V pořadí druhý skrytý příběh má připraveno nejen pro nadcházející prázdniny město Prostějov. Zájemci se v tomto příběhu vydají do boje s cholerovou epidemií. Celkem na osmi zastaveních v různých částech města budeme společně s lékařem Gideonem Brecherem bojovat s nebezpečnou nákazou, která vypukla ve městě v roce 1866 po Prusko-rakouské válce.
Pokusíme se přijít na to, co je příčinou tak rychle se šířící choroby a jak jí zabránit. Brecher se spolu s dalšími lékaři usilovně snaží najít v nemocnici kláštera Milosrdných bratří řešení. Ve skrytém příběhu zjistíme, zda ho nalezne a také to, jakou roli hraje při boji s cholerou nezávadná voda. Skrytý příběh Válka s cholerou mohou už nyní hrát a procházet obyvatelé i návštěvníci města. Ke stažení je zdarma v aplikaci Skryté příběhy. Tam naleznete taktéž první prostějovský skrytý příběh, jehož průvodcem je Otto Wichterle. Ten nám prozradí tajemství vzniku čočkostroje na výrobu kontaktních čoček.
zdroj: Válka s cholerou je již v aplikaci Skryté příběhy k dispozici – Prostějov (prostejov.eu)
Přestože jde spíše o dobrodružnou hru pro rodiny s dětmi, její základ je založen na pravdivém příběhu. Proto stojí za to si připomenout, jak po Prusko-rakouské válce boj s cholerou v Prostějově probíhal:
Gideon Brecher – válka s cholerou
Po tragické porážce rakouských jednotek v bitvě s Pruskem u Hradce Králové 3. července 1866 ustupovaly jednotky směrem k Olomouci a posléze k Vídni. 10. července se objevily i v ulicích Prostějova zbytky poražené a demoralizované rakouské armády. Za nimi postupovali Prusové.
Očitým svědkem těchto událostí byl prostějovský židovský lékař, hebraista, učenec a spisovatel Gideon Brecher. Bylo mu 69 let a stále ještě ordinoval v židovském špitále v Křížkovského ulici č. 15. Bylo jasné, že někde u Prostějova dojde ke srážce. 14. července slyšel střelbu od Čechůvek a 15. července zase kanonádu od Tovačova, kde došlo ke srážce 71. pěšího rakouského pluku a 44. pruského pluku. Odpoledne téhož dne vyšel do ulic města a byl svědkem následující události.
Výstava ukořistěných rakouských děl aneb příběh nejstarší prostějovské fotografie
Městem pocházela vojenská kolona vedená pruským poručíkem Baerensprungem. Její součástí bylo sedmnáct děl. Každé bylo taženo šesti koňmi a doprovázené pruskými vojáky s nabitými puškami. Byli mezi nimi i zajatci a muniční vozy. Před Černým dvorem (nynější Poděbradovo náměstí č. 8, poznámka – nedaleko valchy a staré radnice) byla děla vypřáhnuta a vystavena jako válečná kořist. Byla zabavena rakouským dělostřelcům u Tovačova (pozn. přesněji v lokalitě Trávníky nedaleko Blaty u Klopotovic).
Uvedená děla jsou zachycena na nejstarší fotografii Prostějova. Fotograf pořídil záběr z prvního patra Černého dvora. Byl to údajně pruský vyzvědač, protože se později v Prostějově objevil v uniformě pruského důstojníka.
Prostějov byl následujících čtrnáct dnů (do 2. srpna 1866) okupován pruským vojskem včetně jeho ubytování a stravování. A k tomu přibyli ranění a nemocní. Už 17. července se objevila cholera.
Gideon to těžce prožíval a zároveň vzpomínal. Jednu válku a obsazení města už zažil jako osmiletý chlapec v roce 1805 v době bitvy u Slavkova. Vojáků se tehdy strašně bál. Tato situace však byla mnohem horší. Kladl si otázku: „Co přinesou příští dny?“
Porada v nemocnici Milosrdných
Jako lékař se zúčastnil porady svolané 18. července 1866 U Milosrdných. Milosrdní bratři totiž provozovali nemocnici, která se stala v této době vojenským lazaretem a byli zde léčeni nejen vojáci, ale i civilisté. Vedení nemocnice zůstalo v rakouských rukou, pruští lékaři jen vykonávali jen dozor.
Porada se konala v areálu kláštera nedaleko hřbitovní kaple. Sešlo se jich celkem deset. Kromě pruských vojenských lékařů, převora Avertána Koláře a vrchního lékaře nemocnice Jana Sobela byli přítomni i prostějovští lékaři – městský lékař Jan Borák, dále lékaři Jan Foltin a Ignác Schön. Generální lékař Hesse je požádal o pomoc v nemocnicích, což přislíbili. Zároveň jim bylo uloženo podílet se ne zdolání cholery, která vypukla u vojska a ve městě.
Boj dr. Brechera s cholerou
Dr. Brecher byl zkušený, vzdělaný lékař- praktik. Zažil toho již hodně – potýkal se například s infekčními chorobami, jako byly úplavice, tyfus či neštovice. Cholera byla ale skutečnou pohromou.
Vzpomněl si na několik vln této epidemie v Prostějově – a v to v letech 1831–1832, dále v letech 1849–1850 a 1855. V roce 1850 zemřel na choleru jeho dobrý přítel, člen židovské obce a vedoucí zdejší ješivy Moses Katz Wanefried.
Toto byla vlastně již čtvrtá vlna. Dozvěděl se, že byla označována jako asijská cholera a pocházela z Asie (zřejmě z Indie), odtud se dostala námořní cestou v roce 1865 do německých přístavů. Pruští vojáci ji zavlekli na Moravu, kde se šířila potom i mezi rakouským vojskem a civilními obyvateli. Šíření nemoci napomohly samozřejmě špatné hygienické podmínky v tehdejším Prostějově. Chyběla kanalizace a vodovod. Vodní zdroje byly nakažené fekáliemi. Veškeré vody a splašky byly svedeny do hradebních příkopů, někde do stoky, která ústila do mlýnské strouhy.
Město bylo ještě uzavřeno v v hradbách. Byla zbourána olomoucká brána, prusko-rakouská válka však další bourání hradeb zastavila. Zde si vzpomněl na to, jak jeho židovští souvěrci udělali do hradeb významný průlom už v roce 1674, kdy zakoupením a zbořením východní bašty rozšířili Templ.
O tom všem dr. Brecher hovořil i s vedením židovské obce – s rabínem Adolfem Schmiedlem a starostou obce Salomonem Zweigem. Hodně si také o nemoci přečetl v lékařských časopisech, například v článcích dr. Reisse a dr. Hemerníka. Obětavě léčil jednak ve své ordinaci, ale i v terénu. Chodil například pomáhat do zřízené cholerové nemocnice v Žešovské (nynější Brněnské) ulici č. 17 (pozn: byla umístěna v dvorní části divadelního sálu Štanderova domu, kde byla divadelní aréna a lázně).
Byl si vědom skutečnosti, že medicína neznala původce nemoci a stejně tak i tápala v různých léčebných postupech. Zaměřil se proto na zmírnění projevů nemoci (křeče, bolesti, průjem). Využíval k tomu léčiva, například kafr, hořčičný líh, éter, chloroform, kozlíkové kapky, chlorid rtuťný a různé typy tinktur (například směs líhu, čpavku a anýzového oleje). Věděl, že nezbytnou podmínkou je dodržování čistoty a dezinfekce. K tomu užíval zelenou skalici, vápno, kyselinu chlorovodíkovou a chlorové vápno.
Dovětek:
Cholera je akutní infekční průjmové onemocnění způsobené bakterií Vibrio cholerae. Nákaza se projevovala během několika hodin až pěti dnů. Nemocí se ztrácí voda ve střevech a dochází k zastavení činnosti ledvin. Úmrtnost činila 40 – 60 %. Původce choroby byl objeven v roce 1883 německým lékařem a mikrobiologem Robertem Kochem. Objevil bakterii Vibrio cholerae a poukázal na její souvislost s cholerou. Po zavedení vakcinace už tato nemoc nepředstavovala ve střední Evropě žádné vážnější riziko.
Cholera trvala v Prostějově až do poloviny října roku 1866. Celkem jí podlehlo 583 obyvatel města a několik desítek obětí z řad vojáků. Celkem na Moravě podlehlo choleře 50 000 osob. Vyvrátit je také třeba různé fámy a nesmysly o tom, že nemoc způsobilo přejídaní pruských vojáků (úsloví „ Žere jako Prajz.“) nebo skutečnost, že se nemají jíst okurky, kyselé mléko a naopak je vhodný alkohol (např .kořalka, rum).
Ocenění zásluh v boji s cholerou a důsledky prusko-rakouské války
Prostějov v rámci své cesty po Moravě a bojišti prusko-rakouské války navštívil 20. října 1866 císař František Josef I. Statečnost vedení města a lékařů ocenil udělením Zlatého záslužného kříže s korunou starostovi Janu Zajíčkovi, městskému lékaři Janu Borákovi a vrchnímu lékaři v nemocnici Milosrdných bratří Janu Sobelovi. Zároveň také slíbil pomoc zdejším postiženým občanům v podobě finančních náhrad škod a škodách na dobytku, obilí apod.
Dr. Brecher vyznamenané osobně znal a vážil si jejich záslužné práce. Upřímně jim k tomuto ocenění blahopřál, vždyť nesli na svých bedrech důsledky prusko -rakouské války. I jemu se však dostalo významného uznání. Byl pozván na jednání obecního zastupitelstva města 23. října 1866, kde mu bylo předáno písemné poděkování za obětavou pomoc v cholerové epidemii. Jan Zajíček a Jan Sobel zde obdrželi čestné občanství města za válečné zásluhy.
V oficíně mistra Wolfa
Zdejším lékařům také v této době pomáhali i ranhojiči. Nebyli studovanými lékaři, často provozovali holičství, byli lazebníky a jejich léčebné metody samozřejmě byly značně primitivní, například pouštěli žilou, sázeli baňky a trhali zuby.
Jedním z nich byl Antonín Wolf, který na dnešním Žižkově náměstí (dříve Hlavní, Horní, Žerotínovo č. 18) měl holičství. Jeho stálým a váženým zákazníkem býval Gideon Brecher. Právě zde se jednou setkal s prostějovským měšťanem a tkalcovským mistrem Františkem Možným.
Ten si také zavzpomínal na jednu událost z roku 1866. Nedaleko Dubu si tehdy prohlížel válečné pole a sbíral úlomky granátů. Přitom ho překvapila pruská hlídka, zatkla ho a přivedla před válečný soud do Prostějova. Měl však štěstí. U soudu totiž zasedal pruský poručík, se kterým hrával na valše šachy. Poznal ho a na jeho přímluvu byl Možný beztrestně propuštěn. Po odchodu dr. Brechera se zákazníci divili, že za holení nic neplatil. „Platíme si šup za šup. Já ho celý rok holím, on nás celý rok léčí. Na Nový rok si stiskneme ruce a jsme vyrovnáni,“ vysvětlil Antonín Wolf.
Zpracovala: Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém
Článek o skrytém příběhu v médiu 5 plus 2 (14. 7. 2023):
