8. května si připomínáme 75. výročí od konce 2. světové války v Evropě. Připomínáme si také, že během ní bylo zavražděno šest milionů osob bez rozdílu věku a pohlaví jen z jediného důvodu: byli Židé. Filozofka Hannah Arendtová napsala, že nacistický režim byl v dějinách prvním režimem, který rozhodoval, kdo smí a nesmí žít na této planetě.
Pohledy „prostějovské“ historiografie
Podívejme se na to, jak se danému tématu věnovala naše historiografie. Témata holocaustu, židovství a odboje byla samozřejmě za komunistického režimu tabu. V roce 1948 vyšla publikace Prostějovsko za války (s podtitulem vzpomínky a dokumenty 1939–1945) sestavená Vojtěchem Přívalem. Stať historika Jana Kühndela Prostějov v letech nesvobody obsahuje jen zmínky o postavení Židů v Protektorátu, sběrném táboře ve Štěpánově u Olomouce a židovských transportech do Terezína z léta roku 1942.
Vojtěch Janoušek napsal v roce 1952 studii Likvidace prostějovských Židů po roce 1939. Tato však mohla být uveřejněna až po roce 1989. Vyšla v čísle 2, ročníku 1991 Zpravodaje Muzea Prostějovska v Prostějově. Podrobně sleduje nejen historii židovské komunity v Prostějově, ale i židovské transporty, odboj a uvádí řadu dalších informací. Například zde najdeme informaci o prvních zatčených jedenácti prostějovských Židech 1. září 1939 deportovaných do Štěpánova. Mezi nimi byli například rabín Albert Schön, továrník Ondřej Somogyi, advokát dr. Robert Sonnenmark, předseda židovské náboženské obce Josef Holz, obchodník a aktivní člen Sokola Rudolf Klein. Z nichž přežil jedině lékař Eugen Grossmann. Většinou byli umučeni v Buchenwaldu a Osvětimi.
Publikace Prostějov vydaná ČTK-Pressfoto v roce 1989 městem Prostějov k 600. výročí věnuje židovské historii jen patnáct řádků. A to samozřejmě době nejstarší a vzniku některých továren.
Léta devadesátá
24. a 25. dubna 1990 se konala vědecká konference Prostějov a jeho místo v dějinách Moravy. Zazněly zde příspěvky Miloslava Peterky „Vývoj a soumrak hanáckého Jeruzaléma“ a Jaroslava Klenovského „Přínos židovského obyvatelstva rozvoji Prostějova“. Poprvé se tak dozvídáme fakta o židovské historii či o našem slavném rodákovi filozofu Edmundu Husserlovi. Potěšitelné je, že v obou příspěvcích byla zmíněna i doba okupace a oběti holocaustu.
Léta devadesátá představují léta objevování, poznávání a bádání v dané oblasti. Zajímavé příspěvky píší Miloslav Peterka, Bohuslav Eliáš, Jaroslav Klenovský a Václav Kolář. V roce 1994 se koná 1. ročník konference Židé a Morava v Kroměříži. Židovské historii se soustavně v prostějovském muzeu věnuje Marie Dokoupilová. V roce 1997 vydalo Muzeum Prostějovska v Prostějově ve spolupráci s městem Prostějovem a Státním okresním archivem drobnou publikaci Židovské město v Prostějově. Jedná se o první ucelenou syntetičtější práci o židovské historii. V upravené a doplněné podobě byl text publikován v knize Jaroslava Klenovského Encyklopedie židovských památek Moravy a Slezska (Praha, nakladatelství Grada 2019). Bohužel monografie Prostějova (Prostějov, dějiny města 2. díl, Prostějov 1999) se dané problematice věnuje jen okrajově v rámci podkapitoly Josefa Bartoše Léta okupace a židovská otázka.
V roce 2005 vydává prostějovské muzeum vzpomínkovou knihu prostějovské rodačky Maud Beerové „Co oheň nespálil“. Poznáváme zde její životní osudy od dětství a mládí stráveného v Prostějově přes život a útrapy v terezínském ghettu po zakotvení a životě v Izraeli. Náš spolek Hanácký Jeruzalém připravuje dotisk knihy.
Právě tato kniha podnítila náš spolek a Muzeum a galerii v Prostějově k doplnění výstavy Děvčata z pokoje L 28/ 410 Terezín o příběhy děvčat z pokoje 25 L, ve kterém tehdy bydlela Maud. Výstava se konala v galerii Špalíček v únoru a březnu 2019. Tato publikace stála také v pozadí vzpomínkové akce Cesta bez návratu uspořádané k 75. výročí židovských transportů. Jejími iniciátory a organizátory byli Josef Dekastello a Jan Jun a konala se 22. června 2017.
Ohlédnutí za akcemi našeho spolku
A zakrátko na to vzniká spolek pro židovské kulturní dědictví Hanácký Jeruzalém. Už v naší režii byla 1. června 2018 odhalena pamětní deska na budově vlakového nádraží v Prostějově. Připomíná 1259 osob z tzv. cesty bez návratu, z nichž většina byla kvůli svému židovskému původu povražděna v Baranoviči, Malém Trostinci, Osvětimi a na dalších místech. Vrátilo se pouze 109 osob.
2. května 2019 jsme poprvé spolupořádali v Prostějově Jom ha-šoa – Veřejné čtení jmen obětí holocaustu v rámci Dne holocaustu a hrdinství za hlavního pořadatelství Muzea a galerie v Prostějově (letos akce proběhla 21. dubna ve virtuální podobě).
10. září 2019 jsme v ulicích Prostějova instalovali prvních jedenáct Stolpersteine (kamenů zmizelých).
Podzim roku 2019 patřil historické výstavě Židé v boji a odboji doplněné o prostějovské reálie. Podařilo se zmapovat osudy pětatřiceti Prostějovanů židovského původu, kteří bojovali proti nacismu. Mezi nimi byli například vojín-nováček u autoroty 1. čs. samostatné brigády Kamil Richter, letec Britské armády Emil Türkl, příslušník Britské armády Bruno Bobasch, mechanik 310. čs. stíhací perutě RAF Hugo Winter, příslušník 1. čs. samostatného praporu a účastník bojů u Sokolova a Kyjeva plukovník Bedřich Seliger či bratři Max a Bernhard Bleichfeldovi, otec a strýc čestného člena našeho spolku Ofera Pelleda z Jeruzaléma. Byl zde zachycen také příběh prostějovského rodáka, četaře a účastníka bojů u Dunkerque Viléma Münze pohřbeného na prostějovském hřbitově. Jeho hrob převzalo do péče město Prostějov a v září loňského roku mu nechalo zhotovit náhrobek. Dané materiály byly uveřejněny zásluhou badatelské práce člena spolku Hanácký Jeruzalém Jaromíra Vykoukala, který se dlouhodobě věnuje vojenské historii, historičky z prostějovského muzea Marie Dokoupilové a pana Ivana Čecha. Připomenout můžeme odborné statě historičky Dokoupilové „Pronásledování židovského obyvatelstva Prostějova 1939–1945“, „Pracovní tábor pro prostějovské Židy v Žárovicích-Hamrech“ aj.
Když jsme loni poprvé spolupořádali Jom ha-šoa, dostala jsem v odpovědi na pozvánku email obsahující sdělení, „že je dotyčný zvědavý na to, koho napadne také číst jména oněch 28 milionů slovanských obětí nacistického teroru“. V žádném případě nezpochybňujeme tyto oběti. V našem městě najdeme kolem čtyřiceti pamětních desek, válečných hrobů, názvů ulic a jiných připomínek oněch slovanských obětí., zatímco u těch židovských není často ani jméno. Hodně jim dlužíme, vždyť zahynuli právě proto, že byli Židé. Také další kameny zmizelých chceme věnovat památce na prostějovské občany, členy Sokola a odbojáře.
Naše úcta patří všem, kdo se zbraní v ruce bojovali v odboji nebo se stali oběťmi nacistické zvůle. V památníku obětí a hrdinů holocaustu Jad Vašem v Jeruzalémě najdeme tento biblický verš: „Že dám jim v domě svém a mezi zdmi svými místo, a jméno lepší nežli synů a dcer. Jméno věčné dám jim, kteréž nebude vyhlazeno.“
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém