I přes chladné a zpočátku i deštivé počasí se akce zúčastnilo zhruba padesát zájemců. Vydali se po stopách slavné textilní minulosti města a mohli poznat nejen historii a současnost pěti vybraných polozapomenutých konfekčních továren a obydlí významných osobností oděvního průmyslu, ale i osobnosti jejich majitelů a architektů.
Díky vstřícnosti majitelů se také dostali i do některých budov. Zasvěceným průvodcem byl znalec místní historie a badatel Ivan Čech.
První zastávka patřila objektu na rohu Havlíčkovy ulice a Vápenice (Havlíčkova 4 – Vápenice 25) – tedy bývalé oděvní továrně Bergerových. Nyní objekt patří Magistrátu města Prostějova a sídlí zde Městská policie a Centrální spisovna. V minulosti zde byla tiskárna MTZ Olomouc. Budovu navrhl židovský architekt Leo Steinitz. V prvním patře byly byty majitelů a nájemníků. Například zde byl krásný pětipokojový pokoj včetně zázemí pro služku. Objekt je v interiérech i exteriérech krásně zachovalý, například štuková výzdoba v oknech, nadpraží, barevná skla ve výplních dveří, zachovaný a upravený vstup či vestavěné intarzované skříně. Okna měla původně dřevěné žaluzie.
Olomoucká 15 – to byla další zastávka účastníků. Sídlila zde oděvní továrna Platzko & Kaufmann, která se specializovala na dětskou konfekci. Byl to rozsáhlý objekt (obytný dům a oděvní továrna) i se zahradou, kde se nyní nachází MŠ Partyzánská. Navrhl jej brněnský architekt Bohumír F. A. Čermák, který v Brně založil také uměleckořemeslnou dílnu. Specializoval se na návrhy obchodních domů, především pro ASO. Do roku 1918 používal i německou variantu jména Gottfried Czermak. Přestavby však jeho dílo zdevastovaly. Pouze v interiéru se zachovaly některé původní prvky, například dřevěné obložení a zábradlí. V prvním a druhém poschodí byly byty. Firma Kaufmann později přesídlila na náměstí Spojenců a majitelem objektu se stala oděvní továrna BELTI (Bertold Iltis). Dále se účastníci seznámili s historií domu a továrny Sborowitzových (Olomoucká 23). Zde se do let 2015 až 2016 nacházel bazén, převlékací kabiny včetně protileteckého krytu. Dnes už zde jsou jen jejich obrysy.
Dům v Rejskově ulici č. 30 představoval další zastavení. Původně se předpokládalo, že jej navrhla a vybudovala stavební firma R. Konečný & J. Nedělník. Ivan Čech však učinil nedávno zajímavý objev. V jednom archivu se mu totiž podařilo zjistit, že autorem plánů domu je prostějovský rodák a vídeňský židovský architekt Max Fleischer (1841–1905). Majitel pletárny Karel Katz se chystal na výstavbu své továrny a zároveň i obytného domu. Zaujal jej důstojný a reprezentativní vzhled domu na Pernštýnském náměstí 7 – zvaného „knížecí dům“, který Max Fleischer navrhl pro sladovníka Karla Hamburgera. Oslovil proto v roce 1894 Maxe Fleischera a požádal jej o návrh svého domu. Ten mu vyhověl. Máme tedy v Prostějově další dílo toho významného architekta, též autora řady synagog a veřejných budov. Max Fleischer plány signoval společně s Rudolfem Konečným, který byl stavitelem domu. Katzovi Později oba objekty prodali Grünwaldovým. Nacházela se zde oděvní továrna Féher & Grünwald. A jaké byly osudy domů později? Oba objekty byly několikrát přestavěny. Za okupace jako zabavený židovský získalo továrnu (Rejskova č. 32) město pro pracovní úřad, vedle ve vile sídlilo gestapo a policie, po 2. světové válce zde byla mateřská škola. Po roce 1989 se vila v restituci vrátila potomkům majitelů, ale to dávno už nikdo nevěděl nic o době jejího vzniku.
Poslední zastávka byla věnována objektu bývalé oděvní továrny (nyní mateřská škola) v ulici Hanačka 3 bratří Bauerových. Vedle se nachází opět zajímavý architektonický skvost – vila továrníka Ludvíka Bauera (Pod Kosířem 1) navržená v roce 1928 architektem Bohumírem F. A. Čermákem ve stylu anglického rodinného bydlení.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém
