Jaký byl podíl židovských vojáků na prvním bojovém vystoupení československé vojenské jednotky na východní frontě? Kolik vojáků – Židů – v této bitvě pocházelo z Olomouce a Prostějova a jak si vedli, pokud se o tom zachovaly záznamy? Pravda ale je, že naši vojáci, kterých většina byla židovského původu, od tohoto momentu příkaz „již nikdy jako ovce“ naplňovala až do konce války. A mnoho z nich, poté co odešli s motomechanizovanou brigádou do nového domova, Státu Izrael, v tomto postoji setrvali a měli velký podíl na válečných úspěších své nové vlasti.
Toto téma zazní na přednášce 25. 7. 2019 od 15:30 v Šachově synagoze v rámci holešovského festivalu židovské kultury HA-MAKOM. Přednášejícím je člen spolku Hanácký Jeruzalém Jaromír Vykoukal.
Dne 8. března 1943 ve 14:00 hodin zahájili vojáci dvou úderných skupin 6. tankové divize Wehrmachtu první útok na ukrajinskou vesnici Sokolovo. Netušili, kdo proti nim stojí. Nakonec tito nesmírně zkušení veteráni uspěli. Po desetihodinovém boji vesnici obsadili v boji dům od domu, stodolu od stodoly.
Získaní zajatci Němce překvapili. Byli to občané zaniklého Československa. Ano, ten den pod československou bojovou zástavou svedli svůj velký boj naši vojáci na východní frontě. Byli poraženi a utrpěli kruté ztráty. Ale nepřítel se z boje vzpamatovával tři dny. A do budoucna němečtí vojáci měli vědět, že pokud budou bojovat proti československým vojákům, čeká je těžký boj a porážka. Je dnes málo známou – i když už ne zamlčovanou – skutečností, že z 996 vojáků, kteří zaujali obranu v Sokolově a okolí, jich více než 700 bylo židovského původu. Tomu také odpovídal většinou jejich osud, pokud padli do zajetí. Ať to bylo v boji nebo jako zranění – nepřítel je nelítostně povraždil. Nedokázal snést, že lidé „podřadné rasy“ se mu v boji vyrovnají a často ho i předčí.
Dne 19. dubna 1943 propukly boje daleko od Sokolova. Zoufalí lidé trpící za zdmi Varšavského ghetta se vzbouřili a zahájili boj s německými vrahy. Byl to marný boj. Jejich velitel Mordechai Anielevicz si zapsal do deníku – „bojujeme, aby po nás zůstalo alespoň pár řádků v učebnicích dějepisu“. Ale ti lidé napsali epopej, která skončila porážkou 16. května téhož roku. V ohni zuřivých bojů o ghetto se zrodila věta, poselství a závazek pro budoucnost: „již nikdy jako ovce“.
Mordechai nemohl vědět nic o našich vojácích, kteří svedli boj s německým nepřítelem před ním a jeho lidmi. Ale byl by na ně pyšný.
Jaromír Vykoukal, člen spolku Hanácký Jeruzalém