, je zaníceným vykladačem díla Antonína a Mikuláše Kraftových či Davida Poppera. Talent pro hru na violoncello po něm zdědila i dcera Dominika, která se nástroji věnuje od čtyř let. Její hru ocenily poroty mnoha soutěží doma i v zahraničí. Po studiích v Praze pokračovala v Izraeli na Jerusalem Academy of Music. Za šíření dobrého jména a tradic České republiky v Izraeli jí Senát Parlamentu ČR udělil stříbrnou medaili.
Dominika Weiss Hošková spolupracuje s mnoha filharmonickými orchestry, koncertuje doma i v zahraničí. Příjmení Weiss přijala z úcty ke své babičce Helze Hoškové Weissové, která přežila věznění v několika nacistických koncentračních táborech.
Koncert byl mimo jiné věnován i Vám – proč?
Byla to trošku horká chvilka, když Jiří Hošek v úvodu koncertu řekl, že by mi jej rád věnoval. Při té příležitosti také publiku neplánovaně prozradil, že už se brzy rozloučím s prací v divadle. Povídali jsme si o tom spolu před koncertem – že se pracovně vidíme potřetí a naposledy, protože se chystám uzavřít své patnáctileté působení v divadle. Nenapadlo mě, že bude mít rozhovor takové „důsledky“. Ale samozřejmě mě to potěšilo, zvlášť když koncert patřil k těm, kdy jeviště a hlediště tak krásně souznělo. To je pro pořadatele vždy ta největší radost.
Má podle Vás klezmerová muzika v Prostějově tradici a budoucnost?
Ta tradice sahá hluboko do minulosti, neboť Prostějov obývala až do roku 1942 početná židovská komunita. S lidmi naloženými do dobytčáků utichly v Prostějově nadlouho i jejich krásné písně. Starodávné a okouzlující židovské melodie znovu na veřejnosti ožily zásluhou klezmerové kapely Létající rabín, kterou sleduji od jejího vzniku asi před patnácti lety. Věřím, že Létající rabín má před sebou dlouhý život.
Děkuji za rozhovor
foto: internet (obrázky)