Před čtyřiceti lety, koncem února 1981, zemřel v Bratislavě za velmi podivných okolností Přemysl Coufal. Rodák z Hrubčic, projektant a tajně vysvěcený kněz byl vydírán Státní bezpečností a nucen k udání členů podzemní církve. Jeho tělo se stopami mučení a násilí našla tehdejší Veřejná bezpečnost.
Narodil se 9. ledna 1932 v Hrubčicích v rodině učitele a pozdějšího ředitele školy Leopolda Coufala. V letech 1943–1951 studoval na prostějovském gymnáziu. Byl výborným studentem nadaným na technické obory, ale i na jazyky. Zvláště ho bavila latina. Jeho přáním bylo stát se knězem, což ale v tehdejší době nebylo možné.
Odešel proto do Brna na studia Lesnické fakulty Vysoké školy zemědělské. Zároveň byl externím posluchačem oboru francouzština a angličtina na filozofické fakultě. Od roku 1955 pracoval jako projektant v Projekčním ústavu vodního a lesního hospodářství v Bratislavě.
Dálkově vystudoval stavební fakultu VUT v Brně. Po jejím absolvování v roce 1966 pracoval na generálním ředitelství Polnohospodárských staveb a později ve středisku oborového vývoje jako specialista na statiku a stavební fyziku. Dosáhl vědecké hodnosti kandidáta věd. Napsal několik studií uveřejněných v odborném tisku. Ovládal devět jazyků. Kromě klasických – latiny a řečtiny, to byla němčina, angličtina, ruština, francouzština, španělština, maďarština a hebrejština. Jako expert také jezdil na služební cesty, stáže a konference do zahraničí (například do Německa, Rakouska, Itálie, Francie, Anglie, Švýcarska, Jugoslávie).
Svého přání stát se knězem se však nevdal. Teologii studoval tajně a v roce 1967 byl tajně vysvěcen na kněze benediktýnského řádu. V rámci tzv. skryté církve na Slovensku dosáhl významného postavení. Udržoval také kontakty se slovenskou katolickou emigrací. Díky těmto aktivitám se octil v zájmu tehdejší Státní bezpečnosti. Poprvé už šedesátých letech a znovu v roce 1980.
Když se v létě vrátil z dovolené, zjistil, že mu byl prohledán byt. Několikrát byl také zadržen a kontrolován v ulicích Bratislavy. 2. října 1980 jej Státní bezpečnost při návratu ze služební cesty z Rakouska zadržela na hranicích. Provedla prohlídku zavazadel, zabavila mu náboženskou literaturu a pas. Následovaly výslechy a sledování dvěma či třemi osobami. Z těchto důvodů byl nucen přerušit svoje kontakty s přáteli a spolupracovníky, aby je nevystavoval nebezpečí. Státní bezpečnost jej doslova vydírala, nabídla mu spolupráci, což důrazně odmítl. V lednu 1981 k tomu přibyly noční výslechy a další nátlak. Požadovali po něm informace o činnosti církve, Přemysl Coufal však žádné informace neprozradil.
20. února 1981 byl na návštěvě rodičů v Kostelci na Hané a podle vzpomínek pamětníků byl prý vyděšený a zmínil se o jakémsi ultimátu. 24. února 1981 nepřišel do práce, proto byl v následujících dnech otevřen jeho byt a zde se přítomným naskytl hrozný obraz. V bytě bylo vše přeházeno a Přemysl Coufal ležel v krvi na zemi mrtev. Jeho tělo neslo stopy násilí včetně několika desítek ran. Další vyšetřování však bylo urychleně ukončeno zastavením trestního stíhání s tím, že nebylo zjištěno zavinění cizích osob a jako příčina smrti byla uvedena sebevražda. Byly také zamítnuty žádosti rodičů o došetření případu ze strany generální prokuratury Slovenské republiky.
Přemysl Coufal byl pohřben v rodných Hrubčicích 5. března 1981. Pochovával ho tehdejší prostějovský děkan P. Jan Malý. Coufalovi rodiče žádali po roce 1989 znovu prošetření smrti svého syna. Se žádostmi se obraceli na různé instituce včetně Kanceláře prezidenta republiky. Případ byl však orgány prokuratury v roce 1991 odložen pro nedostatek důkazů, přestože si řada osobností, novinářů a katolických činitelů přála vyšetření případu a potrestání vrahů. Nové impulsy do této kauzy nepřineslo ani vyšetřování ze strany historiků slovenského Ústavu pamäti národa v roce 2009. Strůjci a viníci tohoto brutálního činu tak zůstali nepotrestáni.
Pravý křesťan, nesmírně statečný, vzdělaný, čestný a lidsky důstojný člověk – tím vším byl Přemysl Coufal. Jeho hrdinské smrti a práce si váží představitelé katolické církve, například profesor Tomáš Halík, lékař a jáhen Max Kašparů a jezuita František Lízna.
Jeho život a smrt je pro nás jakýmsi mementem, mementem o činech a ideologii komunistického režimu a ty by neměly být zapomenuty. Stejně tak bychom si měli vážit hodnot svobody, demokracie, lidských a občanských práv.
Výstižně to symbolizuje také pomník na hrobě Přemysla Coufala. Dva mramorové sloupy představují svírací kleště. Je to symbol utrpení a nesvobody.
Hana Bartková, členka spolku Hanácký Jeruzalém