Prostějov se také letos zapojil do celostátní akce Den architektury. Proběhl už poosmé, a to v sobotu 28. září 2024. Jeho hlavním organizátorem byl spolek Prostor. Konal se pod názvem Prostějov – prostějovská oděvní industrie.
I přes chladnější počasí se akce zúčastnilo kolem čtyřiceti osob. Vydali jsme se po stopách slavné oděvní minulosti v rámci volného pokračování loňské procházky. Průvodcem byl znalec místní historie a badatel Ivan Čech. Zájemci mohli poznat další zapomenuté oděvní a obuvnické továrny, obydlí významných osobností a také mohli zjistit, co má Franz Kafka společného s Prostějovem. Letošní 14. ročník akce měl totiž motto: „Proces proměny“ a odkazoval tím na 100. výročí úmrtí Franze Kafky.
První zastávky a konfekční továrny
První zastávka patřila objektu konfekční továrny v Havlíčkova ulici č. 28. Původně zde byla továrna židovských majitelů Brod & Frankl, kteří zde v roce 1910 postavili továrnu. Stavitelem byla firma Konečný & Nedělník. Vedle (č. 26a) byl postaven obytný dům pro zaměstnance továrny. V roce 1919 objekt koupilo družstvo Prvoděv První dělnické oděvní družstvo v Prostějově. Zaměstnávalo až 2000 krejčích. Po 2. světové válce zde byla firma Hanačka vyrábějící pláště a po znárodnění Gala, která zde vyráběla kožené oděvy. Budova byla postavena v neorokokovém stylu, v roce 1939 dostala novou modernější fasádu.
Náměstí Spojenců č. 1 – sídlo továrny Zikmunda Kaufmanna. To byla další zastávka účastníků. Objekt zde byl postaven v roce 1935 a od roku 1990 zde sídlí firma Parrot.
Obuvnické továrny
V Prostějově se také rozvíjel obuvnický průmysl, hlavně výroba papučí a houněné obuvi. U houněné obuvi měla bota koženou nebo gumovou podrážku, její horní část byla plstěná nebo vlněná. A právě vybraným obuvnickým továrnám byla věnována další část vycházky.
V ulici Újezd č. 9a se nacházela továrna na obuv Bedřicha Doležela. Objekt byl postaven v letech 1918–1919. V přední části byly byty a kanceláře, ve dvorní částí byla továrna, zahrada a bazén. Majitel zemřel za okupace a majetek převedl na dcery provdané za Theodora Moravuse a Bohuslava Gardavského. V roce 1948 byla továrna znárodněna a zařazena do podniku Svit Gottwaldov a v roce 1949 do Kotvy Krasice (později Gala). Byly zde sklady i byty. Ateliér a byt zde měla prostějovská malířka Alžběta Zelená.
Neméně zajímavá je historie továrny a domu Julie Wolfové & synové na dnešním náměstí E. Husserla č. 16. Továrnu založila Julie Wolfová, obchodnice s textilem. Ve vedení podniku potom byli její synové Moritz a Wilhelm, který se stal obětí holocaustu. Továrna byla arizována jako židovský majetek Alfredem Poschem, po válce národní správa n. p. Baťa Zlín, začlenění do n. p. Kotva Krasice a roku 1949 byla likvidována.
Příběh domu a rodiny Lösegeldových
Na rozhraní ulic Komenského, Kostelní a Hradební stojí krásně opravený dům. Jedná se o bývalý objekt továrny na papuče a houněnou obuv Lösegeldových. Wilhelm Lösegeld s manželkou Štěpánkou měli dcery Ilsu a Lottu. Majitel Wilhelm Lösegeld v roce 1934 zemřel a firmu převzal jeho synovec Wilhelm Pollak. Fungovala až do roku 1941, kdy byla arizována Josefem Zeischkem. Paní Štěpánka a dcery Lotte a Ilse s manželem lékařem dr. Walterem Pollakem a synem Petrem byli deportování do koncentračního tábora. Pollakovi byli zavražděni v Osvětimi. Válku přežila jen Štěpánka Lösegeldová a dcera Lotte. Koncem války zasáhla továrnu bomba. Paní Štěpánka získala po válce poničený dům zpět. Vzala si hypotéku na opravu. Komunisté ji však za pár let po válce dům znárodnili, ale hypotéku ji splácet nechali. Potom zde byly až do roku 1990 dílny družstva Cíl. V tomto roce objekt zrestituoval syn Lotte MUDr. Urban z Prahy. Ten jej prodal současné majitelce, která jej krásně opravila. Wilhelm a Štěpánka Lösegeldovi jsou pochováni na novém židovském hřbitově za Brněnskou ulicí v Prostějově. Štěpánka zemřela v roce 1972. Lotte má poslední místo odpočinku v Praze.
Zde celá akce skončila. Provázel ji velký zájem návštěvníků a natáčení Českého rozhlasu Olomouc. Závěrem konstatoval průvodce Ivan Čech, že Franz Kafka nikdy v Prostějově nebyl. Proces proměny zde mohli vidět zájemci na různých objektech. Některé jsou opravované, udržované, na jiných se podepsal zub času i nezájem, ale také různé peripetie, paradoxy i historie.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém
Fotografie: Hana Bartková, spolek Prostor