V sobotu 9. července 2022, podle židovského kalendáře o šabatu Chukat, 10. dne měsíce tamuz 5782, náhle zemřel Ing. Rudolf Dub. Byl nepřehlédnutelnou osobností, která se s neuvěřitelnou energií a houževnatostí aktivně podílela na organizaci mnoha společenských a vzpomínkových akcí týkajících se regionální židovské kultury.
Nešlo mu však nikdy o statické pietní akce obracející se k minulosti, ale o znovuoživení místního židovského života, ať už šlo o Prostějov, kde se svou rodinou žil, nebo o Olomouc, do jejíž židovské obce patřil, ale také o širší moravský kontext – bylo jej proto možné pravidelně potkávat na festivalech židovské kultury, Holešov nevyjímaje. Když na jaře letošního roku připravoval se svou ženou Dr. Jarmilou Dubovou nultý ročník prostějovského festivalu Chayim: 4 dny pro Hanácký Jeruzalém, zdůrazňoval, že mu nejde pouze o připomínku těch Prostějovanů, kteří zahynuli kvůli svému židovskému původu během šoa, ale především o vzdání úcty těm, kteří hrůzy války přežili, vrátili se a měli sílu a vůli pokračovat dál. Proto pro název tohoto setkání vybral hebrejské slovo chajim, které znamená život. Rudolf byl skutečně plný života a do všeho šel s vehemencí, která byla nakažlivá a občas také provokovala. I přes zdravotní omezení to byl on, kdo v roce 2017 resuscitoval sportovní klub Maccabi Olomouc, jehož byl předsedou a pod jehož hlavičkou pořádal vedle sportovních aktivit rovněž výlety či jazzové koncerty. Šlo o akce určené primárně pro členy širší židovské komunity, nicméně, jak už bylo Rudolfově povaze vlastní, vždy při tom myslel i na veřejnost a snažil se ukázat, že Židé nejsou jen jakousi fosilií či muzejním exponátem, že židovství nelze redukovat na nádherné historické památky či náhrobní kameny, ale že jde o společenství lidí plných života. Neznamená to ale, že by v jeho velkém srdci nebylo místo i pro minulost – zejména v posledních letech spolu s mnoha dobrovolníky (často mimo židovskou komunitu) pečoval o židovský hřbitov v Prostějově. Byl si totiž dobře vědomý toho, že současné židovství čerpá svou energii z bohatství předchozích generací, z odkazu předků. S myšlenkou na svoje vlastní příbuzné, kteří byli zavražděni během holokaustu ve východní Evropě a skončili v masových hrobech bez pomníků, s o to větším zápalem věnoval péči každému náhrobku prostějovských souvěrců. Rudolf Dub byl právě v tomto „domě života“ (bejt chajim), jak bývají hřbitovy podle židovské tradice nazývány, pochován v úterý 12. července za účasti svých nejbližších, rodiny, přátel, Prostějovanů a členů židovských obcí. Během tohoto rozloučení zazněla i slova o tom, že Rudolf měl vždy na paměti nejen komunitu jako celek, ale že se vždy zajímal o každého jednotlivce a byl připravený mu v čemkoli pomoct. To mohu potvrdit a jsem mu sám za mnohé moc vděčný. Je mi líto, že tu s námi Rudolf Dub nemohl být déle a že odešel příliš brzy, v pouhých šedesáti letech. Do oněch mojžíšovských sto dvaceti mu chyběla ještě celá půlka. Stihnul toho však mnohonásobně víc než mnozí jeho vrstevníci. Kéž je jeho duše přivázána do svazku živých a kéž na jeho odkaz nezapomeneme.
Za ŽO Olomouc a S. k. Maccabi Olomouc
Daniel Soukup
Foto: Vendula Korsová
(Psáno pro bulletin Festivalu židovské kultury – Holešov)