Dnes (27. 10. 2022) jsme v prostějovských ulicích uložili dalších devět Kamenů zmizelých. Pamětních kamenů se tak dočkali manželé Bruno a Theresa Winterovi (společně jeden kámen), Kurt Winter, Ida a Moritz Schreiberovi, Ernestine, Edith a Desider Tausovi a také Jan Uher a Vasil Kaprálek Škrach. Už potřetí jsme umístili kameny jak za oběti holocaustu z řad našich někdejších židovských spoluobčanů, tak za členy sokolské organizace, kteří se taktéž stali oběťmi nenávistné nacistické ideologie.
U domu v ulici Blahoslavova 13 byly uloženy kameny za Bruno Wintera, sladovníka, člena muzejního spolku, mecenáše, čestného občana Prostějova. Do majetku prostějovského muzea se díky Bruno Winterovi dostala cenná rozsáhlá sbírka jeho hodin a hodinek. Ve věži prostějovské radnice pak můžeme vidět věžní hodinový stroj, který se zachoval díky tomu, že Bruno Winter zaplatil jeho restaurování. (Původně byl stroj, který pochází ze zámku v Jesenci, umístěn v expozici hodin v muzeu, v roce 2011 byl přemístěn z muzea do tehdy nově vybudované expozice v radniční věži. V muzeu byl následně vystaven věžní hodinový stroj z chrámu Povýšení sv. Kříže z r. 1698 – práce hodináře Františka Spurného). Kameny byly uloženy v ulici Blahoslavova č. 13, před sladovnou, kterou Winterovi provozovali. Den před nástupem do transportu zvolil Bruno Winter dobrovolný odchod ze života (27. 6. 1942) spolu se svou druhou ženou Theresou Winterovou. Před stejným domem se nachází také kámen za Kurta Wintera, syna Bruno Wintera. Kurt byl zatčen gestapem, zavražděn 1943 v Osvětimi. Syn Hugo Winter válku přežil (prchl zavčas z Vídně nejdříve do Paříže a poté do Anglie, kde dnes žijí jeho potomci).
Součástí ukládání pamětních kamenů za Winterovy byla díky vstřícnosti současného majitele i následná návštěva prostor sladovny.
Před budovou Gymnázia Jiřího Wolkerova v Kollárově ulici č. 3 jsou nově umístěny kameny za Jana Uhra a Vasila Kaprálka Škracha (na gymnáziu studovali). Jan Uher byl členem sokolské organizace, pracoval mimo jiné jako knihovník T. G. Masaryka. V roce 1939 byl zatčen gestapem, popraven přesně před 80 lety, 27. 10. 1942 v Berlíně – Plötzensee. Vasil Kaprálek Škrach byl osobním tajemníkem a archivářem T. G. Masaryka. Byl zatčen gestapem a v roce 1943 popraven v Berlíně – Plötzensee.
Ukládání pamětního kamene za Jana Uhra se zúčastnily jeho vnučky (Doc. PhDr. Jana Uhlířová, CSc., roz. Uhrová a Mgr. Eva Handlová, roz. Uhrová) a neteř, paní Eva Zbořilová, roz. Nedělníková. Ta je zároveň vnučkou stavitele Nedělníka (firma Konečný – Nedělník stavěla mimo jiné prostějovskou radnici nebo novou prostějovskou synagogu).
Pravnuk dr. Uhra, historik Jan B. Uhlíř se dnes (27. 10. 2022) účastnil pietního setkání, které se konalo přímo v Berlíně – Plötzensee. Účastníkům do Prostějova zaslal tento vzkaz:
Vážení přítomní, vážení přátelé,
nejslavnějším a nejznámějším prostějovským rodákem je nesporně básník Jiří Wolker, jehož kult budoval režim, který zvítězil v únoru 1948. Stejný režim se pokusil z historie vymazat další dva významné rodáky – Jana Uhra a Vasila Kaprálka Škracha – přestože všichni jmenovaní nebyli jakkoli v rozporu; jejich osudy se dokonce rodinně protínaly.
Jan Uher (nar. 28. ledna 1891) a Vasil Škrach (nar. 14. června 1891) se potkali v jedné třídě na prostějovském gymnáziu. A bylo to setkání osudové. Ačkoliv je rozdělilo vysokoškolské studium a válka, prakticky ihned po pádu monarchie se setkali v Praze. Vasil Škrach, který se jako student na tehdejší Filozofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity sblížil se svým učitelem Tomášem G. Masarykem, se po vzniku Československa stal na krátký čas Masarykovým knihovníkem, tj. osobním knihovníkem prezidenta republiky. Když povýšil na osobního tajemníka, archiváře a editora Masarykových spisů, požádal Jana Uhra, aby jej v roli knihovníka zastoupil. Přivedl jej tedy na Hrad – a zprostředkoval tak osudové setkání Uhra s Masarykem. Osudové pro Jana Uhra, neboť – jak se domnívám – právě toto setkání zásadně ovlivnilo Jana Uhra v kritických chvílích národa. V březnu 1939 překročila hranice republiky okupační vojska – a v téže chvíli překročil Jan Uher Rubikon. To bychom však předbíhali. Uher působil na Hradě do roku 1921. Tehdy absolvoval pražskou filozofickou fakultu, oženil se (životní družkou se mu stala Milada Nedělníková, dcera prostějovského stavitele a někdejší opěvovaná múza Jiřího Wolkera) a po letmém působení na ministerstvu školství zakotvil na nově budované Masarykově univerzitě v Brně. Habilitoval se a etabloval se jako pedagogický teoretik. Jeho bibliografie čítá – za pouhých 15 let činnosti – na 1000 položek. Vedle častých zahraničních cest (Francie, Německo, Švýcarsko, USA, Sovětský svaz) určovaly směr jeho kroků dvě významné organizace – Československá obec sokolská – a Řád svobodných zednářů (lóže Cestou světla). V roce 1938 se s Vasilem Kaprálkem Škrachem setkali jako signatáři manifestu „Věrni zůstaneme!“. A pak přišel osudový březen 1939. Profesor Jan Uher stál při zrodu moravského protinacistického odboje, spoluzakládal organizaci Zemský národní výbor, která se později stala součástí brněnské Obrany národa. Zatčen byl v listopadu 1939, vězněn v Brně, Vratislavi, Diezu an der Lahn a Berlíně. K trestu smrti odsouzen v červnu 1942, popraven 27. října téhož roku na centrálním popravišti Třetí říše v Berlíně-Plötzensee. Jeho odbojové kroky se se Škrachem neprotnuly, podivuhodnou shodou okolností však Škrachův život vyhasl na stejném místě – pod ostřím stejné gilotiny – o půl roku později, v květnu 1943. (Škrach se výrazně angažoval v odbojové organizaci Petiční výbor Věrni zůstaneme!) Zdá se, že oba Masarykovi žáci by se svému velkému učiteli nemohli podívat do očí, pokud by pro svobodu vlasti riskovali cokoli menšího než vlastní život…
Je nanejvýš symbolické, že dnes se na Jana Uhra vzpomíná v Prostějově a v Berlíně. V jeho rodném městě i v hlavním městě bývalé Třetí říše, kde byl jeho život násilně ukončen. Uhrova smrt, neoddělitelně spojená s heroickým patosem, představuje v moderních českých dějinách moment natolik silný, že je jeho osobnost připomínána i po 80-ti letech. Děkuji za tuto iniciativu spolku Hanácký Jeruzalém i statutárnímu městu Prostějov. A děkuji všem, kteří se dnešní pietní vzpomínky účastní. Velmi si Vašeho přístupu vážím a věřím, že vám budu moci ještě letos poděkovat osobně.
Jan B. Uhlíř, historik
-vložila Jana Gáborová-
O akci informuje také Prostějovský a Olomoucký report
Reportáž Prostějovského informačního kanálu
Článek o akci v Prostějovském deníku
Článek na serveru Dobrý zprávy
Fotogalerie z akce:
Fotogalerie ze vzpomínkové akce v Berlíně
Fotogalerie ze vzpomínkové akce 27. 10. 2022 v Berlíně. Pietní akt k uctění památky popravených přesně před 80 lety se uskutečnil ve stejný den, kdy jsme ukládali kámen zmizelých, tedy 27. 10. 2022. Právě v ten den byl popraven Jan Uher a ve stejný den o 80 let později jsme uložili pamětní kámen a v Berlíně se pietního aktu účastnil pravnuk Jana Uhra dr. Jan B. Uhlíř.
