Malíř samouk, nesmírně talentovaný a svébytný umělec byl s Prostějovem spjatý přes padesát let. Stal se jeho jakýmsi výtvarným kronikářem. Zachycoval jeho atmosféru, proměny i pulzující život.
Narodil se 30. srpna 1889 v Brně v rodině stolaře. Potom žil v Rousínově. Kreslení jej přitahovalo již od dětství. Po vyučení se soukromě vzdělával u malíře Samuela Brunnera. V Prostějově se poprvé objevil v létě roku 1914 s akademickým malířem Aloisem Kalvodou, který zde tehdy maloval známý obraz Pohled na Prostějov z držovského kopce. Kalvoda byl dalším Hohausovým učitelem. Prostějov mladého umělce okouzlil natolik, že se sem potom odstěhoval.
V letech 1. světové války byl u 8. brněnského pluku v sedmihradské Sibini. Také zde našel řadu námětů pro výtvarné ztvárnění. V letech 1924–1928 působil na Slovensku jako spoluzakladatel Tovaryšstva výtvarných umelcov Tatran ve Važci. Od roku 1929 byl členem Klubu výtvarných umělců Aleš v Brně.
Tvořil v duchu impresionismu, expresionismu a fauvismu. Na přelomu dvacátých a třicátých let se přiklonil k sociální tematice. Navázal tímto programově na zaměření skupiny pražské Umělecké besedy tvořené výtvarníky Václavem Rabasem, Miloslavem Holým, Karlem Holanem, Emilem Kotrbou a Janem Kotíkem.
Především byl krajinářem. Krajinu chápal jako životní prostředí člověka určité doby. V jeho tvorbě najdeme zákoutí prostějovských ulic, náměstí, motivy průmyslového města i periferie. Připomeňme například obrazy Pohled na Prostějov od Vrahovic, Jarmark, Rybník v zimě, Kaplička sv. Floriána, Hlavní náměstí. Maloval také krajinu v okolí Prostějova, například plumlovský zámek, Žárovice, Hamry. V jeho obrazech se podoba města spojovala s hluboce lidsky vnímavým pohledem.
Patřil také k malířům našich židovských uliček vedle Oldřicha Lasáka, Antonína Kameníka, Karla Wellnera, Václava Fialy, Richarda Kaňáka, Jaroslava Porta a Zdeňka Horáka. Jeho obrazy nám zprostředkovávají pohledy do židovského ghetta za kostelem. Hrbolaté uličky, domy s pavlačemi, stará zákoutí, Hradební ulice… Takový je Hohausův pohled do zmizelého a zaniklého ghetta. Brněnský historik umění Aleš Filip napsal (viz studie Obrazy ze židovského ghetta, Zpravodaj Muzea Prostějovska v Prostějově, č. 1/ 1993), že uvedení malíři „objevili“ židovské uličky pro sebe. „Doufejme, že budou objeveny i v širším povědomí veřejnosti, a že aspoň to málo, co zbylo, bude obnoveno, aby zůstala malá památka na někdejší slavnou židovskou obec,“ uvedl Aleš Filip ve své studii. S hrdostí můžeme konstatovat, že tato slova mohou být naplněna nejen rekonstrukcí domů tzv. Špalíčku, ale i objevováním, poznáváním a zpřístupňováním naší židovské historie.
Z malířských technik uplatnil olejomalbu, akvarel, pastel, kvaš, perokresbu a temperu. Známými tvůrčími místy byly jeho ateliéry v hostinci Pod žudrem, v ulici Karlov a v Mostkovicích.
Svoji tvorbu poprvé představil v Prostějově v roce 1923 v Národním domě. V roce 1924 vystavoval společně s malířem Eduardem Wirthem v pavilonu Smetanových sadů v Olomouci. Další samostatné výstavy v Prostějově byly v letech 1972 a 1979. V letech 1967 a 1969 vystavoval v Brně. Prostějované se mohli s jeho tvorbou seznámit v roce 2013 v Galerii ve Školní ulici a v roce 2015 v Galerii club Mánes. Jeho obrazy se nacházejí v Muzeu a galerii v Prostějově a v městské obrazové sbírce. Na druhé výstavě „Z městských obrazových sbírek“ v prostějovském v zámku můžeme vidět šest Hohausových děl. Mezi nimi například Interiér kostela Milosrdných bratří, Starou radnici a Zimní pohled na farní kostel Povýšení sv. Kříže.
Viktor Hohaus zemřel 12. ledna 1981 ve svých jednadevadesáti letech v Mostkovicích. Jeho přítel akademický malíř František Havránek jej plným právem označil „za malíře nevšedního nadání, který se pilným studiem, praktickým a teoretickým, vypracoval k svéráznému vyjadřování barvou a kresbou“.
Hana Bartková
Zdroje:
Prostějov 1940, katalog výstavy.
Osobnosti Prostějovska. Prostějov 2012.
Prostějov v malbě, kresbě, grafice. Vydalo město Prostějov, Prostějov 2004.